Současné novinové titulky
Václav Křístek
[Články]
-
Osmého září tohoto roku tomu bylo třicet let, co byl v berlínském vězení Plötzensee umučen Julius Fučík. Třiasedmdesátý rok je zároveň i výročním rokem Fučíkova narození (narozen 23. února 1903). Proto předsednictvo Československého svazu novinářů vyhlásilo rok 1973 rokem Fučíkovým a vyzvalo redakční kolektivy novin a časopisů, aby vhodným způsobem připomněly dvojí výročí, která se pojí ke jménu českého revolučního novináře, publicisty, propagandisty, marxistického literárního kritika, bojovníka proti fašismu — Julia Fučíka.
Československá jazykověda již několikrát ocenila jazykové mistrovství Julia Fučíka[1] a bude se i v budoucnu k tomuto námětu vracet. Redakce Naší řeči připomíná Fučíkův rok zvýšeným zájmem o otázky publicistického stylu, nejvlastnějšího vyjadřovacího způsobu Julia Fučíka, jednoho z těch, kteří navazujíce na nejpokrokovější tradice naší publicistiky mají velké zásluhy o velmi dobrou současnou úroveň tohoto stylu.
Novinové titulky jsou specifickým útvarem publicistického stylu. Obecné znaky tohoto stylu jsou v nich jakoby koncentrovány, zvýrazněny. V nich se citlivě projevuje stylistické a vůbec jazykové zvládnutí myšlenkového obsahu (mám ovšem na mysli publicistiku dobré úrovně), v nich se zračí celková koncepce a do značné míry i poslání a světonázorová orientace novin a časopisů. A nejen to. I letmý pohled na způsob tvoření a podobu novinových titulků ve vzdálenější i nedávné minulosti ukáže, že se v nich projevuje i dobový kontext a mnohé jiné mimojazykové okolnosti, jako např. způsob, jak se noviny čtou, [230]ohledy na ekonomické otázky, prodejnost novin, konkurenční vztahy atd.[2]
Problematika novinových titulků je proto zajímavá, třebaže u nás ještě ne dost propracovaná. Poslední práce tohoto druhu, zaměřená ovšem více na orientaci pro adepty novinářství, je stať M. Beránkové s názvem Titulek, která je součástí dobré publikace Novinářské žánry I, Praha 1973, 120 s. Kladem této publikace je tvůrčí využití studií sovětských.[3] Stať M. Beránkové vychází z tradic naší publicistiky i z prací sovětských, opírá se hlavně o studii Z. D. Bliskovského Titulek.
Bylo by nepochybně užitečné podat alespoň stručný přehled vývoje novinových titulků, aby na tomto pozadí mohl být výstižněji charakterizován současný stav.[4] To by však vyžadovalo delšího, soustavnějšího studia, které snad budu moci podstoupit až později.
Současné novinové titulky, jak bylo výše naznačeno, mají jednak typické znaky publicistického stylu vůbec, jednak své znaky zvláštní. K prvním patří tendence podat na malé ploše maximum informací, a to formou co nejadekvátnější danému obsahu. Tomuto záměru slouží jasnost, srozumitelnost a přehlednost jazykových prostředků, jimiž autor usiluje podat rychlou, přesnou a pravdivou informaci, získat pro myšlenku, obsaženou ovšem v celém článku, přesvědčit čtenáře. Specifické zna[231]ky titulků plynou z jejich funkce usnadnit orientaci při četbě novin, upoutat čtenářovu pozornost a získat jej k přečtení celého článku. Proto dobrý titulek vyjadřuje nejstručnější formou téma článku, ale tak, aby event. relativní úplností informace neodradil od četby celého článku, nýbrž k četbě získával.
