Kocerady či Chocerady?

Bohumil Vydra

[Články]

(pdf)

-

Jméno této starobylé farní vsi v Čechách, ležící nad pravým břehem Sázavy v hejtmanství českobrodském, mívá v dnešním užívání zhusta dvojí tvar: Chocerady, Kocerady. Název Kocerady zejména v novější době šíří se na ujmu názvu Chocerady nejen řečí obecnou (hlavně Pražany, kteří toto místo s oblibou volívají za letní sídlo a výletiště), nýbrž i denním tiskem. Jde o to zjistiti, které z obou jmen je správné a není-li tvar náležitý neprávem zatlačován.

Pro oprávněnost jména místního svědčí nejlépe staré doklady pramenné a přesný rozbor jazykový, jímž se dokonale osvětlí vznik a význam takového jména místního, tedy i správný způsob jeho psaní. Procházíme-li prameny historickými, všude setkáváme se s tvarem Chocerady nebo jeho hláskoslovnou obměnou Chotěrady, ale tvar s počátečním k — nevyskytuje se v starých zápisech nikde; srovnej na př. (doklady seřaděny jsou podle stáří): Regesta II, str. 1163: Bruno de Hocherad (čísti je Chocerad), r. 1250; Archiv XXVI, str. 288b: Chotierady villam integram, r. 1406; Archiv XXVI, str. 14a: Chotěrady ves, asi r. 1422; Archiv XXVIII, str. 1a: Jan de Chocerad, residens in Ledecz, obligatus in XX s. gr., r. 1422; Archiv I, str. 155: v Choceradích krčma se vší zvolí, r. 1428. Tak čteme i v Popise Palackého (str. 227): Chocerady, v Místopisném slovníku Sedláčkově (str. 319): Chocerady (prv. Chocěradi, Chotěradi, ob. Kocerady), taký název nalézáme i u Kotta VI, str. 424: Chocerady, něm. Kotzerad, kdežto v jeho Příspěvcích I, str. 154, máme již jen: Kocerady; v Ottově Slovníku (Doplňky) čteme název Kocerady na místě prvém, Chocerady na místě druhém; Seznam míst v krá[14]lovství českém z r. 1913 uvádí jen název Kocerady, něm. Kocerad.

Z uvedených dokladů pozorujeme, že znění Kocerady je teprve původu novějšího; památkami dosvědčen je původní tvar Chocerady, Chotěrady. A název tento jeví se nám jediné správným, rozebéřeme-li jméno po stránce jazykové. Název Chocerady jest jmenná složenina, jejíž první člen je výraz choce- (po případě chotě-) a druhý člen výraz -rady. Je to ustrnulý akkusativ množný jména obyvatelského Choceradi (jednotné číslo Chocerad). První člen této složeniny etymologicky souvisí s kořenem, který máme ve slovese chci, chtíti, stč. chcu, chocu, chtieti a jiných slovech podobných, a je téhož původu jako jiné složeniny s týmž prvním členem: Chotěboř, Chotěborky, Chotěbudice, Chotěbuz, Chocebuz, jm. os. Chotěslav, Chotislav, Chotimír atd. Nezáleží zde na tom, je-li první člen zbytek staročeského aoristu chotě nebo 3. os. praes. choce (srov. výklad K. Nováka v L. fil. XLI, str. 345), či je-li tvar chotě- spíše hláskoslovnou obměnou jmenného tvaru subst. chot-i, po příp. adv. chotě (něm. willig), s dial. obměnou chocě (srov. výklady V. Ertla v L. fil. XLII, str. 116); nám stačí jistota, že základem je kořen choc-, choť. Nemístné je tedy psáti Kocerady. Změna ch v k bezpochyby způsobena byla výslovností německou a pronikla nazpět i do názvu českého.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 1, s. 13-14

Předchozí Jan Jakubec: Gebauer brusičem

Následující Jazykový výnos c. k. ministra kultu a vyučování