Časopis Naše řeč
en cz

Čtvrt století časopisu Sprachpflege

Miloslav Sedláček

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dvacet pět let společensky prospěšného působení v oblasti jazykové kultury a v šíření poznatků o současném stavu a úlohách jazyka i jazykovědy v socialistické společnosti Německé demokratické republiky má za sebou [159]časopis Sprachpflege. Patří k tomu typu jazykovědných časopisů, které jsou určeny hlavně širšímu okruhu čtenářů, je tedy zaměřen podobně jako Naše řeč.

Jeho počátky byly skromné. Začal vycházet v dubnu r. 1952 jako příloha odborného tiskařského časopisu Papier und Druck, vydávaného Bibliografickým ústavem (Bibliographisches Institut) v Lipsku; od dubna 1956 se stal měsíčníkem a teprve od r. 1957 vychází pravidelně v dvanácti číslech ročně. Celých pětadvacet let mu věnoval mnoho nadšené péče jeho odpovědný redaktor Helmut Ludwig.

Zpočátku obsahovala Sprachpflege spíše kratší a prakticky zaměřené příspěvky a informace. Postupně se v ní častěji objevovaly i články teoretičtějšího rázu a každé číslo pak mělo a má dosud v podstatě dvě hlavní části: náročnější první — většinou s příspěvky od jazykovědců — a hodně populárně zaměřenou druhou, v níž jsou často otiskovány názory a kritické postřehy nejazykovědců a v níž se odpovídá na dotazy čtenářů, a to i ze zahraničí.

Tematika článků otiskovaných v první části je velmi pestrá, při tom většina příspěvků reaguje na aktuální problémy a události (např. jazykovědné konference) týkající se současné němčiny. Nezapomíná se ani na informace o nových přístupech ke studiu jazyka (např. o textové lingvistice, o teorii komunikace, o valenční teorii, o novodobé rétorice) a na příspěvky seznamující čtenáře se základy marxistického chápání podstaty jazyka a jeho úkolů. Hlavně význam jazyka v socialistické společnosti je osvětlován z různých hledisek v četných článcích, neboť zvláštní postavení němčiny jako dorozumívacího prostředku pro obyvatelstvo žijící jednak v socialistickém státě, jednak v kapitalistických zemích přináší specifické politické, společenské, kulturní i jiné problémy, jež se projevují i v jazyce. V posledních letech věnovala Sprachpflege celou sérii článků teoretickým otázkám jazykové kultury v socialistické společnosti, tedy problematice, která je velmi aktuální i u nás[1].

Zaměření druhé části časopisu je patrno už z názvů rubrik, srov. To i ono (Dies und das), Názor čtenáře (Die Meinung des Lesers), Jasným i zvhlým okem (Mit einem heitern, einem nassen Aug’), Rady a informace (Rat und Auskunft), Četli jsme jinde (Wir lasen bei anderen), Dotazy cizinců (Was Ausländer fragen). Upozornění na jazykové nedostatky a chyby bývají někdy doprovázena fotografiemi kritizovaných textů nebo humornými kresbami a obvykle spojena s kritickým nebo satirickým komentářem, popř. i veršovaným epigramem. Již dlouhou dobu je jeden sloupec pravidelně věnován výkladům o rodných (křestních) jménech (Unsere Namenecke).

Redakci se poměrně daří obě hlavní části časopisu skloubit, takže téměř každé číslo působí jako vyvážený celek. Sprachpflege má dnes rozsáhlý [160]okruh přispěvatelů. Tvoří jej především jazykovědci z vědeckých ústavů a vysokých škol, ale v druhé části se uplatňují jako autoři také někteří z čtenářů. Příležitostně přináší časopis příspěvky lingvistů ze socialistických zemí, především ze Sovětského svazu. Dobrý kontakt se čtenáři a aktuálnost obsahu přispívají k tomu, že Sprachpflege má značnou publicitu a že je dost známa i v zahraničí. Za zmínku stojí dvě speciality tohoto časopisu. U závažnějších příspěvků bývá otištěna autorova podobenka, takže čtenáři jej poznají nejen podle jména. Redakce si vytvořila zajímavou a velmi oblíbenou formu styku s čtenáři i přispěvateli: asi dvakrát do roka pořádá ve spolupráci s nakladatelstvím zábavný večer s hudbou, recitací a veselým vyprávěním, nazvaný Řeč, sloh a dobrá nálada (Sprache, Stil und heitere Laune), a to v různých městech NDR.

Pro českého čtenáře je Sprachpflege dobrým informátorem o současném stavu němčiny i jazykovědy v NDR. Poskytuje i podněty k zamyšlení nad tím, jak přenášet výsledky jazykovědného bádání do praxe, jak pečovat o kulturu veřejných jazykových projevů, jak vytvářet čtenářsky zajímavý popularizační časopis atp.


[1] Srov. závěry z konference v Liblicích, NŘ 59, 1976 s. 243n.

Naše řeč, ročník 60 (1977), číslo 3, s. 158-160

Předchozí Jana Jiřičková: Konference o významu díla Františka Palackého

Následující Slavomír Utěšený: K druhému ukázkovému souboru map Českého jazykového atlasu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1