Jedním z podstatných prostředků publicistického stylu je práce s protiklady, vyvolávání a řešení jistého napětí mezi nimi. Proti tzv. automatizacím, tj. obvyklým a ustáleným způsobům vyjadřování, stojí tzv. aktualizace, poutající pozornost jistou novostí vyjadřování. Běžně se využívá prostředků živých, což ovšem občasné využití knižního prostředku nenarušuje, ale naopak zdůrazňuje. Tak je tomu také při využívání protikladů mezi prvky spisovnými a nespisovnými, citově, náladově neutrálními a citově zabarvenými, emocionálními, popř. emotivními, mezi prostředky přímými a metaforickými, obraznými atd. To se projevuje také u titulků. Je-li např. běžné, že převážná většina titulků vyjadřuje zhuštěnou formou téma článku, je také obvyklé, že tu a tam se využije titulku, který k obsahu neříká skoro nic, nebo to říká velmi náznakově. Např. titulek Spadl lístek z javora (RP 19. 9. 1973)[5] uvádí článek o tom, jak kanadští profesionálové v hokeji zklamali v zápase s mužstvem SSSR — „spadl jim hřebínek“. Mezi oběma krajními případy je ovšem celá škála přechodových možností, např. Čistší vzduch a navíc síra (článek mluví o užitečnosti tzv. Clausových stanic, zařízeních, v nichž se vyrábí síra z odpadových plynů; RP 24. 5. 73). Vedle titulků označujících téma článku velmi široce stojí titulky konkrétnější, až zcela jednoznačné (příklady ad hoc: Úspěch naší atletiky; Úspěch našeho diskaře; Daněk překonal světový rekord v hodu diskem apod).
Novin v současné době vychází mnoho. Ovšem jejich rozrůznění není dáno, jak tomu bylo např. v tzv. první republice, politicky, nýbrž (dalo by se stručně říct) zájmově. Vedle základních informací, které jsou více méně všem novinám společné, je jen jistá jejich část zaměřena zájmově (např. tisk odborářský, mládežnický, zemědělský atd.). Tak je tomu u centrálních tiskovin. Regionální tisk věnuje více pozornosti místním otázkám, podnikové, závodní časopisy omezují obecně informační část na jevy skutečně nejzávažnější a jinak se věnují problematice vlastní. Redaktoři a ostatní pracovníci v novinách nejsou dnes už odkázáni jen na informace vlastní, jak tomu bylo ještě ne tak dávno [232](srov. Kischův článek o „burze zpráv“ s názvem Pranice o zprávy hlavně o sebevraždách v knize Tržiště senzací, Praha 1963, s. 82n.), nýbrž dostávají zásadní informace z Československé tiskové kanceláře. Ty je možno převzít doslova, třeba i s titulkem, nebo v souladu s linií novin upravit. Informací je velmi mnoho, nemůže se tisknout všechno, provádí se citlivý výběr. Dalším zdrojem informací jsou pak zpravodajové, ať již profesionální, nebo amatérští, a různí jiní přispěvatelé a dopisovatelé.
Výrazným znakem současných novin je jejich ustálené členění na stránky a jejich části. Ale ani zde nejde o stereotyp. Občas je i tento pořádek narušen, vždy však funkčně. Např. sportovní zprávy jsou vesměs umísťovány na poslední stránce. Ale vynikající úspěch našeho sportovce nebo družstva (např. dosažení světového prvenství apod.) může se ocitnout i na první stránce, zpravidla ve zkráceném znění, doplňovaném podrobnostmi na stránce poslední.
Podmínky jsou pro všechny noviny srovnatelné, více méně stejné. A přece se setkáváme s pestrostí, kterou do značné míry umožňuje bohatost a členitost prostředků jazykových, zejména pokud jde o titulky.
Běžné číslo RP má zhruba 150 titulků (včetně nadpisů, rubrik a jakýchsi náhražek titulků, polotitulků by se snad dalo říct, tj. tiskem zvýrazněných začátků stručných zpráv v rubrikách). Zpracoval jsem podrobně titulky z jednoho čísla RP a Práce, a to z 25. 7. 1972 a zjistil jsem asi tento stav:
Poměrně málo se využívá členitější stavby nadpisů,[6] u nichž vedle vlastního titulku je ještě podtitulek, popř. i nadtitulek. Takové nadpisy najdeme nejspíše u zpráv sportovních a u aktuálních zpráv o současném dění: (nadtitulek) Atletické mistrovství vrcholem domácí sezóny. (Titulek) Rozpálený strahovský tartan. (Vícečlenný podtitulek) Stoupající forma čs. atletů. Pět našich výškařek překonalo laťku na 183 cm. Splněné limity v hodině dvanácté atd. (Titulek) Reportáž ze střediska kosmických spojů. (Podtitulek) Večerní Izvestija o přistání na Venuši.
