Časopis Naše řeč
en cz

Frekvence základních obecně českých hláskoslovných jevů v nářečních projevech

Jana Jančáková

[Články]

(pdf)

-

Zkoumání městské mluvy,[1] jímž se sledují nové vývojové procesy v mluveném jazyce ve městech, přineslo i některé nové metodické postupy, které se v tradiční dialektologii tolik neuplatňovaly. Protože se při studiu městské mluvy sleduje pohyb, projevující se různou mírou užívání pronikajících a ustupujících jazykových prvků, vyšetřuje se výskyt jednotlivých podob v jazykových projevech vybraného vzorku mluvčích také statisticky. Zvláštní pozornost bývá věnována hláskosloví, pokud jde o práce z Čech, především jevům nejtypičtějším pro obecnou češtinu úžení éí, diftongizaci ý(í) → ej, protetickému v- a změně ú- ou- na začátku slova.[2] Pro konktrétní srovnání s tímto novým pohybem probíhajícím ve městech bylo by jistě užitečné podrobit uvedené čtyři hláskoslovné jevy témuž statistickému rozboru také na materiálu z tradičního nářečí, z jazykového útvaru vlastně výchozího.

Tento článek vychází z materiálu získaného v nevelké obci ležící na rozhraní středočeské a jihozápadočeské nářeční oblasti, na rozhraní příbramského a píseckého okresu (Bukovany, okr. Příbram). Rozebíraný materiál je zaznamenán na 8½ magnetofonových páscích, tj. asi 240 stranách strojopisu. Nahrávky zachycují různé neoficiální projevy a byly získány od 24 mluvčích, kteří, třebaže to pro sledování těchto jevů není nutné, byli vybráni z hlediska požadavků tradičního dialektologického výzkumu. Při výběru informátorů jsem přihlížela k jejich generační příslušnosti. Jádro tvoří ovšem příslušníci staré generace (13 informátorů), pro postižení možných generačních rozdílů byly provedeny dvě [184]malé sondy u příslušníků střední (7 informátorů) a mladé generace (4 informátoři).[3]

 

1. Úžení é í

Celkový
počet
dokladů


podoby s -í-


podoby s -é-

Základ slova (typ mlíko)

 129

 128 (91/25/12) 99,22 %

1 (1/—/—) 0,78 %

Koncovky tvrdé adj. dekl. bez 2., 3., 6. sg. f. (typ dobrí)

1572

1570 (1045/278/247) 99,87 %     

2 (1/—/1) 0,13 %

Koncovky tvrdé adj. a zájm. dekl. v 2. sg. f. (typ tí dobrí)

 170

 170 (131/26/13) 100 %

 

0           0 %

Koncovky tvrdé adj. a zájm. dekl. v 3., 6. sg. f. (typ tí dobrí)[4]

 216

   23 (17/1/5) 10,65 %

 

1 (1/—/—) 0,46 %

Typ uklizíno

  11

   11 (6/3/2) 100 %

0            0 %

V koncovkách celkem

1969

1966[4] (1338/349/279) 99,85 %

3 (2/—/1) 0,15 %

Celkem

2098

2094[4] (1429/374/291) 99,81 %

4 (3/—/1) 0,19 %

Jak je patrné z tabulky, je tato podoba jevu v našem materiálu ve všech typech téměř výhradní; proto se dále konkrétní pozitivní doklady neuvádějí. V ojedinělých případech, kde proniklo é, jde o užití citátové (na jedňičku bila velmi dobrá a todleto bilo uspokojivé; v dobje válečné, jako je niňí, sem tvim ocem — citát ze hry místních ochotníků) a o výpůjčky ze spisovného jazyka (rosévač; poprvé).

