Anglicismy v odborném vyjadřování

Antonín Tejnor

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Značné množství výrazů, které se v poslední době v některých technických oborech přejímají z angličtiny, působí starosti hlavně těm pracovníkům, kteří se zabývají přípravou názvoslovných norem. Ti jsou si totiž dobře vědomi, že při této činnosti nejde jen o pouhou registraci názvů užívaných v technické praxi a o výklad jejich významů, ale také o důležitý příspěvek k jazykové kultivovanosti odborných projevů. A protože jazykové prostředky odborné slohové vrstvy dnes tak rychle a v tak rozsáhlé míře pronikají i do jiných stylových oblastí, jde vlastně zároveň o jazykovou kulturu v širším smyslu.

Přejímání slov z jiných jazyků patří odedávna k běžným způsobům obohacování slovní zásoby. Ve výsledcích tohoto procesu se zřetelně projevuje, od kterých národů a v kterých dějinných obdobích jsme přejímali hmotné předměty nebo myšlenkové podněty ve vědě, v technice, v kultuře nebo v politice. Dnešní stav českého spisovného jazyka je takový, že už nemusíme mít obavy z vážnějšího ohrožení cizími vlivy. Nepodnikáme takové kroky jako francouzská vláda, když před třemi lety oficiálně vyzvala k odstraňování přemíry anglicismů z projevů v hromadných sdělovacích prostředcích[1] nebo když se podle nového, zcela ojedinělého „jazykového zákona“ rozhodla radikálně vymycovat anglické výrazy z informačních a reklamních textů třeba i administrativními zásahy a uplatňováním ekonomického postihu. Ve Francii je ovšem jazyková a komunikační situace podstatně odlišná od situace naší. A přece se i u nás setkáváme s obavami, zda příliš tolerantní postoj odborníků k anglicismům nepovede nakonec k tomu, že se překročí únosná míra přejatých jazykových prostředků v některých našich odborných textech.

V Názvoslovných poznámkách ve Slaboproudém obzoru[2] se Bohuslav Pohnert, dlouholetý pracovník v oblasti propracovávání elektrotechnického názvosloví a člen různých terminologických komisí, zamýšlí nad vhodností anglických názvů display, jitter a stuffing, které se objevují v naší technické literatuře a které se někteří autoři pokoušejí kodifikovat i v názvoslovných normách. V Naší řeči jsme se již zmínili o nevýhodách spojených s užíváním [91]názvu display[3], zejména pokud se ho užívá v původní grafické podobě, a upozornili jsme na to, že Československá státní norma (ČSN) 36 9001 — Názvosloví číslicových a analogových počítačů — uvádí jako název zařízení umožňujícího optické zobrazení dat zobrazovací jednotka. B. Pohnert upozorňuje i na další obdobně tvořené názvy číslicových nebo abecedních ukazatelů — zobrazovací prvky, zobrazovací součástky, zobrazovací stěny (panely velkých rozměrů). Dále ukazuje, že volba dvouslovného názvu nemusí být vždycky tak velkou překážkou pro tvoření dalších systémových názvů. Ukazuje i to, že nelze-li dost dobře odvodit široce vztahové přídavné jméno od slovesného podstatného jména zobrazení (jako jiná podstatná jména tohoto typu může označovat jak děj, tak i jeho výsledek), můžeme v mnoha spojeních využít přídavného jména účelového (zobrazovací), odvozeného přímo od základového slovesa (zobrazovat). V závěru článku pak shrnuje návrhy názvů různých druhů zobrazovacích součástek. Obdobně jako názvy elektronka, výbojka, rentgenka atd. se odvozují příponou -ka podstatná jména znakovka (abecedně číslicový ukazatel), číslicovka (číslicový ukazatel), segmentovka (číslicovka se znakem skládaným ze segmentů). Bylo by jistě účelné, kdyby se názvy označující předměty se stejnou funkcí tvořily stejnými jazykovými prostředky.

