Časopis Naše řeč
en cz

Ustalování a sjednocování odborného názvosloví

Miroslav Roudný

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Uvědomělá péče o názvosloví vědeckých a technických oborů má zvláště v češtině velmi starou tradici. Nejvýznamnější historické období našeho terminologického úsilí spadá do dob národního obrození. Dnes v této tradici nejenom pokračujeme, nýbrž ji ještě dále rozvíjíme.

Jazyková stránka termínů vědeckých i technických je sledována terminologickými pracovníky Ústavu pro jazyk český a Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra. Kromě těchto institucí se zabývají jazykovou stránkou odborných názvů katedry jazyků jednotlivých vysokých škol a fakult. Tam se řeší především problémy překladů odborných textů z cizích jazyků do češtiny nebo slovenštiny, ovšem vždy v rámci odborného zaměření příslušné vysoké školy.

V neposlední řadě má velký vliv na kulturu odborného názvosloví i činnost redakcí vědecké a technické literatury. Po praktické stránce má terminologická péče těchto redakcí významné poslání působit bezprostředně na sjednocování a ustalování odborného názvosloví v nejširší veřejnosti příslušného oboru. Vědecká literatura vychází z velké části v nakladatelství Československé akademie věd (Academia) a v nakladatelství Slovenské akadémie vied (Veda); technická literatura se vydává převážně ve Státním nakladatelství technické literatury (SNTL), jehož redakce odborných časopisů věnují značnou péči aktuálním otázkám odborného názvosloví a spolupracují s Ústavem pro jazyk český a Jazykovedným ústavem Ľ. Štúra.

Terminologická pomoc, kterou poskytuje Ústav pro jazyk český odborným autorům a redakcím, je založena na velké kartotéce, v níž jsou shromážděny odborné názvy normalizované státními názvoslovnými normami vydanými Úřadem pro normalizaci nebo použité v základních odborných dílech a slovnících technických a někdy i netechnických oborů. Kartotéka obsahuje dvě stě tisíc odborných názvů zachycených na třech stech tisících kortotéčních lístcích. Vedle toho je velkou pomocí i hlavní lexikografická kartotéka ÚJČ, obsahující přes 10 miliónů lístků.

V technických oborech organizuje Úřad pro normalizaci názvoslovné komise složené z odborníků daného oboru, které vypracovávají názvoslovné normy. Tyto komise přihlížejí především k obsahové stránce navrhovaných termínů; jako jazykový poradce bývá v každé komisi členem zástupce některé jazykovědné instituce. Za určení významu a vymezení pojmů vyjádřených navrhovanými názvy může odpovídat pouze kolektiv odborníků daného oboru. Spolupracující jazykovědec kontroluje pouze jazykovou stránku pojme[248]nování, tj. vhodnost zvoleného názvu a správnost způsobu tvoření nových názvů z hlediska jazykové kultury. Takovéto názvoslovné komise technických oborů vytvořily a vydaly asi pět set názvoslovných norem různého rozsahu, od pouhého dvojlistu až po obsáhlé publikace o několika tisících termínech. Po vydání každé normy zůstává pracovní archív příslušné názvoslovné komise uchován u normalizačního střediska toho závodu nebo podniku, který byl pověřen Úřadem pro normalizaci, aby organizoval a vedl pracovní komisi. Slouží pak při revizi norem, popř. i při vydávání norem nových. Pro práci těchto komisí a pro vydávání názvoslovných norem byla vypracována po vzájemné dohodě Úřadu pro normalizaci a Ústavu pro jazyk český jednotná směrnice obsažená v zásadách pro tvorbu norem, vydaných Úřadem pro normalizaci.

V Ústavu pro jazyk český je každá názvoslovná komise vedena v evidenci a v zájmu zajištění koordinace v terminologické práci podává Ústav zájemcům informace o terminologické aktivitě na různých pracovištích. Oddělení pro jazykovou kulturu s oddělením lexikografickým připravuje k vydání též obecné shrnutí zásad terminologické práce v nové terminologické příručce. Jazykovědci mají v komisích sice jen hlas poradní, ale jejich účast má daleko větší důležitost, protože mohou přinášet své zkušenosti z terminologické činosti mnoha oborů. Dává jim to též předpoklady pro koordinaci a sjednocování vědeckého názvosloví v širokém měřítku, a bývají proto též zváni k redakční spolupráci při lexikografické úpravě terminologických publikací.