U typu mlíko se nezapočítávají — ve shodě s obdobnými výzkumy — slova, která i v obecné češtině mají důsledně podobu shodnou se spisovným jazykem, např. lék, lékař ap., ačkoliv v našem případě se i u mladé generace užívá ještě také nářeční varianta lík.[5] Pro možnost [185]srovnání s výsledky jiných výzkumů není započítáno ani několik dalších nářečních variant: plíva, večír, kolíčko, vjeďít.[6] Absolutní počet dokladů na typ mlíko je ve srovnání s relativně stejně rozsáhlým materiálem z jiných oblastí poněkud menší, protože slovesa typu níst mají zde důsledně užívanou podobu nest[7] stejně jako substantiva steblo, leto ap.[8]

Také u typu tí dobrí je absolutní počet dokladů menší, protože zkoumaná obec leží v oblasti s podobami tí dobrí jen v 2. p. jedn. č., kdežto v 3. a 6. p. jedn. č. je zde běžný tvar tej dobrej. Teprve novým nadnářečním vývojem začínají podoby tí dobrí pronikat i do 3. a 6. p.; podoby na -ej zde však zatím výrazně převládají (88,89 %). Pokud jde o podoby spisovné, objevují se v našem materiálu jen v jediném případě (v. výše uvedené citace divadelní hry).[4] (Viz tab. č. 2)

Také tato změna je ve zkoumaném nářečí poměrně důsledná, zvláště pokud jde o koncovky složeného skloňování, kde byly zachyceny pouze dva doklady na spisovnou podobu. Jev je u nářečních mluvčích stále ještě tak živý, že se s diftongizovanými podobami setkáváme i u vlastních jmen typu Holý, spisovné podoby ovšem silně převládají. Běžné je tedy spojení ňákej Holí, kdežto u zpodstatnělých přídavných jmen obecných nebyl zachycen ani jediný doklad na podobu spisovnou (tedy jen ňákej hospodářskej, poklasnej, hajnej). Vedle toho se běžně vyskytuje spisovná podoba i u novějšího pozdravu „Dobrý den!“; konkrétní doklady se však v našem materiálu nevyskytly.

Také v základu slova, kde je obvykle průnik spisovných podob výraznější, je v nářečí zkoumané obce procento nespisovných podob značně vysoké. Podoby s -í- byly zachyceny jen v jednotlivých případech, často jako velmi řídké dublety ke slovům s -ej-: nahibat (-í-) 6 / hejbat 3, zvíšit 2 / vejš, vejška 7, stríček 2 / strejda, strejc, strejček 28 (z toho strejček 16), tíden 1 / tejden 29, bívat 1 / bejt, bejvat … 180 (s -ej- je doloženo i obejvák). Ve dvou případech byly zachyceny jen podoby s -í-: tíkat se 3, nadímat 1.[10]

Pokud jde o vlastní jména typu Síkora a místní jména typu Mejšlovice (místní jména z blízkého okolí), je samozřejmě náš materiál k vyvozování závěrů nedostatečný. Domnívám se však, že zachycené doklady zhruba reprezentují skutečnou situaci, že totiž místní jména (např. Mejšlovice, Kamejk) zachovávají nespisovné podoby mnohem více než příjmení.

 

[186]2. Změna ý→ej[9]

Celkový
počet
dokladů


podoby s ej


podoby s í

A základ slova

478

462

(312/70/80)

96,65 %

16

(10/3/3)

3,35 %

a1 osobní jména (typ Síkora)

2

0

 

0 %

2

(―/―/2)

100 %

a2 místní jména (typ Mejšlovice)

3

3

(2/1/―)

100 %

0

 

0 %

Aa12 celkem

483

465

(314/71/80)

96,27 %

18

(10/3/5)

3,73 %

B předpona vej-

44

23

(11/6/6)

52,27 %

21

(7/6/8)

47,73 %

AB uvnitř slov celkem

522

485

(323/76/86)

92,91 %

37

(17/9/11)

7,09 %

Aa12B celkem

527

488

(325/77/86)

92,60 %

39

(17/9/13)

7,40 %

V koncovkách tvrdé adj. deklinace:

 

 

 

 

 

 

 

C v absolutním konci slova (typ dobrej)

937

936

(619/189/128)

99,89 %

1

(1/―/―)

0,11 %

c osobní jména (typ Holej)

10

2

(1/1/―)

20 %

8

(7/―/1)

80 %

D v koncovce před souhl. (typ dobrejch)

158

157

(112/28/17)

99,37 %

1

(1/―/―)

0,63 %

CD v adj. koncovkách celkem

1095

1093

(731/217/145)

99,82 %

2

(2/―/―)

0,18 %

CcD celkem

1105

1095

(732/218/145)

99,09 %

10

(9/―/1)

0,91 %

ABCD celkem

1617

1578

(1054/293/231)

97,36 %

39

(19/9/11)

2,44 %

Aa12BCcD celkem

1632

1583

(1057/295/231)