Jaké jsou nejběžnější typy syntaktické výstavby titulků (od členitějších k méně členitým)? Souvětné typy jsou poměrně řídké, např. Pála chtěl, ale nešlo to; Jane Fondová: Stydím se za to, že jsem Američanka. Daleko větší počet titulků je v podobě dvojčlenné věty slo[233]vesné, např. Sadat obviňuje USA; Chilská reakce hledá „rychlé řešení“; Prováděli podvratnou činnost; Mánes přitahuje; Další rolníci se spojují atd. Neslovesná dvojčlenná věta je značně řidší: Dvéře k výzkumu otevřeny; Jižní Čechy v obležení; eliptické věty typu Kanaďané do Švédska (tj. jedou); Do služeb SNB (tj. jdou, hlásí se). Velmi zřetelně převládají jednočlenné věty jmenné, prostě informující zkratkovým pojmenováním tématu: Další vzestup ekonomiky a životní úrovně; Kontrakt s Kubou; Premiéra unikátních varhan; Lékařské prohlídky řidičů; Sjednocování italských odborů; Schůzka Nixon-Tanaka; Další atentát na sídlo IKS; Poklad na dně moře; Smrtící tajfuny…
Tam, kde se užívá nadpisů komplikovanějších, snaží se autoři někdy diferencovat: (nominální titulek) Nebezpečná neopatrnost; (slovesný podtitulek) Údaje čs. zastupitelského úřadu v Bukurešti varují; (slovesný nadtitulek) Spasskij se potřebuje chytit; (nomin. titulek) Po čtvrtině šachové hry.
Rubriky mají zpravidla rámcový titulek ve formě jednočlenné jmenné věty: Světem kultury, Mezinárodní styky, Dálnopisem, poštou, telefonem; řidčeji je dvojčlenná slovesná věta: Komentujeme; Přečetli jsme. Polotitulky jednotlivých zpráv jsou nejčastěji začátky slovesných vět dvojčlenných: Nákladní vlak vykolejil (pokračuje se normálním tiskem) u Žďáru nad Sázavou; Na francouzských silnicích (zahynulo…); Vtažen do šneku a usmrcen (byl 19letý pracovník…). Nejpočetněji jsou tedy zastoupeny jednočlenné věty jmenné, po nich jsou v pořadí dvojčlenné věty slovesné, dále dvojčlenné věty jmenné, věty eliptické. Nejméně časté jsou titulky souvětné a členité nadpisy. Obdobná je situace také u titulků Práce za ten den, snad jen s tím rozdílem, že procento dvojčlenných slovesných vět je o něco větší, než je tomu u RP. Tematika je ovšem často shodná, ale shodné nebo velmi podobné jsou titulky jen ojediněle: Herečka Jane Fondová: Stydím se, že jsem Američanka (lze předpokládat, že zdroj je tu zpráva ČTK); častěji je diferenciace: V srpnu jednání na Havaji Nixon-Tanaka; Italské odborové hnutí na cestě k jednotě.(Titulky k týmž zprávám RP viz výše.)
Pokud jde o obsahovou stránku titulků, tu můžeme rozlišit trojí základní povahu:
1. titulek stručně, většinou výstižně pojmenovává téma článku;
2. titulek podává vedle pojmenování tématu též i jisté hodnocení, názor autora nebo redakce;
3. titulek je vyjádřením výzvy k čtenářům, k veřejnosti.
Jazykové prostředky pro vyjádření těchto obsahů jsou pestré. [234]Největší pestrost se projevuje u titulku hodnotících. Uveďme si některé příklady: Pojmenovací povahu mají např. titulky jako Měkké přistání na Venuši (RP 24. 7. 72); O bratrské zemi Sovětů (RP téhož dne); Půda bezzemkům v Kerale (RP 21. 10. 72) — první dva příklady nominální jednočlenné věty, třetí věta eliptická. Dvojčlenné slovesné věty: Sklady se plní obilím (Práce 24. 7. 72); Svět obdivuje úspěchy Veněry (RP 24. 7. 72); Myslí už na zimu (Práce 24. 7. 72); věta složená: Transakce, které vedou k prosperitě společenství (RP 27. 7. 72). Pojmenovací funkce titulku je zde výchozí, ale dobrý titulek i této povahy nezůstává jen u pojmenování tématu, i on čtenáře do jisté míry získává.
Titulky, které vedle obsahově pojmenovací stránky vyjadřují též stanovisko autora (redakce) k obsahu článku, tedy hodnocení, jsou rovněž pestré. Od průhlednějších titulků vypovídacího charakteru typu: Marné pokusy o dobytí Quang-tri (RP 17. 7. 72); Zlepšila se péče o děti (RP 27. 10. 72); Závazek si splnili na dvojnásobek (náladové si připomíná slovenský způsob vyjadřování; RP 21. 10. 72) aj., přes náladovější formy typu: Trolejbusům odzvoněno (MF 16. 10. 72); Výborná Duchková (RP 24. 7. 72) nebo metaforické, náznakové vyjádření, např. Olympijské zlato se zatřpytilo, ale jeho punc jsme neověřili (tj. když jsme v kopané zbytečně lehce prohráli s olympijským vítězem — mužstvem Polska 0:3; MF 16. 10. 72), až třeba k ironizujícímu Spadl lístek z javora (když kanadští hokejoví profesionálové, o nichž se soudilo, že jsou neporazitelní, prohráli s SSSR; RP 19. 9. 72).
