Frekvence základních obecně českých hláskoslovných jevů v nářečních projevech
Jana Jančáková
[Články]
-
Zkoumání městské mluvy,[1] jímž se sledují nové vývojové procesy v mluveném jazyce ve městech, přineslo i některé nové metodické postupy, které se v tradiční dialektologii tolik neuplatňovaly. Protože se při studiu městské mluvy sleduje pohyb, projevující se různou mírou užívání pronikajících a ustupujících jazykových prvků, vyšetřuje se výskyt jednotlivých podob v jazykových projevech vybraného vzorku mluvčích také statisticky. Zvláštní pozornost bývá věnována hláskosloví, pokud jde o práce z Čech, především jevům nejtypičtějším pro obecnou češtinu úžení é → í, diftongizaci ý(í) → ej, protetickému v- a změně ú- → ou- na začátku slova.[2] Pro konktrétní srovnání s tímto novým pohybem probíhajícím ve městech bylo by jistě užitečné podrobit uvedené čtyři hláskoslovné jevy témuž statistickému rozboru také na materiálu z tradičního nářečí, z jazykového útvaru vlastně výchozího.
Tento článek vychází z materiálu získaného v nevelké obci ležící na rozhraní středočeské a jihozápadočeské nářeční oblasti, na rozhraní příbramského a píseckého okresu (Bukovany, okr. Příbram). Rozebíraný materiál je zaznamenán na 8½ magnetofonových páscích, tj. asi 240 stranách strojopisu. Nahrávky zachycují různé neoficiální projevy a byly získány od 24 mluvčích, kteří, třebaže to pro sledování těchto jevů není nutné, byli vybráni z hlediska požadavků tradičního dialektologického výzkumu. Při výběru informátorů jsem přihlížela k jejich generační příslušnosti. Jádro tvoří ovšem příslušníci staré generace (13 informátorů), pro postižení možných generačních rozdílů byly provedeny dvě [184]malé sondy u příslušníků střední (7 informátorů) a mladé generace (4 informátoři).[3]
| Celkový |
|
| |
| Základ slova (typ mlíko) | 129 | 128 (91/25/12) 99,22 % | 1 (1/—/—) 0,78 % |
| Koncovky tvrdé adj. dekl. bez 2., 3., 6. sg. f. (typ dobrí) | 1572 | 1570 (1045/278/247) 99,87 % | 2 (1/—/1) 0,13 % |
| Koncovky tvrdé adj. a zájm. dekl. v 2. sg. f. (typ tí dobrí) | 170 | 170 (131/26/13) 100 %
| 0 0 % |
| Koncovky tvrdé adj. a zájm. dekl. v 3., 6. sg. f. (typ tí dobrí)[4] | 216 | 23 (17/1/5) 10,65 %
| 1 (1/—/—) 0,46 % |
| Typ uklizíno | 11 | 11 (6/3/2) 100 % | 0 0 % |
| V koncovkách celkem | 1969 | 1966[4] (1338/349/279) 99,85 % | 3 (2/—/1) 0,15 % |
| Celkem | 2098 | 2094[4] (1429/374/291) 99,81 % | 4 (3/—/1) 0,19 % |
Jak je patrné z tabulky, je tato podoba jevu v našem materiálu ve všech typech téměř výhradní; proto se dále konkrétní pozitivní doklady neuvádějí. V ojedinělých případech, kde proniklo é, jde o užití citátové (na jedňičku bila velmi dobrá a todleto bilo uspokojivé; … v dobje válečné, jako je niňí, sem tvim ocem — citát ze hry místních ochotníků) a o výpůjčky ze spisovného jazyka (rosévač; poprvé).
