Slova ofina a placka

Pavel Trost

[Drobnosti]

(pdf)

-

1. Machkův Etymologický slovník jazyka českého se pokouší vykládat slovo ofina ‚do čela sčesané a rovně zastřižené vlasy‘ jako zpětný útvar k románskému (italskému) affinare ‚zjemnit‘: „vztahovalo by se to na pečlivé tenké ofiny“. Výklad více než pochybný. Zpětný útvar jmenný v samé „románštině“ není a jako české tvoření by neměl obdoby. A kde a kdy by se mělo umístit bezprostřední přejetí z „románštiny“ do češtiny? Přímý styk češtiny s italštinou by se dal nejspíše položit do první poloviny 19. stol., kdy mnoho Čechů sloužilo jako nižší orgány v rakouské administraci tzv. Lombardsko-benátského království. Ale v českém slovníku nebývají slova bezprostředně přejatá z (mluvené) italštiny. Ostatně móda ofiny („pony“) vznikla v době, kdy rakouská vláda v severní Itálii už skončila. Slovo je poprvé zaznamenáno v II. díle Kottova Česko-německého slovníku (1880), a to v podobě ofena, v VII. díle (1893) pak už jako ofina.

Machek měl nepochybně pravdu v tom, že nehledal původ slova ofina v samé češtině. Základ of- lze však ztotožnit s něm. Affe ‚opice‘. v rakouské podobě Aff, kde vokál a se blíží otevřenému o; vedle ofina je také doložena moravská varianta afina. V rakouském dialektu Aff(e) označovalo i člověka vyšňořeného podle výstřední módy. K něm. základu přibyla česká přípona. Slovo ofina = ‚opičina‘ je tedy název posměšný a slovo hybridní.

2. Slovo placka = ‚pokrm z těsta do plocha a do kruhu rozváleného atd.‘ je podle Machkova slovníku z něm. Platz ‚plochý koláč‘ (sr. Plätzchen). Toto něm. slovo nemůže být etymologicky ztotožněno s něm. Fladen, jak tvrdí Machek proti Klugovi, přes podobnost nebo totožnost významu. Machek ještě uvažuje o možnosti, že by č. placek bylo od slovesa plácat: „pak by něm. slovo bylo ze slovanštiny“. Nepřihlíží však k argumentu Klugovu, že rozšíření něm. slova svědčí proti jeho slovanskému původu. V polštině tomu odpovídá placek a v hornolužičtině plack, ale slovo plácat je pouze v češtině a slovenštině.

Naše řeč, ročník 59 (1976), číslo 1, s. 55

Předchozí Jaromír Spal: Perčatkinová spadla?

Následující Pavel Trost: Staré sloveso fintovati a fintit