Časopis Naše řeč
en cz

Elektrifikace — elektrizace

Antonín Tejnor

[Drobnosti]

(pdf)

-

Čtenář Antonín Čermák z Plzně není spokojen s tím, že se v technických knihách a časopisech píše o elektrizaci železničních tratí, a ne o jejich elektrifikaci. Soudí, že se názvem elektrizace označuje jakýkoli děj, kdy se předmět nabíjí elektřinou, zatímco název elektrifikace má označovat výstavbu elektráren a elektrických sítí pro zavedení elektrické energie do průmyslu, do zemědělství i do domácností. Tento význam slova elektrifikace je prý dán už i významem jeho obou původních latinských složek: electricus = elektrický, facere = dělat, činit, vytvářet, stavět.

Dvojice slovotvorných variant odpovídající českým názvům elektrizace a elektrifikace najdeme v mnoha dalších evropských jazycích (ve francouzštině, italštině, španělštině, angličtině, němčině, slovenštině, ruštině, polštině, srbocharvátštině, slovinštině atd.). Jsou to slova vpravdě mezinárodní, byla jen v různých jazycích různě pravopisně upravena a tvarově přizpůsobena domácím skloňovacím typům. Pokud však jde o jejich významové rozlišení, není situace nikterak jednoduchá. Tak např. ve francouzštině označuje název électrification ‚úpravu nějakého stroje, zařízení nebo závodu na elektrický pohon‘, kdežto název électrisation jednak ‚vytváření elektřiny na povrchu tělesa (např. známým školním pokusem — třením ebonitové tyče srstí)‘, jednak ‚zavádění elektrického proudu do nějakého předmětu nebo do lidského těla (např. při elektroléčbě)‘. V přeneseném smyslu znamená pak také ‚vyvolávání oživení nebo vzrušení‘. Naproti tomu v angličtině převládá ve významu ‚buzení elektřiny‘ termín electrification, i když je možno obou podob — électrification a electrization — užívat jako synonym a zaměňovat je. V němčině převládá v odborných textech termín Elektrizierung jen ve významu léčebného procesu, kdežto pro ostatní způsoby zavádění elektrického proudu se užívá názvu Elektrifizierung (o to se zřejmě opírá i starší rozlišení v češtině, z kterého vychází A. Čermák). Jak je vidět, neposkytuje mezinárodní terminologický úzus českým autorům dost silnou oporu pro významové rozlišení slovotvorných variant.

Je zajímavé sledovat užívání názvů elektrizace (dříve psáno: elektrisace) a elektrifikace v české literatuře podle dokladů uchovaných v lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český. Nejdříve se objevují doklady na slovo elektrizace. Jsou z roku 1902, pocházejí z pera Miloše Martena z Moderní revue a slova elektrizace se tam ovšem užívá pod francouzským vlivem v přeneseném významu, jako ‚vzrušení‘. Po první světové válce se objevuje v souvislosti s rozsáhlým zaváděním elektřiny do venkovských obcí mnoho dokladů na užití termínu elektrizace. Avšak od 30. let se vedle názvu elektrizace ve významu ‚činnost směřující k zásobování elektřinou jako zdrojem světla, síly a tepla‘ objevuje i podoba elektrifikace. Podle sdělení elektrotechniků převažovalo užívání názvu elektrifikace spíše v beletrii nebo v publicistice, zatímco název elektrizace jako už značně ustálený převládl v literatuře odborné. Teysslerův a Kotyškův Technický slovník naučný, IV. díl z roku 1929 vykládá jev využití elektrické energie k pohonu u hesla elektrizace, kdežto heslo elektrifikace uvádí jen jako heslo odkazové. Československá státní norma č. 38 0105 z roku 1955 uvádí pouze termín [272]elektrizace s vymezením ‚činnost, jejímž účelem je hospodárné využití přírodních zdrojů k výrobě elektřiny a soustavné její rozvádění až ke spotřebitelům‘. Ve shodě s touto normou postupuje i Technický naučný slovník z roku 1962, heslo elektrifikace neuvádí vůbec a zpracovává jen samostatné heslo elektrizace a spojení elektrizace tratí a elektrizace domácností. Také národní podnik zabývající se uzpůsobováním tratí pro elektrickou trakci se nazývá Elektrizace železnic.

Existence dvou formálně i významově blízkých, nebo dokonce významově se překrývajících pojmenování bývá v odborném vyjadřování pociťována jako dost nepříjemná. A tak se odborníci už několikrát pokusili o vyřešení nežádoucí synonymie, bohužel nepostupovali vždycky shodně.

Roku 1956 doporučoval Josef Vavřín v Elektrotechnickém obzoru (roč. 45, s. 386) užívat názvu elektrifikace pro označení výstavby elektráren a rozvodných sítí až ke spotřebitelům elektrické energie, kdežto názvu elektrizace pro pojmenování takových úprav různých zařízení, aby se k jejich pohonu mohlo užívat elektrického proudu. Příruční slovník naučný z roku 1962 vykládá význam termínu elektrifikace v podstatě shodně s návrhem J. Vavřína, ale termín elektrizace vymezuje úže, totiž jako nabíjení těles, zvláště izolátorů, elektrickým nábojem. Na rozdíl od Technického naučného slovníku uvádí však spojení: elektrifikace (a ne tedy elektrizace) průmyslu, drah, zemědělství, domácností. Oba akademické výkladové slovníky (Příruční slovník jazyka českého a Slovník spisovného jazyka českého) uvádějí názvy elektrifikace a elektrizace na základě dokladů z odborného i publicistického úzu jako synonyma. A protože ani nejnovější excerpce nepřináší ve významovém rozlišení obou podob žádnou změnu, budou oba názvy uvedeny jako synonyma i v připravovaném jednosvazkovém Slovníku spisovné češtiny.

Dotazem v Úřadu pro normalizaci a měření jsme zjistili, že se zatím nepřipravuje žádné řešení této sice poněkud okrajové, ale vzhledem k frekvenci obou termínů přece jen dosti nepříjemné otázky v Československých státních normách.

Zdá se nám, že návrh J. Vavřína z roku 1956 by byl nejsnáze přijatelný. Vždyť název elektrifikace se stal slovotvorným modelem pro další pojmenování, která rovněž označují rozsáhlé budování, zavádění nebo rozvádění toho, co označuje základ slova s formantem -fikace (např. kinofikace, plynofikace, teplofikace, neonifikace, radiofikace apod.), a která tedy představují mezi dějovými jmény zvláštní skupinu, a jak je vidět, tvoří se i od základů domácích. Vžité názvy jako elektrifikace tratí, domácností, výrobních závodů apod. by se pak nemusely měnit a název elektrizace (formálně i významově obdobný s názvy automatizace, mechanizace) by pak označoval: 1. ‚uzpůsobení různých zařízení k umožnění využití elektrické energie‘ 2. ‚léčbu elektrickým proudem‘ 3. (kniž.) ‚vyvolání vzrušení, nadšení‘.

Ukazuje se však znovu, že významové rozlišení slovotvorných dublet, kterých se dlouho užívalo synonymně, je zvlášť obtížné v těch případech, kdy termíny pronikly z oblasti odborné do oblasti publicistické, nebo kdy se jich dokonce v přeneseném významu užívá i v projevech esejistických nebo uměleckých.

Naše řeč, ročník 58 (1975), číslo 5, s. 271-272

Předchozí Alena Polívková: Neživotaschopný — životanechopný

Následující Karel Hausenblas: Vlastní jména v umělecké literatuře

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1