U typu mlíko se nezapočítávají — ve shodě s obdobnými výzkumy — slova, která i v obecné češtině mají důsledně podobu shodnou se spisovným jazykem, např. lék, lékař ap., ačkoliv v našem případě se i u mladé generace užívá ještě také nářeční varianta lík.[5] Pro možnost [185]srovnání s výsledky jiných výzkumů není započítáno ani několik dalších nářečních variant: plíva, večír, kolíčko, vjeďít.[6] Absolutní počet dokladů na typ mlíko je ve srovnání s relativně stejně rozsáhlým materiálem z jiných oblastí poněkud menší, protože slovesa typu níst mají zde důsledně užívanou podobu nest[7] stejně jako substantiva steblo, leto ap.[8]
Také u typu tí dobrí je absolutní počet dokladů menší, protože zkoumaná obec leží v oblasti s podobami tí dobrí jen v 2. p. jedn. č., kdežto v 3. a 6. p. jedn. č. je zde běžný tvar tej dobrej. Teprve novým nadnářečním vývojem začínají podoby tí dobrí pronikat i do 3. a 6. p.; podoby na -ej zde však zatím výrazně převládají (88,89 %). Pokud jde o podoby spisovné, objevují se v našem materiálu jen v jediném případě (v. výše uvedené citace divadelní hry).[4] (Viz tab. č. 2)
Také tato změna je ve zkoumaném nářečí poměrně důsledná, zvláště pokud jde o koncovky složeného skloňování, kde byly zachyceny pouze dva doklady na spisovnou podobu. Jev je u nářečních mluvčích stále ještě tak živý, že se s diftongizovanými podobami setkáváme i u vlastních jmen typu Holý, spisovné podoby ovšem silně převládají. Běžné je tedy spojení ňákej Holí, kdežto u zpodstatnělých přídavných jmen obecných nebyl zachycen ani jediný doklad na podobu spisovnou (tedy jen ňákej hospodářskej, poklasnej, hajnej). Vedle toho se běžně vyskytuje spisovná podoba i u novějšího pozdravu „Dobrý den!“; konkrétní doklady se však v našem materiálu nevyskytly.
Také v základu slova, kde je obvykle průnik spisovných podob výraznější, je v nářečí zkoumané obce procento nespisovných podob značně vysoké. Podoby s -í- byly zachyceny jen v jednotlivých případech, často jako velmi řídké dublety ke slovům s -ej-: nahibat (-í-) 6 / hejbat 3, zvíšit 2 / vejš, vejška 7, stríček 2 / strejda, strejc, strejček 28 (z toho strejček 16), tíden 1 / tejden 29, bívat 1 / bejt, bejvat … 180 (s -ej- je doloženo i obejvák). Ve dvou případech byly zachyceny jen podoby s -í-: tíkat se 3, nadímat 1.[10]
Pokud jde o vlastní jména typu Síkora a místní jména typu Mejšlovice (místní jména z blízkého okolí), je samozřejmě náš materiál k vyvozování závěrů nedostatečný. Domnívám se však, že zachycené doklady zhruba reprezentují skutečnou situaci, že totiž místní jména (např. Mejšlovice, Kamejk) zachovávají nespisovné podoby mnohem více než příjmení.
[186]2. Změna ý→ej[9]
| Celkový |
|
| |||||
| A základ slova | 478 | 462 | (312/70/80) | 96,65 % | 16 | (10/3/3) | 3,35 % |
| a1 osobní jména (typ Síkora) | 2 | 0 |
| 0 % | 2 | (―/―/2) | 100 % |
| a2 místní jména (typ Mejšlovice) | 3 | 3 | (2/1/―) | 100 % | 0 |
| 0 % |
| Aa12 celkem | 483 | 465 | (314/71/80) | 96,27 % | 18 | (10/3/5) | 3,73 % |
| B předpona vej- | 44 | 23 | (11/6/6) | 52,27 % | 21 | (7/6/8) | 47,73 % |
| AB uvnitř slov celkem | 522 | 485 | (323/76/86) | 92,91 % | 37 | (17/9/11) | 7,09 % |
| Aa12B celkem | 527 | 488 | (325/77/86) | 92,60 % | 39 | (17/9/13) | 7,40 % |
| V koncovkách tvrdé adj. deklinace: |
|
|
|
|
|
|
|
| C v absolutním konci slova (typ dobrej) | 937 | 936 | (619/189/128) | 99,89 % | 1 | (1/―/―) | 0,11 % |
| c osobní jména (typ Holej) | 10 | 2 | (1/1/―) | 20 % | 8 | (7/―/1) | 80 % |
| D v koncovce před souhl. (typ dobrejch) | 158 | 157 | (112/28/17) | 99,37 % | 1 | (1/―/―) | 0,63 % |
| CD v adj. koncovkách celkem | 1095 | 1093 | (731/217/145) | 99,82 % | 2 | (2/―/―) | 0,18 % |
| CcD celkem | 1105 | 1095 | (732/218/145) | 99,09 % | 10 | (9/―/1) | 0,91 % |
| ABCD celkem | 1617 | 1578 | (1054/293/231) | 97,36 % | 39 | (19/9/11) | 2,44 % |
| Aa12BCcD celkem | 1632 | 1583 | (1057/295/231) | 97,00 % | 49 | (26/9/14) | 3,00 % |
Nejfrekventovanější spisovné podoby bývají v městské mluvě u slov s předponou ví-. S tím se shoduje i náš materiál, avšak s tím rozdílem, [187]že podoby s vej- — aspoň pokud jde o počet dokladů v textu — ještě převažují. Vej- se výrazně drží u slov z nářeční vrstvy (vejďelek 11, vejplata 5, vejprask 3, vejloška 1, vejmiňek 1, vejrostek 1, vejsluha 1), zatímco u slov novějších je naopak téměř výhradně doloženo ví- (víbor 3, víklad 2, víkaz 2, víhoda 1, víbjer 1, víborní 1, vífuk 1, víhledová dlažba — kamenický termín, víkoní 1, víložník 1, vímluvnost 1, vímňení středisko 1, víkup 1, víroba 1, víučňí list 1, vístavišťe 1, víznamnej 1).
