[Hovorna]
-
Na projevení radosti z našeho osamostatnění zasazují se po celé vlasti lípy, které mají také potomkům připomínati věkopamátnou událost osvobození národa ze staletého jha poroby. Také ulice a náměstí dostávají jména drahé svobody. I docházejí nás dotazy, jak psáti slovo »svoboda«, zda s malým či velkým písmenem začátečním.
Vlastně by se ovšem mělo psáti všude s. Ale v těchto případech nemyslí se na svobodu vůbec, na každou svobodu, nýbrž toliko na svobodu jedinou, svobodu, osvobození našeho národa. Tato svoboda jest nám přímo bohyní, alegorií, živou bytostí, která k nám zavítala, u nás si zvolila byt. A tedy na rozdíl od každé svobody, na označení té jediné svobody, na kterou při tom myslíme, naší svobody české, našeho osvobození národního, doporučuje se psáti slovo to význačně s velikým S. Pišme tedy: náměstí, ulice Svobody, lípa Svobody. Nikomu zajisté nepřipadne, že jest to ulice nějakého pana Svobody; tu by se ostatně musilo správně psáti: ulice, lípa Svobodova, náměstí Svobodovo.
Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 7, s. 217
Předchozí Chyběti
Následující »Osazenstvo«