Dálkové pochody a jazyková tvořivost

Jana Jiřičková

[Články]

(pdf)

-

Velký rozmach organizované turistiky a stále vzrůstající množství „dálkových pochodů“, které se v posledních letech u nás pořádají, je doprovázen také vlnou spontánní jazykové tvořivosti. Jde tu vlastně o novou vyhraněnou sportovní disciplínu, která dosud nemá svou terminologii. Účastníci, a především pořadatelé pochodů proto aktualizují starou turistickou terminologii a přebírají termíny z jiných sportů (délkou a povahou trasy se dálkovým pochodům podobají masové lyžařské běhy na dlouhé vzdálenosti typu Vasova běhu, atletický maratón, silniční cyklistika, orientační běh). Mimoto ovšem vznikají i jazykové neologismy spjaté s touto činností; pochodů se účastní hlavně příslušníci mladé generace a jejich živelné vytváření nových slov odpovídá slovotvorným postupům mládežnického slangu (i vesměs expresívním charakterem vzniklých výrazů).

Většinou s využitím existujících slovních základů, přípon a předpon a náležitých slovotvorných postupů byla utvořena např. jména konatelská jako pochodník (účastník pochodu), punktovník (osoba obsluhující kontrolní bod na trati, tzv. punkt), cílník (osoba pověřená kontrolou v cíli) apod. Hojné jsou i názvy činností jako prčičení (účast na pochodu do Prčice); toto dějové substantivum však stejně jako označení účastníků pochodu do Prčice prčičani (lišící se od pojmenování obyvatelů Prčice — Prčičané — grafickou i tvaroslovnou charakteristikou) předpokládá do značné míry sloveso prčičit (prčičet?), s nímž jsme se zatím nesetkali. Pro pochod do Prčice jako celou organizovanou akci se ustálilo expresívní označení prčičárium (patrně v souvislosti s označením cyklistického závodu jako kritéria). Na „kulaté narozeniny“ tohoto pochodu (jeho desátý ročník) se upozorňovalo v brožurce jako na výročniny (utvořeno obdobně jako ostatní jména jubileí, svátků apod. — narozeniny, padesátiny, prázdniny…). Soubor pokynů pro [244]účastníky prčického pochodu byl nazván setero (analogicky ke vžité substantivizované číslovce desatero). Zkratku na trase označili pořadatelé televizního pochodu Praha — Zákolany jako nábližku (asi podle modelu náhražka, navážka aj.; v tomto případě ovšem chybí příslušné předponové sloveso). Časté jsou i postupy univerbizační (občerstvovačka = občerstvovací stanice, běžné i v jiných sportech). Některá z těchto slov kolem sebe okamžitě seskupují i celé slovní čeledi: pochodník, ale zároveň také pochodnictví, pochodnická značka, spolupochodník, spolupochodnice… Projevy z této oblasti pochopitelně lehce absorbují řadu výrazů hovorového, obecného nebo lidového charakteru (ajzbón = železničář, krchov, prtě = malé dítě, pitivo, škrpál, resp. škorpál). Častá je však i aktualizace neterminologických prostředků zastaralých a knižních, ať už v oblasti lexikální (škartička = startovní list, karta; krmě, nocležiště apod.), slovotvorné (např. využívání dnes již řídkých přípon s omezenou produktivitou: trasíř = osoba odpovídající za vytyčení a vyznačení trasy; punktýř; botiště místo bota; složeniny typu samohyb = doprovodné vozidlo, posilostroj = občerstvení, dálkoplaz aj.), morfologické (např. pasívní tvar být předejit) i syntaktické (např. umísťování shodných přívlastků za řídící substantiva — hnutí fitovnické[1]); zde jde o dosahování komického nebo karikujícího účinu prostřednictvím archaizujícího stylového zabarvení.

Velké možnosti pro uplatnění vynalézavosti a tvořivého přístupu k jazyku skýtají i názvy dálkových pochodů; je z nich většinou patrné úsilí o co největší originalitu, atraktivní název totiž sehrává u zájemců nemalou motivační roli. Obsahově je název nejčastěji motivován základní činností při těchto akcích provozovanou: účastníci při nich chodí, pochodují, putují, toulají se, vandrují, šlapou, ale také špacírují, šmajdají nebo ťapou. Především od těchto sloves jsou pak odvozena podstatná jména — v mnoha případech mají opět povahu expresívní a řadí se do slovní zásoby obecné češtiny — která v názvech figurují (Chození Křivoklátskem, Letní přechod Šumavy, Pochod mládeže, Putování za králem Ječmínkem, Toulky Slovenskem; Žebrácký vandr, Hedvácký výšlap, Žárovské šlápoty, Stěžerské šlapačky — sportovní termín, znamená podle SSJČ „úsek terénní motocyklové soutěže, ve kterém se jezdec nesmí dotknout nohou země“, Špacír středem Evropy, Orlický šmajd, Karlovarská ťapka, či dokonce Provodínská štrapanda). [245]S činností chození resp. běhání na velké vzdálenosti souvisí i název Mohelnický maratón a zprostředkovaně se k ní vztahují i názvy jako Rumburské puchýře, Za posledním puchýřem.