| Celkový |
|
| |||||
| A bezpředponová slova | 536 | 337 | (201/86/50) | 62,87 % | 199 | (138/47/14) | 37,13 % |
| B předponová slova | 536 | 499 | (310/110/79) | 93,10 % | 37 | (21/7/9) | 6,90 % |
| a místní a pomístní jm. z blízkého okolí | 24 | 22 | (21/1/―) | 91,67 % | 2 | (2/―/―) | 8,33 % |
| Aa bezpředp. celkem | 560 | 359 | (222/87/50) | 64,11 % | 201 | (140/47/14) | 35,89 % |
| AB slova předp. i bezpředp. celkem | 1072 | 836 | (511/196/129) | 78,08 % | 236 | (159/54/23) | 21,92 % |
| AaB slova předp. i bezpředp. včetně MJ a PJ | 1096 | 858 | (532/197/129) | 78,28 % | 238 | (161/54/23) | 21,72 % |
| C předložky | 327 | 327 | (221/61/45) | 100 % | 0 |
| 0 % |
| D zájm. 3. os. von … | 1132 | 1129 | (813/153/163) | 99,73 % | 3 | (3/―/―) | 0,27 % |
| CD předložky a zájm. celkem | 1459 | 1456 | (1034/214/208) | 99,79 % | 3 | (3/―/―) | 0,21 % |
| ABCD vo- celkem | 2531 | 2292 | (1545/410/337) | 90,56 % | 239 | (162/54/23) | 9,43 % |
| AaBCD vo- celkem včetně MJ aPJ | 2555 | 2314 | (1566/411/337) | 90,57 % | 241 | (164/54/23) | 9,43 % |
Ve srovnání s předchozími jevy setkáváme se v tomto případě s poměrně větším vlivem spisovného jazyka. Téměř důsledně se podoby s vo- zachovávají u předložek a tvarů zájmen 3. osoby,[11] tedy u neplno[188]významových slov s vysokou frekvencí v textech, zatímco slova plnovýznamová podléhají jako celek vlivu spisovného jazyka vcelku častěji. U plnovýznamových slov lze však z tohoto hlediska odlišit dvě skupiny: slova bezpředponová a předponová. Mnohem méně se totiž spisovný vliv projevuje u slov s předponami (vo-, vod-, vob-), protože předpony u většiny těchto slov dosud neztratily svůj vztah k odpovídajícím předložkám a u těch je spisovný vliv minimální.
U nepředponových slov je procento spisovných podob mnohem vyšší, než bychom u materiálu z tradičního nářečí očekávali; dokonce se blíží výsledkům některých výzkumů městské mluvy.[12] Je to způsobeno tím, že jsou v našem materiálu úmyslně započítána všechna doložená slova, tedy i doklady jako otec, které se v pracích o městské mluvě vyčleňují. Práce o městské mluvě se totiž zaměřují na kolísání a sledují ústup podob s vo-, a vypouštějí proto slova, která v tradičním dialektu ani v obecné češtině v- nemají. Nás však naopak zajímalo, jaký je poměr všech slov s vo- a o- už ve výchozím útvaru, v nářečí.