Název jitter, jímž se mají označovat krátkodobé odchylky časové polohy charakteristických okamžiků číslicového signálu od jejich jmenovité časové polohy, má v angličtině původní význam — jako sloveso ‚být nervózní, chovat se nervózně‘, jako podstatné jméno pak ‚nervózní osoba‘. Na rozdíl od jiných anglických metaforických názvů se nedá do češtiny přímo přeložit. Velký anglicko-český technický slovník z r. 1958 uvádí u hesla jitter(ing) české ekvivalenty chvění (paprsku), neklid (impulsu), v oborové normě ON 34 5160 — Názvosloví techniky pulsně kódové modulace (PCM) — z roku 1973 se objevil ekvivalent časová nejistota. B. Pohnert se přimlouvá za název časový neklid, uvedený v terminologické publikaci S. Průchy[4] a doporučovaný už v ČSN 34 5115 — Televizní názvosloví — r. 1954. Ať už jednání dopadne jakkoli, bylo by rozhodně ku prospěchu odborného vyjadřování, kdyby se terminologie tak bezprostředně souvisejících oblastí jediného oboru zbytečně nelišily.

Pokud jde o název stuffing (v angličtině = zaplňování, ucpávka, těsnění), upozorňuje B. Pohnert na to, že jde o slovo, které se v jiných technických oborech zcela běžně překládá (např. ve strojírenství stuffing = těsnění), že se i v anglických normách toto slovo uvádí jen jako méně vhodné synonymum vedle termínu justification a že se ho neužívá mezinárodně. Chtěli bychom upozornit na ČSN 36 9001 — Názvosloví číslicových a analogových počítačů — z r. 1972, kde se k anglickému slovesu to justify, znamenajícímu [92]původně ‚zdůvodnit, ospravedlnit‘, uvádějí v technickém významu tyto ekvivalenty: čes.: vyrovnávat, sloven.: vyrovnávať, rus.: vyravnivat’, franc: justifier, něm.: ausgleichen. Jde tu sice o jiný pojem než „vyrovnávání přenosových rychlostí“, avšak z překladatelského hlediska je jistě výhodnější, nezvyšuje-li se homonymita anglických termínů tím, že se pro různá spojení vytvářejí v češtině k témuž základnímu termínu různé ekvivalenty, přestože podstatou obou pojmenovávaných pojmů lze v češtině postihnout týmž výrazem — vyrovnání.

Z Názvoslovných poznámek ve Slaboproudém obzoru je zřejmé, že by názvoslovné komise pracující v rámci jediného oboru nebo oborů blízce příbuzných měly spolupracovat lépe než dosud a že by se komisionálně projednané a normalizované termíny neměly měnit bez opravdu závažného důvodu aspoň do té doby, než dojde k opravenému a doplněnému novému vydání názvoslovné normy. Je to požadavek terminologické kázně a ta je nejen pro autory, překladatele a dokumentátory, ale i pro čtenáře odborné literatury nadmíru důležitá.

A pokud jde o užívání anglicismů, je opravdu zapotřebí dobře si rozvážit, kam až je možno jít při uvádění takových výrazů do názvoslovných norem a do teoreticky odborné literatury. Je pravda, že anglicismy přímo zaplavily vyjadřování programátorů a operátorek strojních početních stanic.[5] Např. „Podívej se do manuálu“ (manuál = příručka, návod k obsluze). „Kompilace zpracováváme v bečích“ (batch = dávka). „Až se naplní bafr, tiskárna to vytiskne“ (buffer = vyrovnávací paměť). „Erejzni soubor z fajlstoru“ (to erase = vymazat, file store = paměť souborů). „Chybí vám tu ňulajn“ (new line = znak nového řádku). „Sedí za konzolem“ (console = ovládací stůl). „Vyplň si šít“ (sheet = formulář) atd. Nelze se tomu ani příliš divit, uvědomíme-li si, že i české příručky a skripta pro školení programátorů kladou silný důraz na ovládnutí anglické terminologie, aby programátor bezpečně porozuměl anglickým příkazům a výrokům, s nimiž dovezené stroje pracují. Např. ve skriptech určených pro programátory COBOL ICL 1900 — ODRA 1300 a vydaných r. 1974 můžeme číst takovéto věty: „REDEFINES nelze použít u úrovně 01 ve FILE SECTION a 77. Může být u úrovně 01 ve WORKING STORAGE nebo LINKAGE SECTION.“ (Část II, s. 128). Autoři skript uvádějí české ekvivalenty anglických výrazů buď jen při jejich prvním užití v textu, nebo v anglicko-českém slovníčku příkazů COBOL v příloze na konci publikace (redefines = znovu definuje, file section = sekce souborů, working storage = pracovní paměť, linkage section = spojovací sekce). Nikde se nevyznačuje výslovnost anglických slov, a tak jen vzrůstá možnost zkomolení jejich zvukové podoby při přejetí do češtiny. Bez ohledu na platné názvoslovné normy se ve skriptech užívá nedoporučovaných anglických termínů hardware, software aj. místo kodifikovaných českých názvů technické vy[93]bavení, programové vybavení aj. Jak je vidět, od kodifikování termínu v názvoslovné normě, podpírané autoritou Úřadu pro normalizaci a měření, rozhodnutím odborníků, kteří normu připravovali, i četných institucí, které s ní vyslovily souhlas, ke skutečnému prosazení nového termínu v praxi vede značně daleká a namáhavá cesta.