97,00 %

49

(26/9/14)

3,00 %

Nejfrekventovanější spisovné podoby bývají v městské mluvě u slov s předponou ví-. S tím se shoduje i náš materiál, avšak s tím rozdílem, [187]že podoby s vej- — aspoň pokud jde o počet dokladů v textu — ještě převažují. Vej- se výrazně drží u slov z nářeční vrstvy (vejďelek 11, vejplata 5, vejprask 3, vejloška 1, vejmiňek 1, vejrostek 1, vejsluha 1), zatímco u slov novějších je naopak téměř výhradně doloženo ví- (víbor 3, víklad 2, víkaz 2, víhoda 1, víbjer 1, víborní 1, vífuk 1, víhledová dlažba — kamenický termín, víkoní 1, víložník 1, vímluvnost 1, vímňení středisko 1, víkup 1, víroba 1, víučňí list 1, vístavišťe 1, víznamnej 1).

 

3. vo- na začátku slova

Celkový
počet
dokladů


podoby s vo-


podoby s o-

A bezpředponová slova

536

337

(201/86/50)

62,87 %

199

(138/47/14)

37,13 %

B předponová slova

536

499

(310/110/79)

93,10 %

37

(21/7/9)

6,90 %

a místní a pomístní jm. z blízkého okolí

24

22

(21/1/―)

91,67 %

2

(2/―/―)

8,33 %

Aa bezpředp. celkem

560

359

(222/87/50)

64,11 %

201

(140/47/14)

35,89 %

AB slova předp. i bezpředp. celkem

1072

836

(511/196/129)

78,08 %

236

(159/54/23)

21,92 %

AaB slova předp. i bezpředp. včetně MJ a PJ

1096

858

(532/197/129)

78,28 %

238

(161/54/23)

21,72 %

C předložky

327

327

(221/61/45)

100 %

0

 

0 %

D zájm. 3. os. von …

1132

1129

(813/153/163)

99,73 %

3

(3/―/―)

0,27 %

CD předložky a zájm. celkem

1459

1456

(1034/214/208)

99,79 %

3

(3/―/―)

0,21 %

ABCD vo- celkem

2531

2292

(1545/410/337)

90,56 %

239

(162/54/23)

9,43 %

AaBCD vo- celkem včetně MJ aPJ

2555

2314

(1566/411/337)

90,57 %

241

(164/54/23)

9,43 %

Ve srovnání s předchozími jevy setkáváme se v tomto případě s poměrně větším vlivem spisovného jazyka. Téměř důsledně se podoby s vo- zachovávají u předložek a tvarů zájmen 3. osoby,[11] tedy u neplno[188]významových slov s vysokou frekvencí v textech, zatímco slova plnovýznamová podléhají jako celek vlivu spisovného jazyka vcelku častěji. U plnovýznamových slov lze však z tohoto hlediska odlišit dvě skupiny: slova bezpředponová a předponová. Mnohem méně se totiž spisovný vliv projevuje u slov s předponami (vo-, vod-, vob-), protože předpony u většiny těchto slov dosud neztratily svůj vztah k odpovídajícím předložkám a u těch je spisovný vliv minimální.

U nepředponových slov je procento spisovných podob mnohem vyšší, než bychom u materiálu z tradičního nářečí očekávali; dokonce se blíží výsledkům některých výzkumů městské mluvy.[12] Je to způsobeno tím, že jsou v našem materiálu úmyslně započítána všechna doložená slova, tedy i doklady jako otec, které se v pracích o městské mluvě vyčleňují. Práce o městské mluvě se totiž zaměřují na kolísání a sledují ústup podob s vo-, a vypouštějí proto slova, která v tradičním dialektu ani v obecné češtině v- nemají. Nás však naopak zajímalo, jaký je poměr všech slov s vo- a o- už ve výchozím útvaru, v nářečí.