Z 1072 možných výskytů jsou v našem materiálu doloženy podoby s o- v 236 případech, a to u 52 slov s různou frekvencí, z toho u 14 slov jsou paralelně doloženy i podoby s vo- (a), u 38 slov se vyskytují jen podoby s o- (b).
a) osum 38/38, ofce 5/12, obhajovat 3/1, odrúda 2/1, oblek, oblíct 2/13, obruč 1/1, oříšek 1/1, ošetřeňí 1/1, obzvlášťe 1/1, otrok 1/2, okolí 1/2, otchovat 1/3, opravdu 1/36, obilňini 1 / vobilí 42;
b) običejnej 60, otec 26, obec 18, opchod 9, ofšem 7, obrubňík 6, osada 5, ostřeďífka 5, ohromnej 4, operovat 3, osvobozenej 3, ozdravovna 3, obličej 2, objekt 2, dále s frekvencí 1: pookřát, naopak, obrace, ostnatej, obrofskej, ochota, okres, omil, osoba, otáska, otvor, ovoce, oblo, obor, obejvák, obidlenej, ochutnáňí, oslavovat, ovládnout, zaokrouhlit, odmňena, odvolat, opkročit, objem.
Z výčtu je patrné, že jde o slova různé povahy. Poměrně výraznou skupinu s mnoha doklady tvoří slova typu otec, která v projevech dnešních nářečních mluvčích staré generace jsou doložena zpravidla s o-. Podle zkušeností z nářečního výzkumu na různých místech středních Čech můžeme z našeho materiálu k tomuto typu zařadit např. slova otec, ofšem, ohromnej, obrovskej, ovoce; k nim podle těchto zkušeností rozhodně patří i slovo običejnej, které je v rozebíraném materiálu doloženo také jen s o- (u tohoto slova je výskyt podob s o- dokonce nejvyšší: [189]60).[13] Vyřadíme-li slova této skupiny, stoupne procento podob s vo- u plnovýznamových slov ze 78,08 % na 86,19 % (z toho u bezpředponových slov z 62,87 % na 76,96 %).[14]
Jiné povahy jsou slova, která i ve staré nářeční vrstvě mají obojí podoby, třebaže v rozebíraném materiálu nejsou obě podoby vždy doloženy. Jsou to např. slova osum, obec, ofce. Některá z těchto slov, proniklá do nářečí zvláště ze staršího jazyka úředního, mají i u nářečních mluvčích zpravidla jen podobu s o- (osada, okres, osoba). Sem bychom mohli přiřadit i slova jako opchod, obličej, omil, dodnes v nářečích ještě řídká, neboť místo nich je pro dané významy běžnější jiné označení (krám, ksicht, mejlka).
Největší proniknutí spisovných slov je v nářečích patrné v současné době. Jde především o termíny jako např. operovat, obrubňík, objekt, objem, ozdravovna a vůbec o slova spojená s novým způsobem života. Zajímavé jsou přitom případy, kdy nově pronikající termíny mají podoby s o-, přestože etymologicky příbuzná slova v nářečí existující mají podoby s vo-: obilňini — vobilí, otvor — vodevřít, obrubňík — vobroubit.
Za vlastní ústup protetického v- můžeme považovat pronikání podob s o- jen u těch slov, která dosud existovala v nářečích jenom s v-, např. obruč, oříšek, opravdu. Tyto příklady jsou však v našem materiálu zatím výjimečné.
Není snad třeba zvlášť připomínat, že příslušnost jednotlivých slov k naznačeným skupinám není vždy jednoznačná.
Zvláštní situace je opět u místních a pomístních jmen. Protože jsou v našem materiálu doložena jen jména z blízkého okolí (Vorlík; Vobora, Vofčín), podoby s v- jasně převažují. Příklady na sledovaný jev u osobních jmen nemám doloženy. Doložené podoby s vo- jsou totiž i podobami úředními.
Výrazně ustoupily i v nářečním materiálu podoby s počátečním ou-, avšak v městské mluvě[15] je dnešní výskyt těchto podob ještě daleko menší. Pokud jde o počáteční ou-, jsou v našem materiálu doložena jak slova s paralelním ú- i ou- (a), tak také slova jen s ou- (b). (Viz tab. č. 4)
|
| Celkový počet dokladů | podoby s ou- | podoby s ú- (u-) | |||
| Typ ouskej | 76 | 15 | (6/8/1) | 18,89 % | 64 (40/10/14) | 81,02 % |
|
|
|
|
|
| z toho: |
|
|
|
|
|
|
| 60 (39/8/13) | 75,95 % ú- |
|
|
|
|
|
| 4 (1/2/1) | 5,06 % u- |
a) ouhrapki 1 / úhrapki 1, ouroki 1 / úroki 2, ouřad 1 / úřad 5;
b) ouskej 5 (ale úskokolejka 1), ouhrabečňice 4, outrata 2, ouhor 1.
