[Drobnosti]
-
Na str. 91 v I. ročn. »N. Ř.« jsme vytýkali, že sýru, který po kraji, ze kterého se ho nejvíce vyváží, totiž po liptovské župě na Slovensku, měl by se jmenovati liptovským, u nás se vůbec říká »liptavský« (podle něm. Liptauer Käse). Po liptovském sýru v posledních letech nebylo u nás památky; co se za něj prodávalo, snad ani nebyl sýr, najisto však to nebyl sýr liptovský. Zdálo by se, že se tím zapomene německý tvar, jímž jsme jej [247]před válkou jmenovali, a protože liptovská župa je nyní částí našeho státu česko-slovenského, že budeme již lépe věděti, jak se její sýr jmenuje. Ale chyba lávky! Aspoň župě se u nás dříve vždy říkávalo liptovská; dnes však někteří naši novináři podle něm. Liptauer Gespannschaft začínají psáti »liptavská župa, liptavská stolice«. To v době, kdy od Evropy žádáme, aby česká města jmenovala po česku, ne po německu, jako bylo posud zvykem. Či nemáme povinnost, již ukládáme cizincům, sami k jazyku našich bratří na Slovensku, dnes našich spoluobčanů? Co bychom sami říkali Slovákům, kdyby začali psáti o Šlanu nebo o šlanském okrese místo o Slaném, o slánském okrese? Že naše noviny zvláště v době bojů s maďarskými bolševiky leckteré slovenské místo jmenovali po německu nebo po maďarsku, bylo sice hanba, ale konečně tomu bylo lze rozuměti: aspoň jména slovenských žup bychom však přece mohli znáti!
Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 8, s. 246-247
Předchozí B.: Divoké kvítí z novinářských luhů
Následující »Vyšed ven, plakal hořce«