Časopis Naše řeč
en cz

Není obrok jako obrok

František Kopečný

[Články]

(pdf)

-

Jungmann se ve svém slovníku snaží vystihnout základní význam českého obrok jako „co se ob rok, tj. jistým časem … dává, plat, pokrm, potrava, píce … zvláště pak oves…“ Další význam pak jsou „příjmy roční, Jahrgeld…“; spojuje tedy obrok se substantivem rok, ať už ve významu ‚lhůta, termín‘, či ve významu ‚rok‘. Ještě jasněji se vyjadřuje Brandl[1]: „was in einer bestimmten wiederkehrenden Frist (ob rok vgl. rok) zu leisten ist“. Ale obrok nemá se substantivem rok přímo nic společného, není tvořen předponou k tomuto podstatnému jménu. Nahlédnutím do každého etymologického slovníku zjistíme, že se obrok vykládá jako dějové jméno ke slovesu *ob-rekti. Jména jako nárok, výrok, obrok, otrok (apod. nános, nábor atd.) nejsou totiž tvořena předponami od substantiv (-nos nebo -bor konečně v příslušném významu ani neexistují), tj. nejsou ve vlastním, derivačním smyslu prefigovaná, prefix přejímají od příslušných sloves, od nichž jsou odvozena. Jen slovesa se běžně tvoří pomocí předpony, také denominativní slovesa typu za-nožiti, u-nožiti, o-plotiti, z-daniti atp. U podstatných jmen je prefixace jako slovotvorný postup dost omezena, srov. hlavně typy náměstí, návsí, bezpráví ap. (tvořené k předložkovým výrazům na městě, na vsi, bez práva), pak i rozcestí aj., kde jde o slovotvorný postup starobylý. Také derivační proces typu nařéci nárok je prastarý. Proto nepřekvapuje, že mnohdy výchozí sloveso zaniklo a zůstalo jen dějové jméno; že např. nemáme v staré češtině dosvědčeno[2] sloveso obřéci, doložené jinde, např. ve staropolském obrzec ‚vytknout‘ a ‚udat, uvést, vyjmenovat‘, v ruském obreč ‚určit, zaslíbit‘ a běžné hlavně v tomto druhém významu v celé jihoslovanštině. Někdy [203]si tu v jazykovém povědomí ani prefix neuvědomujeme, např. mezi slovesem odříci a otrok není pro dnešního mluvčího žádné spojitosti, a přece jde o poměr zcela obdobný.[3]

Patrně by byl Jungmann slovo obrok tak nápadně se substantivem rok nespojoval, kdyby si byl ověřil, že obrok je slovo téměř všeslovanské (chybí jen na severozápadě slovanštiny, v lužické srbštině a v polabštině), kdežto rok (zejm. ve významu ‚doba 365 dní‘) nikoli; kdyby byl povážil, že výraz ob rok může krom známého významu střídy (tj. „s vynecháním jednoho roku“, což zase pro náš případ nevyhovuje[4]) znamenat nanejvýš ještě ‚po celý rok‘ (např. dávaný)[5] — ale hlavně kdyby byl znal významový profil tohoto slova v celém, tj. celoslovanském měřítku. Když se podíváme na obrok z tohoto celoslovanského hlediska, vznikne obraz tak bohatý a pro možnost významových posunů tak poučný, že by bylo věru škoda neukázat, jak se tu těchto možností, plynoucích ze spojení obou komponentů jeho výchozího základu, využilo.

Za výchozí významy dějového jména obrok třeba pokládat — a to ve shodě s významem jeho prvního etymologického komponentu — jednak A) „co se okolo někoho nebo něčeho povídá“ — jednak B) „co se vzájemně domluví, určí“, popř. BB) „co se slíbí“ (zde může být druhý partner úmluvy, např. bůh nebo světec, jen myšlený).

A) První možnost, „co se o někom povídá“, se realizovala jen ve slovinštině; vzešel z ní význam ‚pomluva‘, popř. ‚špatná pověst‘. Pleteršnik uvádí výraz krivi obroki a větu obrok na te leti. Zde je tedy obrok synonymuí s obrečenje, popř. obrekovanje ‚pomlouvání‘; i tato synonymita ukazuje jasně jeho dějově jmennou povahu. — Jinak zde můžeme ještě jednou upozornit na staropolské obrzec, nedokonavé obrzekać ‚vytknout, vytýkat něco‘.