Celkově lze říci, že u zkoumaných hláskových jevů — samozřejmě s vyloučením počátečního ou-, které do souboru základních diferenčních obecně českých znaků již nepatří — je frekvence nespisovných podob v nářečních projevech relativně velmi vysoká (u všech typů nad 90 %). Jevy jsou dosud tak pevné, že se zde zatím neprojevily ani žádné rozdíly generační.[16] Míra spisovných podob je však i v našem materiálu u každého typu poněkud rozdílná. Podle frekvence nespisovných dokladů mají sledované jevy toto pořadí:
1. úžení é → í 99,81 %
2. změna ý → ej 97,00 %
3. počáteční vo- 90,57 %
Je zajímavé, že toto pořadí je zcela ve shodě s pořadím, k němuž docházejí práce o městské mluvě. Pokud jde o rozdíly případů koncovkových a nekoncovkových (mlíko, mlejn — dobrí, dobrej), nemohl se u některých typů v našem materiálu rozdíl dostatečně projevit (v. níže typy 1—3), protože spisovné podoby pronikají zatím jen ojediněle a jejich výskyt může být i náhodný. Jednotlivé typy mají v našem materiálu toto pořadí (pro srovnání uvádím v druhém sloupci výsledky Dejmkovy, c. d. s. 63):
|
| Dejmek | ||
| 1. -í v koncovkách | 99,85 % | 98,4 % | (1.) |
| 2. -í- uprostřed slova | 99,22 % | 92,9 % | (3.) |
| 3. -ej v koncovkách | 99,09 % | 96,7 % | (2.) |
| 4. -ej- uprostřed slova | 92,91 % | 76,6 % | (5.) |
| 5. počáteční vo- | 90,57 % | 86,5 % | (4.) |
Je tedy zřejmé, že proces rozrušování relativně pevných obecně českých znaků má svůj počátek už v nářečním základu mluvy a že už v této rovině se projevuje i rozdílný stupeň spisovného vlivu na jednotlivé typy, a to vcelku v souladu s výsledky současných výzkumů městské mluvy. Rozdíl mezi tradičním nářečím a městskou mluvou je jen v intenzitě tohoto pronikání.
[1] Výzkum se rozvinul zvl. po programové stati J. Běliče, Ke zkoumání městské mluvy, SlavPrag 4, 1962, s. 596n.
[2] K. Kravčišinová — B. Bednářová, K výzkumu běžně mluvené češtiny, SlavPrag 10, 1968, s. 305n.; B. Dejmek, Frekvence typických hláskových jevů běžně mluveného jazyka v městě Přelouči, Sb. Ped. fakulty v Hradci Králové XIII, 1971, s. 51n.; R. Brabcová, Koexistence i (í) // é v městské mluvě Brandýsa nad Labem, Sb. ped. fakulty UK, Filologické studie IV, 1973, s. 113n.
[3] Rozsah materiálu u jednotlivých generací je přibližně tento: stará generace 167 stran strojopisu, střední generace 33 s., mladá generace 40 s. V tomto pořadí se uvádí v tabulkách i příslušný počet dokladů a údaje pro jednotlivé generace se oddělují lomítkem. Např. u typu mlíko 128 (91/25/12).
[4] 3., 6. sg. f. tvrdých adjektiv a zájmen: tej dobrej / tí dobrí / té dobré 192 (139/41/12) — 88,89 % / 23 (17/1/5) — 10,65 % / 1 (1/—/—) — 0,46 %.
Při vyjadřování poměru mezi podobami nespisovnými a spisovnými počítám samozřejmě se všemi možnými případy, připočítávám tedy k podobám tí dobrí také podoby tej dobrej, aby nedošlo k nežádoucímu zkreslení ve prospěch tvarů spisovných.
[4] 3., 6. sg. f. tvrdých adjektiv a zájmen: tej dobrej / tí dobrí / té dobré 192 (139/41/12) — 88,89 % / 23 (17/1/5) — 10,65 % / 1 (1/—/—) — 0,46 %.
Při vyjadřování poměru mezi podobami nespisovnými a spisovnými počítám samozřejmě se všemi možnými případy, připočítávám tedy k podobám tí dobrí také podoby tej dobrej, aby nedošlo k nežádoucímu zkreslení ve prospěch tvarů spisovných.
