Časopis Naše řeč
en cz

Cimbolec ‚rampouch‘

Pavel Trost

[Short articles]

(pdf)

-

Když J. Spal (NŘ 59, 1976, s. 104) pojednal o tomto slově („lidovém“ podle Váši-Trávníčka), nepřihlížel k jeho variantám. Machkův Etymologický slovník jazyka českého pod heslem rampouch poukazuje na expresívní a proměnlivé názvy rampouchu a uvádí nejen cimbolce, nýbrž i comb(-eľ) a compeľ. Laš. cipeľ ‚rampouch‘ pokládá Machek za přejaté z pol. cypel a to „z něm. zdrobněliny od Zapfen (rampouch = Eiszapfen)“. Avšak hláskově je jedině možné vyvodit cypel z něm. Zip(fe)l.

Janko řadil cimbolec, combeľ a compeľ mezi tzv. obrazová slova ze základů CIMB— a COMB—, jimž připisoval významy ‚roztřepení‘ a ‚kolísavého pohybu‘.[1] Ve svých výkladech o obrazových základech CIMB— a COMB— apod. uvedl Janko i několik německých slov, s kterými mohou být česká slova spojena.

Do češtiny přejatá slova Zipf ‚cíp, výběžek‘ a zdrobnělina Zipfel označují různé předměty, např. laš. cyp ‚mužský úd‘, ciplík ‚laple u kůzlat‘. Něm. Zipf má také varianty s hlubokou samohláskou a nosovkovým prvkem vkládaným doprostřed slova, jako Zumpf ‚mužský úd‘, Zumpfel/Zumpel ‚kus roztrhaného oděvu visící dolů, hadr; nadávka ženám‘; sem patří také ještě Zimpferl ‚malý kousek‘. K nim se pojí nepochybně č. cimbolec s variantami. I cimbolec je dosvědčeno jako označení různých předmětů: ‚rampouch‘, ‚třapec‘, ‚kratší výsada na jeleních parožích‘, ‚odnož u zemáků‘, tedy [54]různé konečky a výběžky. Cimbolec jako ‚kratčí výsada na parozích‘ slouží jako zdrobnělina k cink ‚dlouhá výsada na parozích‘, z něm. Zink. K označení cimbury ‚buřty‘ lze připomenout ze staré rakouské hantýrky Zumperl ‚buřt‘.[2]

Pol. cymbol(e)c ‚název střely‘ do této souvislosti zřejmě nepatří; druhá součást je totožná s něm. Bolz(en), první součást musela obsahovat nosovku (zünd—? expresívní nosovkový prvek u názvu střely nepřichází v úvahu).

Pro výklad vlastního jména Cimbura se doporučuje vycházet ze slovesa cimbat (se) ‚courat se‘; k slovesnému základu byla připojena přípona — ura.[3]


[1] Časopis pro moderní filologii 19, 1933, s. 132n. Viz také pokračování Jankových úvah v následujících ročnících ČMF.

[2] S. A. Wolf, Wörterbuch des Rotwelschen, Mannheim 1956, s. 351.

[3] V. J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 254.

Naše řeč, volume 60 (1977), issue 1, pp. 53-54

Previous Slavomír Utěšený: K historii slova lepenka

Next Pavel Trost: Štrádovat a štrachat

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1