Z 1072 možných výskytů jsou v našem materiálu doloženy podoby s o- v 236 případech, a to u 52 slov s různou frekvencí, z toho u 14 slov jsou paralelně doloženy i podoby s vo- (a), u 38 slov se vyskytují jen podoby s o- (b).

a) osum 38/38, ofce 5/12, obhajovat 3/1, odrúda 2/1, oblek, oblíct 2/13, obruč 1/1, oříšek 1/1, ošetřeňí 1/1, obzvlášťe 1/1, otrok 1/2, okolí 1/2, otchovat 1/3, opravdu 1/36, obilňini 1 / vobilí 42;

b) običejnej 60, otec 26, obec 18, opchod 9, ofšem 7, obrubňík 6, osada 5, ostřeďífka 5, ohromnej 4, operovat 3, osvobozenej 3, ozdravovna 3, obličej 2, objekt 2, dále s frekvencí 1: pookřát, naopak, obrace, ostnatej, obrofskej, ochota, okres, omil, osoba, otáska, otvor, ovoce, oblo, obor, obejvák, obidlenej, ochutnáňí, oslavovat, ovládnout, zaokrouhlit, odmňena, odvolat, opkročit, objem.

Z výčtu je patrné, že jde o slova různé povahy. Poměrně výraznou skupinu s mnoha doklady tvoří slova typu otec, která v projevech dnešních nářečních mluvčích staré generace jsou doložena zpravidla s o-. Podle zkušeností z nářečního výzkumu na různých místech středních Čech můžeme z našeho materiálu k tomuto typu zařadit např. slova otec, ofšem, ohromnej, obrovskej, ovoce; k nim podle těchto zkušeností rozhodně patří i slovo običejnej, které je v rozebíraném materiálu doloženo také jen s o- (u tohoto slova je výskyt podob s o- dokonce nejvyšší: [189]60).[13] Vyřadíme-li slova této skupiny, stoupne procento podob s vo- u plnovýznamových slov ze 78,08 % na 86,19 % (z toho u bezpředponových slov z 62,87 % na 76,96 %).[14]

Jiné povahy jsou slova, která i ve staré nářeční vrstvě mají obojí podoby, třebaže v rozebíraném materiálu nejsou obě podoby vždy doloženy. Jsou to např. slova osum, obec, ofce. Některá z těchto slov, proniklá do nářečí zvláště ze staršího jazyka úředního, mají i u nářečních mluvčích zpravidla jen podobu s o- (osada, okres, osoba). Sem bychom mohli přiřadit i slova jako opchod, obličej, omil, dodnes v nářečích ještě řídká, neboť místo nich je pro dané významy běžnější jiné označení (krám, ksicht, mejlka).

Největší proniknutí spisovných slov je v nářečích patrné v současné době. Jde především o termíny jako např. operovat, obrubňík, objekt, objem, ozdravovna a vůbec o slova spojená s novým způsobem života. Zajímavé jsou přitom případy, kdy nově pronikající termíny mají podoby s o-, přestože etymologicky příbuzná slova v nářečí existující mají podoby s vo-: obilňini vobilí, otvor vodevřít, obrubňík — vobroubit.

Za vlastní ústup protetického v- můžeme považovat pronikání podob s o- jen u těch slov, která dosud existovala v nářečích jenom s v-, např. obruč, oříšek, opravdu. Tyto příklady jsou však v našem materiálu zatím výjimečné.

Není snad třeba zvlášť připomínat, že příslušnost jednotlivých slov k naznačeným skupinám není vždy jednoznačná.

Zvláštní situace je opět u místních a pomístních jmen. Protože jsou v našem materiálu doložena jen jména z blízkého okolí (Vorlík; Vobora, Vofčín), podoby s v- jasně převažují. Příklady na sledovaný jev u osobních jmen nemám doloženy. Doložené podoby s vo- jsou totiž i podobami úředními.

Výrazně ustoupily i v nářečním materiálu podoby s počátečním ou-, avšak v městské mluvě[15] je dnešní výskyt těchto podob ještě daleko menší. Pokud jde o počáteční ou-, jsou v našem materiálu doložena jak slova s paralelním ú- i ou- (a), tak také slova jen s ou- (b). (Viz tab. č. 4)

 

[190]4. Počáteční ou-

 

Celkový počet dokladů

podoby s ou-

podoby s ú- (u-)

Typ ouskej

76

15

(6/8/1)

18,89 %

64 (40/10/14)

81,02 %

 

 

 

 

 

z toho:

 

 

 

 

 

 

60 (39/8/13)

75,95 % ú-

 

 

 

 

 

  4 (1/2/1)

  5,06 % u-


a) ouhrapki 1 / úhrapki 1, ouroki 1 / úroki 2, ouřad 1 / úřad 5;

b) ouskej 5 (ale úskokolejka 1), ouhrabečňice 4, outrata 2, ouhor 1.