[204]B) Druhému východisku je nejblíž Sreznevským uváděný staroruský význam „opredelenije“, tedy ‚určení‘ a Pleteršnikovo slovinské „das Ausgedungene, die Bedingung“, tedy ‚to, co bylo ujednáno; podmínka‘[6]. — A z tohoto základního „co bylo umluveno, určeno“ vede cesta k mnoha významovým specifikacím:

1) Určení, co kdo má dávat: tak např. ve staré ruštině dávka pachtovného[7], obecněji už ve staroslověnštině a ve starších fázích jazyků východoslovanských, dávka daně, zejména poddanské, naturální i peněžní. Dal uvádí byť na obroke, tj. odvádět takovou daň nebo dávku, chodiť po obroku znamenalo odcházet z domu za výdělkem, aby se na tuto daň vydělalo. Podobný význam dosvědčuje i stará polština (jde o obilní daň) i stará čeština, např. z rukopisu Staročeského slovníku „na každý pátek … jednoho obroka ryb … pánu svému dávati“; jako historický ho dosvědčuje i slovenský akademický slovník; je v tomto smyslu i bulharský a snad srbocharvatský[8].

Jen metaforou tohoto významu je i staroslověnské obrokъ, ve významu ‚odplata‘ (obrokъ bo grěchu sъmьrtь).

2) Určení, co kdo má dostávat: např. ‚mzda, plat, žold‘ ve staroslověnštině, staroruštině, starší ukrajinštině, dále staročeštině a starší srbocharvátštině, ve staročeštině ‚prebenda, důchod, obročí‘ (a také sám úřad s takovým důchodem spojený); Pleteršnik uvádí pro starší slovinštinu význam ‚deputát‘. Staropolským slovníkem uváděný význam „dzienny wikt“, tedy ‚zaopatření‘ (podobné významy dosvědčuje nepřímo i Jungmann), nás už vede do další oblasti, srov. níže typ 22—a.

22) Další specifikací tohoto „určení, co má kdo dostávat“ je potom ‚podíl, porce pokrmu nebo píce‘. Tyto významy názorně dosvědčují tři jazyky jižní, srov. slovinsky z enim obrokom štiri milje daleč se peljati ‚jet s jednou porcí krmení 4 míle daleko‘ (o porci pokrmu srov. mesa za tri obroke nebo človek velikega obroka, tj. ‚vyžírka, jedlík‘: — dále srbocharvátsky a makedonsky (např. v obou jazycích po dva obroke dnevno ‚po dvou porcích denně‘).

[205]a) Od ‚porce pokrmu‘ není daleko k významu ‚pokrm vůbec‘, také duchovní, např. staročesky „odstup ode mne, hříchu počátku, nebezpečné smrti obroče (Jungmann i Staročeský slovník). Je to význam dokládaný staršími fázemi češtiny i polštiny, oba jazyky mají též jedno společné pořekadlo: staršímu českému ujíti komu obroku (s even. dodatkem aby neskákal) odpovídá polské ująć komuś obroku. Není ovšem vyloučeno, že zde jde o metaforický posun z významu ‚koňský obrok‘ (typ aa níže). — Dost vzácná (jen ve slovníku Mikalji uváděná) je starší srbocharvátská specifikace ‚příkrm, zákusek‘ — a Daničicovo „viaticum“, tj. ‚proviant na cestu‘ připomíná zřetelně uvedený už staropolský obrok ve významu „dzienny wikt“.