Další skupina názvů je založena na pojmenování krajinných útvarů; zde mají organizátoři pochodů možnost výběru z bohatých synonymních řad (Zlatá stezka, Cestou Jakuba Haliny, Loupežnická pěšina, Partyzánskými chodníky ev. Partyzánské chodníčky; Vrchy a údolími, Tanvaldské kopce, Za sedmizubým hřebenem; Krajem Švandy dudáka, Zapomenutými kouty Vysočiny), sledovat můžeme i střídání geografických termínů (Povodím Ohře, Okolím Bakova) s předložkami (Podle Jizery, Okolo Uničova). Jindy je úkolem názvu vedle místního situování také naznačení účelu, smyslu pochodu (Za krásami Jeseníků, Za poznáním letní Vysočiny), nezřídka i s označením odměny čekající v cíli a zároveň jakéhosi symbolu celého pochodu (O dřevěný metál, O jáchymovský tolar, O dřevák Vysočiny; podobnou funkci má též již zmíněný prčický škrpál).

Dále se autoři některých názvů pokoušejí zjednodušeně naznačit tvar, obrazec vytvářený trasou pochodu: sem patří Bechyňská osma nebo Ašská osmička, Podkova Sedmihoří, Malokarpatský cikcak. Velkou skupinu tvoří i názvy obsahující číslovku nebo označení délkové míry. Z délkových měr je samozřejmě v turistické sféře nejčastější kilometr (Orlické kilometry), ale vyskytují se i jiné (160 000 stop krajem Lučanů, případně i 100 000 kroků kolem Chlumce). Názvy založené na číselném údaji o počtu kilometrů bývají většinou věcné (Sušická třicítka, Mohelnická padesátka — podobně jako Jizerská padesátka lyžařů), ani zde se však fantazie tvůrců názvů nezastavila: pochod, který umožňuje účastníkům výběr čtyřiceti nebo dvacetikilometrové trasy a měl by nést název Tulácká dvacítka a čtyřicítka, se jmenuje Tulácká cítka, z vojenského slangu čerpá vtipný název Za padesát (zde kilometrů, nikoli dní).

V závěru se zastavme ještě u několika názvů, které jsou svou jazykovou stránkou obzvlášť nápadné a vynalézavé, nedají se však beze zbytku zařadit do žádné vyhraněné skupiny: využívají výrazně stylově příznakových prostředků, jako dialektismů, poetismů, slovních hříček a prostředků jazykové komiky, neobvyklým způsobem pracují s přejatými slovy apod. Sem náleží názvy jako Vandr skrz Maló Hanó nebo K Budějicům cesta, poetický název Toulky ve spadaném listí nebo označení jednoho z nočních pochodů Luna 77, dále hříčky v názvech Pochod mládeže do Okoře bez oře, Krušné hory nejsou krušné, nebo pojmeno[246]vání jiného pochodu Solnickou solnou stezkou. Jazykové komično zabarvuje i názvy jako Hec pochod nebo Hup šup přes vrchy, jejichž motivační role je zřejmá. Francouzské slovo „tour“ známe spíše z názvů cyklistických etapových závodů (Tour de l’Avenir, Tour de l’Humanité, u nás Tour de Bohemia), ale i pěší pochod nese název Tour de Poděbrady. Analogicky ke sportovnímu termínu motokros bylo utvořeno hybridní slovo botokros (Botokros o hornickou přilbu), o personifikaci přejatého příslovce fit jde v nepříliš zdařilém názvu Plzeňskem za Fitem. Konečně reklamní slogany (s nimiž se shodují v propagačním, motivačním úsilí) napodobují názvy pochodů jako Za Kladno štíhlejší nebo Není jenom Praha — Prčice, ale také Náměšť — Čučice.

Organizace dálkových pochodů a jiných turistických akcí se bude u nás jistě dál úspěšně rozvíjet, a tak budeme moci dále sledovat výsledky bohaté jazykové tvořivosti jejich pořadatelů i účastníků.

---

[1] Akce zaměřená k zapojení co největšího počtu občanů do aktivní tělovýchovy; viz J. Štěpán, Buď fit!, NŘ 56, 1973, s. 109.

Naše řeč, ročník 60 (1977), číslo 5, s. 243-246

Předchozí Jiří Nekvapil: Krajová diferenciace jednoho slangu

Následující Miroslav Roudný: Ustalování a sjednocování odborného názvosloví