Výzvového charakteru jsou titulky jako Svět nesmí zůstat netečný (rozumí se k agresi USA ve Vietnamu, Práce 29. 7. 72); V kulturní činnosti blíže k závodům (Práce 29. 7. 72); Prohloubit vnitrostranické vzdělávání (RP 12. 9. 72); sem patrně patří také výstraha typu Za volant patří jen ukáznění (Práce 25. 7. 72).
Možno obecně říci, že k efektivnosti titulků nejvíce přispívá soulad jazykové stránky se stránkou obsahovou, neboli i zde platí jednota obsahu a formy. (Velký význam má ovšem také stránka grafická, respektive typografická — typy písma atp., ale tyto věci necháváme stranou.)
V zásadě nejsou v titulcích konstrukce, které by vybočovaly z běžného úzu. Snad jen poněkud nezvyklejší jsou jakoby osamocené vedlejší věty, např. Aby drželi krok s moderní technologií (tj. zamýšlejí se nad tím…, RP 28. 7. 72), nebo I když nejsem členem strany… (RP 26. 7. 72), ale čtenář je spíše chápe jako eliptické způsoby vyjádření, [235]které právě nedopovězením přitahují, získávají pro přečtení. Jinak je velká pestrost, pokud jde o syntaktickou stránku titulků, jak bylo naznačeno výše v souvislosti s charakteristikou jednoho čísla RP a Práce. Můžeme uvést příklady další, např. souvětné konstrukce souřadné, jako Včera jste se ptali, dnes odpovídáme (Práce, název rubriky); Máme všechny podmínky — záleží jen na nás (RP 17. 9. 72); nebo souvětné konstrukce podřadné: Umíme prodávat, co vyrobíme? (RP 27. 10. 72); Ti, jimž byly propůjčeny řády (RP 14. 4. 73) atd. Ostatní typy byly snad dostatečně dokumentovány výše.
Pestrá je také modální stránka vyjádření titulků. Převládají indikativní, vypovídající formy, zejména v titulcích pojmenovacích. Časté jsou však i věty tázací, např. Jak si kde váží lidského důvtipu (RP 27. 7. 72), Jaká je situace ve sklizni obilí (RP 31. 7. 72). Hodnotící odstín mají tázací věty typu Co jsme dělali v zimě? (tj. připravili jsme se dostatečně na žně?, RP 17. 7. 72). Poněkud zvláštní je titulek ve formě řečnické otázky: Že by se chtěli jen bavit? (tj. jistě se nechtějí jen bavit, sledují jiné cíle; RP 27. 9. 72). Někdy má tázací věta povahu názvu rubriky (to je častý jev v odborném stylu): Potřebujete poradit? (RP 25. 7. 72); Vsadíte si podle Práce? (redakce nabízí tipy pro Sazku a Sportku; Práce 25. 7. 72). Touž funkci může ovšem mít i věta formou rozkazovací: Vyberte si v prodejnách novin (RP 16. 6. 72).
V titulcích charakteru výzev jsou časté neslovesné věty výzvové: V kulturní činnosti — blíže k závodům (Práce 25. 7. 72); Pro širší účast pracujících (Práce téhož dne). Stále jsou ještě poměrně časté (třebaže už daleko méně než asi před dvaceti lety) infinitivní výzvové věty: Zvyšovat těžbu a snižovat namáhavost práce (RP 27. 10. 72); Prohloubit vnitrostranické vzdělávání (RP 12. 9. 72); Slyšet melodii naší doby (tj. je nezbytné… RP 21. 10. 72).
