Časopis Naše řeč
en cz

Jak skloňovat místní jméno Tockoje?

AS

[Drobnosti]

(pdf)

-

Naše všestranné styky se socialistickými zeměmi se obrážejí i v jazykovém dorozumívání. Často se v nejrůznějších textech objevují ruská, polská, srbochorvatská, bulharská jména a s nimi se navracejí skloňovací potíže, které tato jména ze slovanských jazyků v češtině působí. V češtině se např. vžil způsob skloňovat jinoslovanská místní jména, která mají v původním jazyce podobu přídavného jména, v českém textu jako česká přídavná jména. Přitom nerozhoduje, zda je přídavné jméno přívlastkem v dvouslovném názvu (Krivoj Rog, Jasnaja Poljana), nebo zda samo tvoří jméno — tj. jde o přídavné jméno zpodstatnělé — (Cimljanskij, Dalňaja, Pravdinskoje). V těchto případech se tedy skloňuje: 2. p. (do) Krivého Rogu (nikoli „Krivoje Rogu“, jak jsme četli nedávno v novinách), (do) Jasné Poljany, (do) Cimljanského, (do) Dální (podle vzoru českých měkkých příd. jmen, tj. „jarní“), (do) Pravdinského atd. Stejně i v ostatních slovanských jazycích: Nowa Huta, Stara Zagora, Gorna Baňa, Novo Mesto mají 2. pád Nowé Huty, Staré Zagory, Gorné Baně, Nového Mesta atd.

Tu je zapotřebí upozornit zvláště na dvě okolnosti, které často vedou k užívání nevhodných tvarů. O tom, zda v českém textu užijeme tvarů podle vzoru „mladý“, nebo „jarní“, rozhoduje podoba příd. jména v příslušném jazyku, nikoli podoba jeho českého ekvivalentu. V ruštině je južnyj tvrdé příd. jméno, proto místní jméno Južnyj skloňujeme jako české dobrý; stejně tak bulharské gorna v Gorna Orjachovice má 2. pád Gorné Orjachovice atd. (třebaže v češtině máme podoby jižní, horní). A za druhé, ruská místní jména na -oje jsou po stránce tvarové příd. jména středního rodu; proto názvy Tockoje, Sušenskoje mají tvary 2. p. Tockého, Sušenského, 3. p. Tockému, Sušenskému atd. A tak až se bude psát o Jaroslavu Haškovi, neobjeví se už snad tvary jako „zajatecký tábor v Tockoje“ (které jsme četli v novinách), nýbrž dočteme se očekávané podoby tábor v Tockém.

V případě, že si pisatel nebo mluvčí není u toho nebo onoho jména tohoto typu jist, jakého tvaru užít, má možnost skloňování se vůbec vyhnout. Může totiž užít opěrného slova město apod.; místní název sám pak zůstane v nesklonné podobě tzv. nominativu jmenovacího (např. Velikije Luki — ve městě, z města Velikije Luki atd.).

Naše řeč, ročník 56 (1973), číslo 4, s. 224

Předchozí JK: Lze televizní pořady odvyrábět?

Následující Bohuslav Havránek: Marxistické řešení problémů spisovného jazyka