Russkaja reč’ do druhého desetiletí

Miloslav Sedláček

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Když jsme v Naší řeči vítali před deseti lety do rodiny jazykovědných časopisů vycházejících v socialistických státech časopis Russkaja reč’, bylo nám už tehdy zřejmé, že jeho promyšlená koncepce a výrazně svébytná tvářnost představují pozoruhodný přínos v oblasti populárně vědeckých jazykovědných periodik.[1] Deset let existence časopisu to zcela potvrdilo. Je však třeba dodat, že Russkaja reč’ dostala hned na začátku do vínku některé dary, po nichž jiné časopisy marně touží. Je to především značný rozsah: zpočátku se pohyboval kolem sta stran v jednom čísle, nyní mívá obvykle každé číslo 160 stran. Při šesti číslech ročně to umožňuje velmi pestrou a různorodou náplň a zaměření na různé skupiny čtenářů. Neméně imponující je i náklad časopisu: z počátečních 53 000 exemplářů se za deset let zvýšil na 70 000. Velkou výhodou je i to, že časopis má k dispozici vlastního výtvarníka; ten se stará nejen o bohatý výtvarný doprovod textu, ale i o odstíněnou a živou typografickou úpravu. A protože se redakci podařilo získat i velmi rozsáhlý okruh přispěvatelů, má časopis snad vše, čeho je zapotřebí. Pravděpodobně nemá ani potíže s tiskem, které tolik trápí Naši řeč. Cena jednoho čísla je poměrně nízká — 50 kopejek.

Od založení je vedoucím redaktorem časopisu významný sovětský jazykovědec V. I. Borkovskij, jeho zástupci jsou nyní I. F. Protčenko a L. I. Skvorcov; v redakční radě pak najdeme jména mnohých známých sovětských jazykovědců.

Russkaja reč’ byla od počátku zřetelně koncipována jako časopis sloužící šíření a prohlubování znalostí spisovné ruštiny u širokých vrstev uživatelů, tedy jako časopis sloužící jazykové praxi, popularizaci výsledků jazykovědného bádání a jazykové kultuře. Nevyhýbá se však ani příspěvkům kulturně historického zaměření, jestliže mají nějaký vztah k jazyku, a najdeme v něm i zábavné útvary, jako hádanky, křížovky, zajímavá cvičení atp., samozřejmě zaměřené k jazykovým otázkám. To vše přispívá k živosti, přitažlivosti a čtivosti časopisu, který se tak celkovým rázem blíží jakémusi jazykovědnému magazínu.

Redakce se snaží některým skupinám svých čtenářů přímo pomáhat. Zařazuje občas např. rubriku pro ty, kteří se připravují ke studiu na vysokých [257]školách (Postupajuščemu v VUZ), příležitostně rubriky Úvod do jazykovědy, Významní jazykovědci, Z dějin jazykovědy, téměř pravidelně rubriky Škola, Kultura řeči atd. Členění obsahu čísla se neřídí pevným schématem, je pružné a přizpůsobuje se potřebám. Některé rubriky se objevují pravidelně, jiné příležitostně. Charakteristickým rysem Russké reči je, že věnuje hodně pozornosti i místa jazyku významných osobností (politiků, spisovatelů, herců, vědců ap.) a také jejich názorům na poslání jazyka a na vztah k němu. Zřetelné je i silné zaměření na slovní zásobu, a to z nejrůznějších hledisek — slovotvorného, významového, etymologického, pravopisného, výslovnostního, frazeologického atd.

Redakce má zřejmě velmi živý styk se svými čtenáři. Je to dobře patrné nejen z rubrik Pošta Russké reči a Naše poradna (Naši konsul’tacii), ale i z mnohých dalších, většinou kratších příspěvků, které často vznikly z popudu čtenářů.

V krátkém přehledu není možné vyčerpat velké bohatství informací, které již bylo vytištěno na téměř 8500 stranách dosud vyšlých čísel Russké reči. Obsahují užitečný materiál a cenné podněty pro každého zájemce o jazyk, zvláště pro ty, kteří pracují v oblasti kultury jazyka a popularizace jazykovědy. Časopis Russkaja reč’ bude jistě stejně intenzívně pokračovat ve své úspěšné práci i v dalším desetiletí a v tom přejeme všem jeho tvůrcům mnoho zdaru.

---

[1] M. Sádlíková — M. Sedláček — S. Starý, Dva nové sovětské časopisy, NŘ 50, 1967, s. 290 n.

Naše řeč, volume 59 (1976), issue 5, pp. 256-257

Previous Josef Birnbaum: Místní jméno Praha

Next Jaroslav Machač: Příklad popularizace (nejen) pro mládež