Češi na Slovensku

B.

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Karel Kálal, Češi na Slovensku. Historické obrázky. Nákl. B. Kočího. V Praze, 1919. Uměleckých snah svazek 158. Věnováno Arnoštu Denisovi, jejž poznal národ náš v dobách těžkých. Vydání této knihy umožnila Česká akademie, poskytnuvši spisovateli r. 1913 z nadání Hlávkových podporu 500 K »na další práce pro poznání Slovenska a sblížení jeho lidu s námi«.

Češi na Slovensku! Kteří Češi? Nynější? Nikoliv — dávno hnijí všichni ti, o kterých se tu mluví: Přemysl Otakar I. a II., Václav II., Jan Lucemburský a jeho nejvyšší maršálek Jindřich z Lipého, jakož i jeho syn Karel IV., slavní válečníci Žižka, Prokop Holý a Jiskra z Brandýsa, největší státník český Jiří Poděbradský, husité i Čeští bratří a poslední jejich biskup Jan Amos Komenský, stejně jako otec národa Palacký se zetěm Rie[268]grem — »ta drahá jména splývají s naším Slovenskem«. České dějiny pokrývají celou vlast slovenskou, české dějiny jsou vlastně jediné dějiny slovenské, ale v našich školách se hrubě o ně nezavadilo a na slovenských byly vůbec zaklety.

Kálal si vzal za úkol oživiti minulost slovenskou, promítnouti ji do přítomnosti, vštípiti ji do hlav a srdcí českých. Učinil tak už v knize loni vydané, Slovensko v české škole (vydal ji Al. Holub, učitel v Lysé n. Lab., jako 54. číslo Holubova Učit. rádce v nádherné úpravě se 17 ilustracemi a kolorovanou mapou národopisnou), kde to je jejím hlavním předmětem vedle zeměpisu, výšivek, trochy mluvnice a poesie a vedle rozhledu po literatuře přítomné; ale knížka »Češi na Slovensku« se od ní naprosto liší způsobem podání. Jest povídkový; fantasie vrhá do děje mocné paprsky, prozařujíc a zpříjemňujíc jej. Vědeckým měřítkem kniha nechce býti posuzována; pan spisovatel staví na př. a vyzdobuje hrady — v podobě svých domyslů a bytostmi je oživuje, o jejichž životě a dění vypravuje toliko kniha jeho. Ale pilně hledal a sbíral v pramenech historických látku, nevyhýbaje se ani dobromyslnému, málo hodnověrnému Sasinkovi, a zpracoval ji v roztomilé obrázky, jež dýší dobovou náladou a přímo závodí se skutečností o přednost. První nás zachycuje hned »Na hranicích dvou království«, druhý uvádí do Trenčína, třetí tam, kde »Morava ústí do Dunaje«, ve čtvrtém se ocítáme »Na trnavské Městské věži«, pátý, »Nitra, milá Nitra«, probírá dějiny tohoto města a poslední provází »Husity na Tatrách«, pojímaje mezi ně také Bratříky a exulanty s Komenským. Každá kapitola předvádí dějiny svého místa od nejstarších dob do dneška. Všude hovoří srdce; jakýsi dech panenské čistoty, mravní výše a spanilé mysli provívá všecko vypravování. Ale kde se dostane spisovatel k svému miláčkovi Palackému, tam se rozehřívá celá duše jeho, tam září slunce, tam hrají všecky barvy, a čtenář cítí, jak jej autor chce zaujmouti, jak získati k obdivu, lásce a k následování. Tu je Kálal na výši své dikce, jinak klidné, prosté a milé, životně plastické, zjasněné stručnými větami, zbystřené hojnými dialogy.

Jaká je Kálalova čeština? Snaživě ladná, vybroušená četbou bible a Komenského. Co mu však nemůžeme schvalovati, jest záliba v odsouvání přípony l v minulém čase (táh’, vykřik’, trh’ sebou, krk mu ztlousť a pod.). — Místo dnes obvyklého tvaru Vlára užívá Vlář, ve vlářském průsmyku, patrně podle Palackého Dějin. Metelka v Atlase i Statistice, Ottův Naučný slovník, Brandl v Knize pro každého Moravana užívají tvaru Vlára, Slováci uherští též Vlár (muž. r.). — Nelíbí se nám ani nové slovo [269]činoplný (život); češtější jest najisto: život plný činů. Máme již těch složenin v jazyce přespříliš; proto se nedoporučuje tvořiti nové, není-li toho nezbytně třeba. — Z vazeb, které se rozmohly na ujmu správnějších tou měrou, že hrozí tyto nadobro vytisknouti, proklouzlo jich i Kálalovi několik. Jsou to: obdivovati něco (obdivoval bystrost jeho ducha, str. 117) m. obdivovati se čemu, otázku zodpověděti (str. 145) m. na otázku odpověděti, od Jiskry byli nezávislí (180) m. na Jiskrovi byli nezávislí, do každodeníčku zanesl poznámky (122) m. zapsal poznámky a konečně: byl to sbor čítající 20.000 vojáků m. mající 20.000 voj. nebo sbor 20.000 voj. Možná, že Kálal už se k nim sám naklonil shovívavě a přijal je na milost, slyše je všude a čta je napořád; ale se stanoviska vědecké správnosti nutno se brániti proti nim. Tiskové chyby našli jsme tyto: zdvihají (136) m. zdvíhají, jizlivě (137) m. jízlivě, doufati velikou budoucnost (151), najali si nové průvodce, jež je vedli správně (126) m. již je vedli.

Kdo cestuje na Slovensko, nechať si vezme knížku tuto s sebou a ve vlaku si ukracuje jízdu její četbou. Bez ní bude míti ze Slovenska jen poloviční užitek a požitek.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 9, s. 267-269

Předchozí Václav Ertl: Podlehnouti, podléhati

Následující H. Hrubý: Vánoční koledy