K výběrovým prostředkům stylistického charakteru můžeme počítat obrazná, metaforická vyjádření titulků, personifikace, ironická vyjádření, reminiscence (viz dále), slovní hříčky a jiné aktualizace, např. výjimečné využití nespisovných tvarů apod. Tyto prostředky nejsou relativně časté, uplatňují se na pozadí převážné většiny prostředků běžných, řekli bychom neutrálních, bez přídechu náladovosti, popř. jiných stránek. Ale tím jsou nápadnější. Nejvíce se jich najde mezi titulky hodnotícího charakteru a dále mezi titulky sportovních zpráv. Je to pochopitelné. V prvním případě jde o hodnocení, tj. osobní nebo redakční stanovisko, a tam je náladová stránka vyjádření blízko. V druhém případě jsou tyto prvky jakousi protiváhou relativně častých [236]automatizací a konvencionalismů. (Zde mám na mysli, že ve sportovních rubrikách je běžný konvenční způsob zkratkového vyjádření, jemuž čtenáři rozumějí. Např. z nadpisu ČSSR-Dánsko 5:1 čtenář jednoznačně rozumí, že vyhrálo mužstvo ČSSR, že toto mužstvo bylo také mužstvem domácím, a dokonce podle umístění na stránce lze někdy poznat, o jaký druh sportu jde, v naznačeném případě tedy o kopanou.)
Obrazný způsob vyjádření je nejčastěji metonymického charakteru. Např. v běžné zpravodajské části jsou to titulky jako Finiš na obilných lánech (RP 7. 8. 72); Žně v mokrých lánech. Hozená rukavice dešti (RP 31. 7. 72); Horké léto v Itálii (tj. stávky; RP 27. 7. 72); Stále přitažlivý Liberec (tj. Liberecké výstavní trhy; RP 24. 7. 72); Útok na Liberec (tj. velký zájem o výstavu; Práce 25. 7. 72); Výstavní vedro (tj. na výstavě v Liberci; Práce 25. 7. 72); Jablonecké straky (tj. zloději na výstavě; RP 27. 7. 72); Žně v pivovaru (tj. jak se žně projevují v práci pivovaru; RP 24. 7. 72); Mapa příjemného odpočinku (tj. o možnostech rekreace; RP 17. 7. 72).
Ve sportovních zprávách jde nejspíše o kontextové metonymie, jako Olympijské zlato se zatřpytilo, ale jeho punc jsme neověřili (viz v jiné souvislosti již výše); Jak se zachová Mnichov (v kontextu politických zpráv by šlo jistě o mnichovský diktát z r. 1938, tady však v souvislosti s olympiádou v Mnichově jde o vedení olympijských her v r. 1972; RP 12. 8. 72); Celá fotbalová Evropa hraje už o body (RP 26. 9. 72); Zlatá nahrávka (tj. jedinečná, která zároveň rozhodla o prvenství a zlaté medaili pro SSSR v košíkové; RP 11. 9. 72); 76. ročník Běchovic bez horkého favorita (RP 21. 10. 72); Dialog s asfaltovou silnicí (tj. chůze na dálkové trati; Práce 29. 7. 72); Kanadské rodeo (tj. kanadští profesionálové v hokeji prohráli v Moskvě 7:5; RP 26. 9. 72); Udýchané monology mistrů ze Strahovského tartanu (mistři nedosahovali očekávaných výsledků; RP 24. 7. 72).
Jiný typ aktualizace je personifikace jako Autokros nabral dech (Práce 24. 7. 72) nebo Tesla opět klopýtla (RP 21. 10. 72). O ironizaci zase jde v titulcích jako Nabízíme zlevněné góly (naši „lacinými“ brankami prohráli s Polskem 0:3; MF 16. 10. 72); Spadl lístek z javora (viz výše). Z běžných zpráv (mimo sportovní rubriku) sem patří např. Kultura jako melouch (RP 21. 10. 72); Udeřily vedřiny aneb, motoristo, vyuč se mechanikem; (Práce 29. 7. 72); Postačí jen málo: realizace (tj. chybí to hlavní; RP 26. 7. 72).
Autoři titulků počítají alespoň pro větší část čtenářstva s jistými znalostmi z četby a aktualizují své titulky reminiscencemi na ni, srov. [237]Táborové dny i noci (Simonov, Dny i noci; RP 7. 8. 72); Došlo i na Plzeň (tj. po řadě vítězství přece jen prohrála; srov. Hašek, Došlo i na Ninive… MF 16. 10. 72); Ostře sledovaný kraj (Hrabal, Ostře sledované vlaky; RP 27. 7. 72).