[4] 3., 6. sg. f. tvrdých adjektiv a zájmen: tej dobrej / tí dobrí / té dobré 192 (139/41/12) — 88,89 % / 23 (17/1/5) — 10,65 % / 1 (1/—/—) — 0,46 %.
Při vyjadřování poměru mezi podobami nespisovnými a spisovnými počítám samozřejmě se všemi možnými případy, připočítávám tedy k podobám tí dobrí také podoby tej dobrej, aby nedošlo k nežádoucímu zkreslení ve prospěch tvarů spisovných.
[5] Do statistiky nejsou tedy zahrnuty tyto doklady z našeho materiálu: lík 2 / lék 1, léčit 2, lékař 1, lekárna 2.
[6] Plíva 8 / pleva 1, večír 2 / večer 21, kolíčko 1, vjeďít 12.
[7] Typ nest 32 dokladů.
[8] Leto 23, dešť 3, steblo 3, pero 2.
[4] 3., 6. sg. f. tvrdých adjektiv a zájmen: tej dobrej / tí dobrí / té dobré 192 (139/41/12) — 88,89 % / 23 (17/1/5) — 10,65 % / 1 (1/—/—) — 0,46 %.
Při vyjadřování poměru mezi podobami nespisovnými a spisovnými počítám samozřejmě se všemi možnými případy, připočítávám tedy k podobám tí dobrí také podoby tej dobrej, aby nedošlo k nežádoucímu zkreslení ve prospěch tvarů spisovných.
[10] Nejfrekventovanější slova s -ej- jsou tato: bejt … 180, prej 120, tejden 29, strejda … 28, zejtra 17, mejt … 10, mlejn, -ek 10, dejchat 9, blejskat se … 8, -sejpat 7, vejš, vejška 7, rejpat … 6, rejže … 6, kejvat 3, -mejšlet 3, stejskat se 3. Dále jsou pak 4 slova s frekvencí 2, 8 slov s frekvencí 1.
[9] V oblasti, v níž leží naše obec, se však tato změna v zásadě netýká í po c, z, s. Ve shodě s místním nářečním územ vyskytují se v našich textech jen podoby jako cítit, síto, lesík, mrazík, vozík. Tato slova se samozřejmě mezi spisovné podoby nezapočítávají.
[11] To, že v našem materiálu jsou předložky doloženy pouze s podobou vo-, zatímco u zájmen se vyskytlo několik dokladů na počáteční o-, je samozřejmě náhodné. Např. v materiálu Dejmkově (c. d., s. 60) nejsou spisovné podoby zase naopak vůbec doloženy u zájmen.
[12] Např. u Dejmka, c. d., s. 60, představují podoby s o- 42,3 % (161 dokladů).
[13] Pokud se vyskytnou podoby s v-, jde u tohoto slova zřejmě o pozdější vývoj nadnářeční. I v materiálu Dejmkově, c. d. s. 61, od mluvčích střední generace v městském prostředí podoby običejnej nad podobami s v- ještě převažují 10 : 7.
[14] Jestliže vyloučíme jenom slova otec, ovoce, (osa), jak činí např. Dejmek, c. d. s. 62, dosáhnou podoby s vo- u bezpředponových slov jen 66,21 % (u Dejmka 57,7 %); jak již bylo řečeno, je malý rozdíl mezi oběma soubory způsoben vysokou frekvencí podoby običejnej v našem materiálu.
[15] Dejmek, c. d., s. 63, uvádí 3,9 % podob s ou-.
[16] Srovnáním jednotlivých dokladů v tabulkách zjišťujeme, že rozdíly mezi základním jazykovým materiálem od staré generace a dvěma paralelními sondami u střední a mladé generace se buď neprojevují vůbec, nebo jsou zcela náhodné. Jen u podob s předponou ví-/vej- by bylo možno usuzovat na možné generační rozdíly. (Podoby typu vejďelek u staré generace 61,11 %, u střední 50 %, u mladé 42,86 %.)
Naše řeč, ročník 57 (1974), číslo 4, s. 183-191
Předchozí Alexandr Stich: Zůstávám s pozdravem (Příspěvek k sociolingvistice českých zdvořilostních obratů.)
Následující Pavel Jančák: Frekvence hlavních hláskoslovných znaků v mluvě pražské mládeže
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1