Je tedy přirozené, že v těchto oborech narůstá vrstva profesionalismů přejatých z angličtiny a že nám to někdy připomíná mluvu našich řemeslníků v dobách před první světovou válkou nebo našich sportovců v počátcích rozvoje jednotlivých sportů v českém prostředí. Řemeslnické názvy převzaté z němčiny se vlivem odborného školství postupně vysunuly mimo spisovnou vrstvu a sportovní názvy převzaté z angličtiny ustupují všude tam, kde se šíří naše původní, nepřeložená sportovní odborná literatura (např. pravidla her, teoretické studie apod.); a tak můžeme jistě počítat i s tím, že rozvoj naší domácí literatury a teoretického bádání ve slaboproudé elektrotechnice a ve výpočetní technice povede k vybudování stabilní a systémové české terminologie. Mezinárodní výměně informací by jistě prospívalo, kdyby se tato terminologie opírala o skutečně mezinárodní jazykové prostředky, ale muselo by se toho dosáhnout jen na základě soustavné mezinárodní terminologické koordinace a normalizace, a ne nahodilým přejímáním jednotlivých anglických termínů, které nejenže působí potíže v pravopise a v tvaroslovném zařazení, ale často i znemožňují jazykově vyjádřit vztahy mezi pojmy v systému. A tento nedostatek sotva může vyvážit problematická výhoda, že není třeba pracně vytvářet název systémový.

Názvoslovné normy mají sloužit především jako kodifikační pomůcka pro stylizaci teoreticky odborných a oficiálních textů. Proto je vhodné, když se v nich dává přednost názvům systémovým a plně spisovným a když se synonymní názvy přejaté z jiných jazyků a nepociťované jako plně spisovné v normách slohově odliší, např. označením, že jde o název z pracovní vrstvy odborné slovní zásoby nebo o výraz slangový.

Uvědomujeme si, že terminologické problémy nelze úspěšně řešit případ od případu, že je zapotřebí posuzovat vhodnost jednotlivých návrhů vždy se zřetelem k celé názvoslovné soustavě daného oboru. Ale právě pro toto rozhodování je třeba mít dostatek materiálu k diskusi. Názvoslovné poznámky B. Pohnerta ve Slaboproudém obzoru budou jistě pro jednání příslušných terminologických komisí vhodným podkladem.

---

[1] Srov. např. Le Monde z 19. 1. 1973, s. 1 a 11, z 21.— 22. 1. 1973, s. 16 aj., z 9. 1. 1976, s. 20 aj.

[2] Slaboproudý obzor 35, 1974, s. 399 a 583.

[3] A. Tejnor, Display, NŘ 55, 1972, s. 55n.

[4] S. Průcha a kol., Impulsová technika. Názvosloví a definice. Praha Tesla — VÚST 1973.

[5] Za informace děkuji V. Stejspalové, pracovnici výpočetního centra ČKD.

Naše řeč, volume 59 (1976), issue 2, pp. 90-93

Previous Emanuel Michálek: K českým spisům Tadeáše Hájka z Hájku

Next Alena Polívková: Několik informací o rozvíjení jazykové kultury ve Varšavě