α) Dalším metonymickým posunem se dostaneme k archaickému slovinskému a srbocharvátskému významu ‚oběd‘ (popř. v srbocharvátském i ‚snídaně‘) — viz níže i typ 3—α.

aa) Specifikace ‚zvířecí pokrm‘ nás konečně přivádí k známému a dnes v češtině vlastně jedinému významu ‚zrnitá píce pro koně, osly apod.‘, ve staročeštině dosvědčena také jako vrchnostenská dávka: ať by … dvě stě (koní) … k užitku obrokem choval. Také doklady na prostý význam ‚obrok‘ jsou staročeské: pohledajvě obroka mezkóm a koniem (z rkp. Staročeského slovníku); tehdy ona, vidouci osly hladem zmořené, dávala jim obrok (Jungmann ze Štelcara Želetavského). Též Słownik staropolski zná obrok ve významu „pasza dla bydła“ (a konkrétně jde o obrok pro osla). Krom češtiny, slovenštiny a polštiny je tento význam jako archaický znám i v běloruštině a ukrajinštině, dnes jen v nářečích — ba snad i v dialektech ruských. Ovšem Dalovo určení „západní a jižní“ se může vztahovat právě jen na dialekty běloruské a ukrajinské a do materiálu Slovarja russkich narodnych govorov v Leningradě tak narychlo nahlédnout nelze.

b) Zcela jiná, „nepokrmová“ specifikace se dá obecně kvalifikovat jako „to, co kdo má (co si vydobyl, co dostal)“: Sem třeba zařadit jednak Kottův obrok ve významu ‚záloha‘ (v obroku na hotově míti; Kott uvádí ve 2. sv. jako hornické). Tento význam, jinak, pokud vím, nedosvědčovaný, je však podpírán třetím Jungmannovým významem adjektiva obroční, srov. Jungmannovu definici „zbytečný a jako v záloze jsoucí“. — Słownik staropolski uvádí dokonce význam ‚šat‘, ovšem jako pochybný („dubium“). A ve staré ruštině je konečně dokládán význam ‚kořist‘: iz glubiny zlověrija obrokъ mnogorazličnyi … privezoste.

[206]3) Zatímco specifikace „co má kdo dostávat“ nebo „dávat“ jsou si pro svou korelativnost vnitřně blízké a mohou pro ni logicky někdy splývat, je další specifikace na pohled dost samostatná: Totiž specifikace „určená, ujednaná doba“ (Vuk definuje „festgesetzte Zeit/tempus constitutum“; zde by obrok stál velmi blízko etymologicky základnímu rok). — Za zmínku stojí zvláště

a) ‚čas určený k jídlu‘ srbocharvátsky djeca jedu bez obroka — nebo archaicky da im dade hranu na obrok ‚ve svůj čas; včas‘ — a odtud metonymicky

α) ‚doba oběda (popř. snídaně)‘ v srbocharvátštině. — Není však vyloučeno, že zde možno vyjít od významu ‚oběd/snídaně‘ (viz výše typ 22—α).

b) Z významu ‚termín‘ (srov. srbocharvátsky archaicky pozivam te na taj obrok) plyne slovinský význam ‚lhůta na splátku‘: na obroke plačati (srbocharvátsky u ratama plaćati) = obrokoma plačati srbocharvátsky na rokove); Pleteršnik uvádí i slovinské po obrokih „fristweise“, tedy ‚na lhůty‘.

BB) Zbývá poslední významová oblast, kvalifikovaná už výše jako ‚slib, zaslíbení‘. Bylo by pro ni možno vyjít ze Sreznevským uváděného „obъjazannostь“, tedy „závazek“, abychom neztratili spojitost s předchozí sémantickou oblastí „určenosti“[9]. — Význam ‚slib‘ dokládá pro ruštinu jako archaický např. Dal’: dal bogu obrok žit’ čestno. Srov. podobně ukrajinsky archaicky obrik[10] daju bil’ še c’oho ne robyty ‚že už to víc dělat nebudu‘. Je jako poetický a archaický uváděn i v bulharštině (dal sâm obrok da chariža oven na manastira ‚že dám klášteru berana‘). V bulharštině je to i tak význam první, před zcela už historickým významem ‚feudální daň, dávka‘ — a znamená také

a) slavnostní bohoslužbu na svátek patrona (na památku „zasvěcení“): na Petrovden imame obrok — a v nářečích metonymicky též

α) ‚místo, kde se takovýto „obrok“ koná‘ (tedy synonymum k obročište). Je zajímavé, že týž význam udává jako nářeční i akademický slovník makedonský, ačkoli výchozí význam sub a neuvádí.

