Štrádovat a štrachat

Pavel Trost

[Short articles]

(pdf)

-

Je nasnadě se domyslit, že hovorový výraz štrádit/štrádovat má základ v it. strada ‚silnice‘; to přijímá i Slovník spisovného jazyka českého.[1] Jenže ani v tomto případě nejde o přejetí přímo z italštiny, jak naznačují násloví štr—, nýbrž prostřední článek poskytla němčina. Ze starší rakouské hantýrky je doloženo Stradi ‚Landstrasse‘ a dále stradefahren, stradafahran ‚toulat se po silnicích.‘[2] Není pochyby, že štrádit/štrádovat je adaptací složeného slovesa rakouské hantýrky.

Slovník spisovného jazyka českého uvádí i slovo štráda ‚pašák, chlapík‘.[3] Totéž slovo se objevuje v Ripplově slovníku české hantýrky, z policejního pramene, s významem ‚kdo přenocuje pod širým nebem‘, tj. ‚tulák‘. Není pochyby, že štráda odpovídá složeninám německé hantýrky s prvním členem strade—, jako Stradefüssler, Stradafisel ‚silniční zloděj, silniční loupežník‘. Význam ‚chlapík‘ se vysvětluje obdivem k dovednosti takových lidí.[4]

S výrazem štrádovat se významem částečně stýká štrachat/štráchat, slovo označené za expresívní: štrachat může označit lidský pohyb vpřed. Slovník Váši a Trávníčka ztotožňuje přištrádovati a přištrachati se. Zpravidla se jim však připisují odlišné významové rysy. Slovník spisovného jaz. čes. proti štrádit (si to) po silnici, tj. ‚vykračovat si‘, opisuje štrachal si to potichu domů jako ‚šinul se‘: podle toho tedy znamená štrachat pohyb pomalý, namáhavý, tj. nikoli rázný. Ale toto sloveso neznamená jen ‚šinout (se)‘, nýbrž taky ‚hrabat se‘ (štrachat po zápalkách, štrachat po kapsách sirky). Je možno při tomto dvojím významu připustit jednotný původ slovesa?

Štrachat se běžně vyvozuje z něm. streichen, výklad hláskoslovně vyhovující, protože kmenový vokál ze střhněm. ei zní a v rakouském dialektu. Proti tomu Machkův Etymologický slovník jazyka českého předpokládá složitý vznik hlás[55]kové podoby slova: spojuje štrachat na slovanském a předslovanském základě se vzdáleným r. stremiťsja ‚usilovat‘. Je otázka, zda etymologický výklad z něm. streichen respektuje oba významy českého slovesa. Zdá se, že respektuje. Něm. streichen se jeví jako sloveso víceznačné, je jak intranzitivní, tak tranzitivní; základní význam je ovšem ‚pohybovat po něčem (po povrchu)‘. Z tohoto základního významu lze patrně vyvodit oba významy českého slovesa: jednak ‚pohybovat (se) po zemi, šinout (se)‘, jednak ‚pohybovat (rukama) po něčem, ohmatat, hmatem vyzkoušet‘. Frazeologická spojení streichen a štrachat se však nekryjí, sr. der Wind streicht über die Berge ‚vítr věje přes hory‘, den Bart streichen ‚hladit bradu‘, Butter aufs Brot streichen ‚namazat chleba máslem‘.[5]

---

[1] Příruční slovník jazyka českého označuje štrádit/štrádovat za slovo slangové, Slovník spisovného jazyka českého za ‚výraz obecný‘.

[2] S. Wolf, Wörterbuch des Rotwelsch, Mannheim 1961.

[3] Příruční slovník jazyka českého označuje štráda za slovo vulgární, Slovník spisovného jazyka českého za hovorové a expresívní.

[4] Sr. slovo pašák, původně ‚pašerák‘.

[5] Machek uvádí ještě jiné sloveso štrachati s významem ‚burácet, chrastit‘ a spojuje je etymologicky s některými slovy zvukomalebného základu jako rachotit; počítá s předrážkou š jako tvárným prostředkem expresívních slov. Ale spíše jde o etymologicky stejné slovo: označuje metonymicky hluk spojený se šťáráním, např. štrachá zde myš (Kott). Ostatně slovo štráchy ‚okolky‘ se samozřejmě vyvozuje z něm. Streiche, avšak významy se liší: Streiche jsou ‚povedené kousky‘, kdežto štráchy spíše ‚nejapné kousky‘.

Naše řeč, volume 60 (1977), issue 1, pp. 54-55

Previous Pavel Trost: Cimbolec ‚rampouch‘

Next Hana Roudná: Úterý — vteřina