Celkově lze říci, že u zkoumaných hláskových jevů — samozřejmě s vyloučením počátečního ou-, které do souboru základních diferenčních obecně českých znaků již nepatří — je frekvence nespisovných podob v nářečních projevech relativně velmi vysoká (u všech typů nad 90 %). Jevy jsou dosud tak pevné, že se zde zatím neprojevily ani žádné rozdíly generační.[16] Míra spisovných podob je však i v našem materiálu u každého typu poněkud rozdílná. Podle frekvence nespisovných dokladů mají sledované jevy toto pořadí:

1. úžení é → í      99,81 %

2. změna ý → ej   97,00 %

3. počáteční vo-   90,57 %

Je zajímavé, že toto pořadí je zcela ve shodě s pořadím, k němuž docházejí práce o městské mluvě. Pokud jde o rozdíly případů koncovkových a nekoncovkových (mlíko, mlejn dobrí, dobrej), nemohl se u některých typů v našem materiálu rozdíl dostatečně projevit (v. níže typy 1—3), protože spisovné podoby pronikají zatím jen ojediněle a jejich výskyt může být i náhodný. Jednotlivé typy mají v našem materiálu toto pořadí (pro srovnání uvádím v druhém sloupci výsledky Dejmkovy, c. d. s. 63):

 

[191]nářeční materiál

Dejmek

1. v koncovkách

99,85 %

98,4 %

(1.)

2. -í- uprostřed slova

99,22 %

92,9 %

(3.)

3. -ej v koncovkách

99,09 %

96,7 %

(2.)

4. -ej- uprostřed slova

92,91 %

76,6 %

(5.)

5. počáteční vo-

90,57 %

86,5 %

(4.)

Je tedy zřejmé, že proces rozrušování relativně pevných obecně českých znaků má svůj počátek už v nářečním základu mluvy a že už v této rovině se projevuje i rozdílný stupeň spisovného vlivu na jednotlivé typy, a to vcelku v souladu s výsledky současných výzkumů městské mluvy. Rozdíl mezi tradičním nářečím a městskou mluvou je jen v intenzitě tohoto pronikání.


[1] Výzkum se rozvinul zvl. po programové stati J. Běliče, Ke zkoumání městské mluvy, SlavPrag 4, 1962, s. 596n.

[2] K. Kravčišinová — B. Bednářová, K výzkumu běžně mluvené češtiny, SlavPrag 10, 1968, s. 305n.; B. Dejmek, Frekvence typických hláskových jevů běžně mluveného jazyka v městě Přelouči, Sb. Ped. fakulty v Hradci Králové XIII, 1971, s. 51n.; R. Brabcová, Koexistence i (í) // é v městské mluvě Brandýsa nad Labem, Sb. ped. fakulty UK, Filologické studie IV, 1973, s. 113n.

[3] Rozsah materiálu u jednotlivých generací je přibližně tento: stará generace 167 stran strojopisu, střední generace 33 s., mladá generace 40 s. V tomto pořadí se uvádí v tabulkách i příslušný počet dokladů a údaje pro jednotlivé generace se oddělují lomítkem. Např. u typu mlíko 128 (91/25/12).

[4] 3., 6. sg. f. tvrdých adjektiv a zájmen: tej dobrej / tí dobrí / té dobré 192 (139/41/12) — 88,89 % / 23 (17/1/5) — 10,65 % / 1 (1/—/—) — 0,46 %.

Při vyjadřování poměru mezi podobami nespisovnými a spisovnými počítám samozřejmě se všemi možnými případy, připočítávám tedy k podobám tí dobrí také podoby tej dobrej, aby nedošlo k nežádoucímu zkreslení ve prospěch tvarů spisovných.

[4] 3., 6. sg. f. tvrdých adjektiv a zájmen: tej dobrej / tí dobrí / té dobré 192 (139/41/12) — 88,89 % / 23 (17/1/5) — 10,65 % / 1 (1/—/—) — 0,46 %.

Při vyjadřování poměru mezi podobami nespisovnými a spisovnými počítám samozřejmě se všemi možnými případy, připočítávám tedy k podobám tí dobrí také podoby tej dobrej, aby nedošlo k nežádoucímu zkreslení ve prospěch tvarů spisovných.

