Časopis Naše řeč
en cz

Slova fucmuc a fucek, flák a flek

Pavel Trost

[Články]

(pdf)

-

Nář. fucmuc ‚ničema, hulvát‘ vypadá jako hravé tvoření, jakých je v některých jazykových vrstvách dost. Machkův Etymologický slovník jazyka českého má podivný výklad tohoto slova. Řadí k fucmuc ještě fucek ‚rozličný příměsek nepravý (např. v mouce)‘, ‚šlacha v mase‘ (Podkrkonoší) a zfufcikovat ‚pokazit‘ (Kott). K tomu jeho výklad: „Tato slova, třebaže mají významy tak rozličné, mohou se pochopit z jidiš kletbové interjekce fuze kapore, které prý (Wolf) se jakožto prokletí může přenést na obtížné, protivné lidi a věci nebo také dostat význam ‚zničený, rozbitý, zkažený‘. Naše fucek je prostě zkrácenina; fucmuc obsahuje pouhé fuc a pak retnicovou ozvěnu; v třetím slově je f opakováno.“

Tato slova si však žádají výklad zcela jiný. Slovo fucmuc je nepochybně z něm. Fotzmatz (Futzmotz) ‚bídný člověk‘, nadávka. Německé slovo je složeno z Fotz(e), Futz(e) ‚vulva‘ + Matz, mužské jméno (Matthias), opovržlivé označení kteréhokoli člověka. (Vedle Fotzmatz je běžné také obráceně Matzfotz, jako nadávka i u Goetha.) Vznik slova zfufcikovat je srozumitelný jen na podkladě němčiny, a to z podobnosti číslovky fufzig ‚50‘ a Futze; jde o atrakci obscénního slova.[1] Machek má asi pravdu v tom, že fucek je prostě zkrácenina: ale nikoli z jid. fuze kapore, nýbrž právě z fucmuc.

Slovo flák ‚velký kus‘ se běžně vyvozuje z něm. Flanken. Obě slova spojil už Dobrovský, který něm. výraz poznal asi ze slovníku Adelungova. Podle Adelunga Flanken znamená „v nižších způsobech mluvy [37]velký kus ukrojeného chleba, masa atd.“. České a německé slovo se tedy významem shodují. Neshodují se však hláskově, v českém slově není dvakrát n.

Jak známo, slovo flek, přejaté z němčiny, má dosud více významů; podle SSJČ 1. ‚skvrna‘, 2. ‚příštipek, záplata; kus látky, kousek něčeho vůbec‘, 3. ‚místo‘, významy 4. a 5. jen v kartářském a studentském slangu. Stejně mnohovýznamové bylo a je něm. Fleck (s variantou Flecken, v současném spisovném jazyce 1. ‚skvrna‘, 2. ‚určité místo‘, 3. ‚záplata‘ (dnes spíše Flicken). Sémantické východisko není zcela jasné, ‚něco plochého a širokého‘? Dialekticky se udržel i starý význam ‚kus‘. Ve východostředoněmeckých nářečích má toto slovo podobu flák a znamená také ‚množství, spousta‘, tj. ‚velký kus‘ (hornosasky ihr hot an Flak Eppeln in Gortn ‚máte spoustu jablek na zahradě‘, die hon an Flak Kinner ‚mají hromadu dětí‘, ’s hot mich an Flak Gäld kust ‚stálo mě to hromadu peněz‘, Müller-Fraureuth).

Je tedy možné, že č. flák pochází z něm. dial. flák = Fleck. Ale na tvaru expresívních slov se může vždy podílet ikonický (zvukomalebný) princip; ten dává vznik tvarovým mutacím.[2]

Machkův ESJČ označil slova flákat ‚šlehat‘ a flák ‚úder‘ za zvukomalebná; k nim přiřadil flekat, flinkat a podobná slova podobného významu. Na jedné straně i něm. Fleck znamenalo ‚úder, rána‘, na druhé straně je v českých i v německých nářečích více slov podobného hláskového složení s takovými významy jako ‚úder‘ nebo ‚rychlý pohyb‘.[3]

Fráze mít dobrý flek = ‚zaměstnání‘ je dnes obecně známá a užívaná. Ačkoli ji PSJČ a Váša-Trávníček 1937 nezaznamenaly, nevznikla až docela nedávno; dříve však nebyla tak běžná. Do které vrstvy slovníku tento výraz dnes náleží?

Poukázalo se na to, že „slova pociťovaná jako německá se dnes hodnotí jako výrazně nespisovná a kromě toho mají zčásti zvýšenou expresivitu, nejčastěji negativní“.[4] Výraz mít dobrý flek je jistě nespisovný, ačkoli snad většina mluvících si germanismus neuvědomuje. (Germanismem je sice slovo flek, ale fráze mít dobrý flek není přímo z něm[38]činy.) Nesvědčí o negativním (hanlivém) zabarvení tohoto výrazu, že se stále mluví o dobrém fleku.

Výraz náleží bezpochyby do nižší vrstvy hovorového slovníku. Je-li jeho vyšší vrstva jen obměnou slovníku spisovného, nižší vrstva stojí proti němu. Spisovný je slovník, který prošel jistou kolektivní cenzurou, kdežto nižší slovník zůstává mimo. V dnešní situaci se dá spisovný jazyk vymezit funkčně jako jazyk formálních promluv, nespisovný jazyk je omezován na promluvy neformální. V nich se usiluje o výraz nenucený a nevázaný a je v něm i zlehčování a žertovný protest.[5] Není pochyby, že výraz mít dobrý flek má právě odstín zlehčující.


[1] V. K. Müller-Fraureuth, Wörterbuch der obersächsischen und erzgebirgischen Mundarten, s. v. fünfzehn (např. sie hat fünfzehn gezählt o padlé dívce).

[2] V bavorském nářečí byl Flank(en) s významy ‚hadr‘, ‚otrhanec‘ i ‚kus‘ (Schmeller), v slezském nářečí bylo Flanschken i Flantschen s významy ‚velký kus chleba‘ ale také ‚hlen‘ (Knothe). Jsou konečně důvody pro to, že všechna tato slova byly expresívní mutace slova Fleck.

[3] Flákat se bylo spojeno s bavorsko-rakouským flacken ‚lenošit‘. Ale patrně se má flákat se a flinkat se k flákat a flinkat tak jako protloukat se k tlouci.

[4] J. Bělič, Slovo a slovesnost 25, 1964, s. 19.

[5] Význačnou vrstvu nevázané mluvy označuje Wörterbuch der deutschen Gegenwartssprache za „umgangssprachlich-salopp“. Vysvětluje ji jako „mluvu poněkud nedbalou“. Ale nedbalost zahrnuje i ležérnost a znevažování.

Naše řeč, ročník 57 (1974), číslo 1, s. 36-38

Předchozí Vladimír Šmilauer: Burisony a raholina (Dvě poznámky k Slovníku spisovného jazyka českého)

Následující František Kopečný: Poznámka k tvarové stránce imperativu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1