Myslím, že cíle nadpisu, ukázat, že opravdu není obrok jako obrok, bylo dosaženo a že netřeba dále unavovat pozornost čtenářů a uvádět [207]ještě odvozeniny. Jen upozorníme, že ze slovanštiny je maďarské abrak a že i jazyky baltské a finština mají z východoslovanských jazyků přejatá slova z tohoto základu, ale zase ve významu ‚daň, dávka‘. Nechceme podávat celý rozsah tohoto slova, jak je máme v Etymologickém slovníku slovanských jazyků. Chtěli jsme spíše upozornit, že pro slovanského etymologa je slovanština vlastně jediným jazykem s množstvím dialektů a že teprve toto hledisko mu umožňuje podat obraz slova v relativní úplnosti a tím také spolehlivěji určit i jeho etymologii. Není náhoda, že rakouští slavisté L. Sadniková a R. Aitzetmüller nazvali svůj široce založený etymologický slovník slovanský „Vergleichendes Wörterbuch der slavischen Sprachen“. To „vergleichendes“ (srovnávací) je tu důležitější než to „etymologisches“ (etymologický), neboť je pro ně nezbytnou podmínkou.

Nakonec mi zbývá milá povinnost poděkovat kolegovi I. Němcovi za laskavé dodání materiálu ze staročeského slovníku.


[1] V. Brandl, Glossarium illustrans bohemico-moravicae historiae fontes, Brno 1876.

[2] Lze tak soudit už podle rkp. retrográdního hesláře staročeského slovníku a potvrzuje to i konec hesla obrok, kde se upozorňuje na staroruské obreči (ne tedy na sloveso staročeské).

[3] O tom, že otrok je etymologicky původně také nomen actionis ‚odmítnutí‘ a při tom nomen acti ‚to, co odmítáme‘, viz autorovu stať ve Slově a slovesnosti 34, 1973, s. 110—112 (a ještě pregnantněji to bude ve 3. sv. Etymologického slovníku slovanských jazyků).

[4] Z významu střídy vychází asi polské nářeční obroczna dziewka ‚zjednávaná ročně do služby‘, takže by zde šlo o adj. obroční, tvořené opravdu k výrazu ob rok (ne tedy derivované od substantiva obrok). Ba snad lze uvést i polské nářeční obroczny chleb ‚dávaný týdně nebo v určitý den‘ kde by rok bylo ve starším významu ‚lhůta‘ — ale zde už může jít spíš o derivát k obrok ‚zaopatření‘ (viz níže typ B—2).

[5] Srov. v 1. svazku Etymologického slovníku slovanských jazyků na s. 134 typ 12a, např. staroslověnské ob noštь ‚během noci‘, polské nářeční ob noc całą, dolnolužické hob zymu „den Winter hindurch‘, tedy ‚po celou zimu‘ apod.

[6] Hadrovics L. dokládá dokonce (ve Studia slavica 1, s. 80) starší srbocharvátské obrok ve významu ‚příčina, podnět‘ — tedy ve významu stojícím v oblasti příčinného pole dost daleko od ‚podmínky‘, stejně už posunuté ze základního významu ‚ujednání, výminka‘.

[7] Puškarev (Dictionary of Russian Historical Terms from the Eleventh Century to 1917; comp. by S. G. Pushkarev, New Haven and London 1970) uvádí s. 69 „fixed payment of various kinds, including taxes payed to the governement…“ (určené dávky v naturáliích včetně daní placených vládě), dále pak „rent for leased state properties“ (nájemné za najaté státní pozemky).

[8] Tam ovšem dosvědčován jen slovníkem Stuličovým, tedy možná rusismus.

[9] Duvernoy (A. Djuvernua, Materialy dlja slovarja drevne-russkago jazyka, Moskva 1894) uvádí oborčenoje slib‘, tedy útvar právě téhož ablautového typu jako české určení.

[10] V témž významu je ve starší ukrajinštině doloženo i fem. obríka.

Naše řeč, ročník 59 (1976), číslo 4, s. 202-207

Předchozí Libuše Kroupová: K tvaroslovným údajům v novém Slovníku spisovné češtiny

Následující Karel Svoboda: Ještě o obojetných souhláskách a písmenech

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1