Přemysl Otakar II. a počátky spisovné češtiny

Emanuel Michálek

[Články]

(pdf)

-

Letos koncem srpna uplynulo 700 let od smrti českého krále Přemysla Otakara II. Padl v bitvě na Moravském poli při obraně práv svého království proti útočné politice římského císaře, podporovaného mocí papežskou. Přemysl II. nejen vytvořil mocný český stát značného rozsahu, ale přispěl též k závažným změnám v sociální a kulturní situaci našich zemí. Stopy toho najdeme i v českém jazyce.

Sem patří vznik českého zemského soudu, který se brzy stal nejvyšším soudem české šlechty. Souvisí to s mocenským vzestupem šlechty a s její snahou o získání podílu na vládě vedle panovníka. Při zemském soudu vznikají zemské desky, do nichž se zapisují koupě a prodeje šlechtických nemovitostí, jakož i soudní pře a obsílky k řízení před zemským soudem (půhony). Zemské desky se rozšířily také na Moravu. Nejstarší zápisy těchto písemností jsou latinské, i když se samo jednání na zemském soudě vedlo česky. České jsou rovněž pomůcky pro evidenci právního řízení, jehož střediskem byl právě zemský soud. Těmito pomůckami jsou právní knihy, soukromá sepsání domácích právních znalců, sloužící právní praxi.[1] Nejstarší z nich je Rožmberská kniha[2] z 1. pol. 14. století, ale její některé části pocházejí patrně ještě ze století 13. Je zde doložena řada výrazů vyjadřujících nové právní pojmy souvisící se zmíněnými změnami ve veřejném životě. Tak např. zapisování do zemských desek se vyjadřovalo spojením ve dsky vložiti Rožmb 32, vkládati t. 103, naopak zrušení zápisu [193]označovala spojení vymazati z desk t. 92, vypustiti z desk t. Svědectví deskových zápisů bylo důležité v různých sporech; s tím souvisí výrazy dokládati sě desk t. 153, dskami ukázati t. 114 ‚dokázati‘, zpraviti sě po dskách t. ‚informovat se na základě zápisu v deskách‘. V Rožmberské knize najdeme i další nejstarší české doklady reforem a opatření z doby krále Přemysla II. Zvýšená potřeba pořádku a bezpečnosti vedla k tomu, že král jmenoval zvláštní pořádkové úředníky[3], popravce (Rožmb 131), vybavené rozsáhlou pravomocí soudní a trestní. Oblast jejich pravomoci poprava (Rožmb 2) i úřední činnost popraviti (t. 106), popravovati ‚po právu činiti‘ (t. 107) je rovněž zachycena ve zmíněné právní knize. Osoby, které loupeží, paděláním mincí apod. vážně ohrožovaly veřejný pořádek v zemi, byly bez ohledu na své společenské postavení prohlášeny za psance, ztrácely právní ochranu a mohly být kdykoli zabity. Kontrolu ovšem měli zmínění popravci, jak rovněž patrno z Rožmberské knihy: když odpovie po dskách (tj. obviněný z vraždy), že je psance zahubil, tehdá sě právo doložiti popravcě (tj. právo vyžaduje, aby se odvolal na popravce) toho krajě, ktož jej jmá na svých listech Rožmb 131. Byli tedy psanci ti, kdo byli psáni v seznamu pořizovaném příslušným popravcem.

K závažným procesům doby krále Přemysla II. patří rozvoj stavu městského, který byl panovníkovi oporou v jeho zápase se šlechtou. Také rozvoj měst je patrný z Rožmberské knihy, jak dosvědčují jednotlivá slova z oblasti městské, jako měščěnín ‚měšťan‘ (Rožmb 116), rychtář ‚městský soudce‘, konšel (Rožmb 19). Ale v Rožmberské knize najdeme i doklady procesního řízení před městským soudem[4], srov. např. měščěné nejmajú právo staviti pro dluh pána Rožmb 231 ‚vést exekuci podle městského práva‘. I zde je patrný rozvoj moci měst, neboť šlechta byla časem nucena v některých případech měšťanům vymáhání dluhů povolit, srov. např.: Když hospodář (tj. měšťan) v svém domu hosti základ staví za stravu, tehdy právo v hospodářově rucě vypřisieci (tj. přísežně prohlásit), co dlužen; takéž za kúpiu t. 234. I když se Přemyslovi II. pro odpor šlechty nepodařilo upevnit poměry v Českém státě velkým zákonodárným dílem, přece jeho snahy o úpravu právního řádu zanechaly výrazné stopy v českém jazyce.

Je to tím pozoruhodnější, že král sám (podobně jako ani jiní poslední Přemyslovci) tvorbu v českém jazyce ještě nepodporoval; přímé [194]podpory panovnického dvora dostalo se české literatuře až za Karla IV. Přes mezinárodní ráz svého okolí dovedl však Přemysl II. zajistit příznivé podmínky i pro rozvoj české národnosti[5] a její kultury. Vedle toho, co jsme naznačili, svědčí o tom i skutečnost, že ve sborníku modliteb Přemyslovy dcery Kunhuty se zachovala i česká veršovaná skladba zvaná Kunhutina píseň, patřící k nejvýznamnějším výtvorům v českém jazyce před r. 1300.[6] Političtí odpůrci z řad české šlechty vytýkali Přemyslovi podporování cizích přistěhovalců, jak je patrno z nejstarší česky psané kroniky, tak řečeného Dalimila: Potom král svých počě netbati, města počě i vsi Němcóm dávati … a pánóm počě násilé činiti Dal 92. A přece i u Dalimila čteme slova obdivu k Přemyslově osobnosti: Jako róži prostřěd lúky postavi, takéž bóh Českú zemi Přěmyslem oslavi. Krásné nravy ovšem jmieše a životem hrdinským bieše. V radě netřěba múdřejšieho, za mladu nikdiež kniežete štědřejšieho. Uměl rozuměti každému stavu, smějě sě každému poklonieše hlavu Dal 89. Je to česká obdoba obdivných veršů cizích dvorských básníků, kteří opěvovali Přemysla Otakara II. jako krále železného a zlatého.

---

[1] V. Vaněček, Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945, Praha 1975, s. 93.

[2] Zkratek pramenů užíváme podle Staročeského slovníku, vyd. od r. 1968, Rožmberskou knihu citujeme podle článků ve vyd. J. Gebauera, Listy filologické 7, 1880, s. 261n.

[3] Cit. dílo V. Vaněčka, s. 83n.

[4] J. Klabouch, Městské právo v Rožmberské knize, Právněhistoriské studie 1, 1955, s. 101n.

[5] Srov. Čs. vlastivěda, Dějiny 1, Praha 1963, red. J. Macek s redakční radou, s. 162.

[6] Srov. B. Havránek, Vývoj spisovného jazyka českého, Čs. vlastivěda ř. 2, Praha 1936, s. 18n.

Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 4, s. 192-194

Předchozí Bohumír Dejmek: Postavení městské mluvy v současné jazykové situaci

Následující Hana Lincová: K repertoáru přípustkových spojek v 60. a 70. letech 19. století