Názvoslovné normy, které se vypracovávají v České socialistické republice, mají slovenské názvy uvedeny za českými a ostatní text je v jazyce českém. Pokud jsou vypracovány ve Slovenské socialistické republice, mají slovenské názvy na prvním místě a text je slovenský. V obou případech jsou české i slovenské názvy kontrolovány jazykovými odborníky příslušného jazyka.[1]

V minulém roce (1976) pracovaly nejaktivněji např. tyto technické terminologické komise: 1. komise hornická, 2. komise pro terminologii využití topného plynu, 3. komise pro názvosloví pecí, 4. názvoslovná komise pro silikátový průmysl, 5. komise cihlářská, 6. názvoslovná komise pro chemický průmysl, 7. komise tužkárenská, 8. komise papírenská, 9. komise koželužská, 10. komise gumárenská, 11. komise pro názvosloví plastických hmot, 12. komise pro názvosloví zemědělských strojů, 13. komise pro názvosloví stavebních strojů, 14. komise pro názvosloví parních turbin, 15. komise pro názvosloví lanových drah, 16. komise pro názvosloví kontroly materiálu, 17. komise pro názvosloví magnetických záznamů, 18. názvoslovná komise pro zemědělství a lesnictví, 19. názvoslovná rada polygrafická aj.

[249]Názvoslovné komise netechnických oborů nejsou řízeny Úřadem pro normalizaci a nemají žádné jednotné zásady pro svou činnost. Každá taková komise si stanoví zásady své práce podle vlastního uvážení. Ani forma názvoslovných publikací vydávaných těmito komisemi není vázána jednotnými pravidly.

Z názvoslovných komisí těchto vědních oborů pracovaly v minulém roce nejaktivněji tyto kolektivy: 1. komise právnická, 2. komise geodetická, 3. komise zeměpisná, 4. komise ornitologická, 5. komise pro názvosloví anorganické chemie, 6. komise pro názvosloví organické chemie, 7. komise biochemická, 8. komise pro názvosloví racionální výživy, 9. komise pro názvosloví automatického řízení práce, 10. komise pro tělovýchovné názvosloví.

Většina názvoslovných norem i terminologických slovníků obsahuje vedle českých a slovenských názvů též jejich ekvivalenty v některých cizích jazycích, zpravidla v angličtině a v ruštině.

V Ústavu pro jazyk český se výsledků této celé terminologické činnosti nejvíce využívá při práci lexikografického oddělení. V tomto oddělení se shromažďuje ve zvláštní kartotéce odborné názvosloví potřebné pro vypracování všeobecných slovníků spisovné češtiny. Kartotéka se skládá ze záznamů odborných názvů v textové souvislosti, jak byly vyhledány v denním tisku, v neodborných časopisech, v neodborné literatuře a v učebnicích na úrovni vyššího středního školství. Takto získané termíny je nutno kontrolovat po stránce významové u odborníků, kteří jich při své práci používají. Tímto způsobem se zhodnocuje péče věnovaná činnosti názvoslovných komisí ve výsledcích práce Ústavu pro jazyk český. Konzultanty pro kontrolu významů termínů zpracovávaných pro všeobecné slovníky spisovné češtiny bývají zpravidla odborníci z řad členů odborných názvoslovných komisí. Zároveň se k tomu využívá výsledků jejich práce i materiálu, který komise při své práci nashromáždily.

Z tohoto stručného nástinu terminologické činnosti v Československu je patrno, jak je tato činnost bohatá a rozsáhlá, zvláště ve srovnání se stavem terminologické práce v jiných státech. Nejdůležitější však je, že se jejích výsledků opravdu využívá v běžné denní praxi v celostátním měřítku.


[1] O snaze jazykovědců přispět co nejvíce ke zdaru terminologické činnosti svědčí těž vydání Příručky o českém odborném názvosloví od K. Sochora v nakladatelství Čs. akademie věd (Praha 1955).

Naše řeč, ročník 60 (1977), číslo 5, s. 247-249

Předchozí Jana Jiřičková: Dálkové pochody a jazyková tvořivost

Následující Miloslav Sedláček: Německý sborník o české koncepci jazykové kultury

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1