K jiným formám aktualizovaných vyjádření titulků patří např. Pěšáci na hazardní šachovnici (o revanšistech NSR; psáno v době boje o světové prvenství v šachu mezi B. Spasským a R. Fischerem; RP 12. 8. 72); Jubilant na věži (čtvrtmilióntý návštěvník berlínské televizní věže; MF 16. 10. 72); Jihlavští proklouzli budějovickým kotlem (tj. zvítězili v Budějovicích, kde se tehdy v hokeji zpravidla prohrávalo; MF 16. 10. 72); Radostné starosti vzpěračů (typ oxymoronu; trenér vzpěračů SSSR má tolik dobrých sportovců, že neví, koho k reprezentaci vybrat; Práce 24. 7. 72); Strach buržoazie před hrdinou z Lipska (tj. Dimitrovem; RP 16. 6. 72); Sklářem se člověk nerodí (o námaze při získávání mistrovství ve sklářském řemesle; RP 30. 7. 73).
Aktualizačně působí využití nespisovných lexikálních prvků: Cérečky okolo Šohaje (RP 21. 10. 72); Kultura jako melouch (viz výše); Bodlem i patičkou (slangové výrazy z kopané, zde název satirické rubriky; Práce 21. 7. 72).
Novinové titulky v současné době jsou výraznou a plně funkční komponentou našeho tisku. Rozbor, jak doufám, ukázal na dobrou jazykovou kulturu i publicistickou vyspělost jak autorů článků (a tedy i titulků), tak také redakčních kolektivů. Současný dobrý stav v tomto směru odráží vynikající tradice minulosti, kterou zahajují Havlíček, Tyl, v níž pak pokračují např. Neruda, Čapek-Chod a publicisté revolučního dělnického hnutí — Šverma, Urx, Fučík a jiní.
[1] Srov. např. Milan Jelínek, Stylistické mistrovství Julia Fučíka, SaS 14, 1953, 148n.; Zdeněk Tyl, Julius Fučík o jazyce a jazykové kultuře, SaS 14, 1953, 160n., Václav Křístek, Jazyk u Julia Fučíka jako prostředek boje, Studie a práce lingvistické I, 1954, 494n.
[2] Pokusil jsem se naznačit tyto otázky v závěru svého článku K jazykové stránce revolučního tisku za první republiky, NŘ 54, 1971, 131n.
[3] Závažná práce tohoto druhu z poslední doby je studie A. S. Popova, Sintaktičeskaja struktura sovremennych gazetnych zaglavij i jeje razvitije, která vyšla ve sborníku Razvitije sintaksisa sovremennogo russkogo jazyka, Moskva 1966; Popovova stať, citující ještě rozsáhlou literaturu další, je na s. 95—126. U nás věnovali pozornost problematice titulků např. Milan Jelínek, O jazyku a stylu novin, Praha 1957, 39n.; Alois Jedlička a kol. v Základech české stylistiky, Praha 1970, 47n.; J. V. Bečka, naposled v knize Jazyk a styl novin, Praha 1973, 217 s., autor tohoto článku, viz pozn. č. 2, a jiní.
[4] Noviny modernějšího typu vycházely u nás až počátkem 18. století, přesněji od r. 1719. Co bylo dříve příležitostně k informování čtenářstva vydáváno, to byly drobné zprávy ve formě letáčků (zhruba od stol. 16.). Vznik a rozvoj vlastních novin je spjat s rozvojem dopravních prostředků. Za prvního vydavatele novin se považuje Karel František Rosenmüller (1678—1727), který od uvedeného r. 1719 vydával tzv. Sobotní a úterní pražské poštovské noviny z rozličných zemí a krajin přicházející… Václav Matěj Kramerius vydával své Schönfeldské císařské královské Poštovské noviny od r. 1786. Za tři roky pak změnil jejich název na Krameriusovy císařské královské vlastenské noviny. (Srov. např. Příruční slovník naučný, sv. III, 376n.). Kramerius se pokládá za prvního novináře, který užíval označení novinových rubrik (podle zdrojů zpráv, např. Z Vídně…). Tvůrce novinových titulků v našem slova smyslu je patrně Karel Havlíček.
[5] Ilustrační příklady jsou excerpovány z deníků Rudé právo (zkracuji RP), Práce (píšu nezkráceně) a Mladá fronta (zkracuji MF).
[6] V tisku první republiky byl to prostředek dosti běžný, srov. můj článek citovaný v pozn. č. 2.
Naše řeč, ročník 56 (1973), číslo 5, s. 229-237
Předchozí Bohuslav Havránek: Marxistické řešení problémů spisovného jazyka
Následující Jaroslav Kuchař, Alexandr Stich, Milena Rulfová: Soudobá populární hudba a její jazyk
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1