[4] 3., 6. sg. f. tvrdých adjektiv a zájmen: tej dobrej / tí dobrí / té dobré 192 (139/41/12) — 88,89 % / 23 (17/1/5) — 10,65 % / 1 (1/—/—) — 0,46 %.

Při vyjadřování poměru mezi podobami nespisovnými a spisovnými počítám samozřejmě se všemi možnými případy, připočítávám tedy k podobám tí dobrí také podoby tej dobrej, aby nedošlo k nežádoucímu zkreslení ve prospěch tvarů spisovných.

[5] Do statistiky nejsou tedy zahrnuty tyto doklady z našeho materiálu: lík 2 / lék 1, léčit 2, lékař 1, lekárna 2.

[6] Plíva 8 / pleva 1, večír 2 / večer 21, kolíčko 1, vjeďít 12.

[7] Typ nest 32 dokladů.

[8] Leto 23, dešť 3, steblo 3, pero 2.

[4] 3., 6. sg. f. tvrdých adjektiv a zájmen: tej dobrej / tí dobrí / té dobré 192 (139/41/12) — 88,89 % / 23 (17/1/5) — 10,65 % / 1 (1/—/—) — 0,46 %.

Při vyjadřování poměru mezi podobami nespisovnými a spisovnými počítám samozřejmě se všemi možnými případy, připočítávám tedy k podobám tí dobrí také podoby tej dobrej, aby nedošlo k nežádoucímu zkreslení ve prospěch tvarů spisovných.

[10] Nejfrekventovanější slova s -ej- jsou tato: bejt … 180, prej 120, tejden 29, strejda … 28, zejtra 17, mejt … 10, mlejn, -ek 10, dejchat 9, blejskat se … 8, -sejpat 7, vejš, vejška 7, rejpat … 6, rejže … 6, kejvat 3, -mejšlet 3, stejskat se 3. Dále jsou pak 4 slova s frekvencí 2, 8 slov s frekvencí 1.

[9] V oblasti, v níž leží naše obec, se však tato změna v zásadě netýká í po c, z, s. Ve shodě s místním nářečním územ vyskytují se v našich textech jen podoby jako cítit, síto, lesík, mrazík, vozík. Tato slova se samozřejmě mezi spisovné podoby nezapočítávají.

[11] To, že v našem materiálu jsou předložky doloženy pouze s podobou vo-, zatímco u zájmen se vyskytlo několik dokladů na počáteční o-, je samozřejmě náhodné. Např. v materiálu Dejmkově (c. d., s. 60) nejsou spisovné podoby zase naopak vůbec doloženy u zájmen.

[12] Např. u Dejmka, c. d., s. 60, představují podoby s o- 42,3 % (161 dokladů).

[13] Pokud se vyskytnou podoby s v-, jde u tohoto slova zřejmě o pozdější vývoj nadnářeční. I v materiálu Dejmkově, c. d. s. 61, od mluvčích střední generace v městském prostředí podoby običejnej nad podobami s v- ještě převažují 10 : 7.

[14] Jestliže vyloučíme jenom slova otec, ovoce, (osa), jak činí např. Dejmek, c. d. s. 62, dosáhnou podoby s vo- u bezpředponových slov jen 66,21 % (u Dejmka 57,7 %); jak již bylo řečeno, je malý rozdíl mezi oběma soubory způsoben vysokou frekvencí podoby običejnej v našem materiálu.

[15] Dejmek, c. d., s. 63, uvádí 3,9 % podob s ou-.

[16] Srovnáním jednotlivých dokladů v tabulkách zjišťujeme, že rozdíly mezi základním jazykovým materiálem od staré generace a dvěma paralelními sondami u střední a mladé generace se buď neprojevují vůbec, nebo jsou zcela náhodné. Jen u podob s předponou ví-/vej- by bylo možno usuzovat na možné generační rozdíly. (Podoby typu vejďelek u staré generace 61,11 %, u střední 50 %, u mladé 42,86 %.)

Naše řeč, ročník 57 (1974), číslo 4, s. 183-191

Předchozí Alexandr Stich: Zůstávám s pozdravem (Příspěvek k sociolingvistice českých zdvořilostních obratů.)

Následující Pavel Jančák: Frekvence hlavních hláskoslovných znaků v mluvě pražské mládeže

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1