Časopis Naše řeč
en cz

Onomastické práce

Marie Nováková-Šlajsová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Třetí svazek sborníku Onomastické práce, který vydala Místopisná komise ČSAV, je věnován předsedovi komise univ. prof. dr. Vladimíru Šmilauerovi k jeho 75. narozeninám.[1] Významný vědecký přínos jubilantův v oblasti onomastiky zhodnotil v úvodním příspěvku I. Lutterer a soupis Šmilauerových prací za léta 1966—1969 připojila E. Milavcová.

Sborník přináší 46 příspěvků českých a slovenských onomastiků, a to lingvistů, historiků, archeologů i zeměpisců; převažují však práce lingvistického zaměření. Příspěvky je možno zhruba rozdělit do tří skupin. Jedna se zabývá studiem osobních jmen, druhá názvy zeměpisnými, třetí obecnými otázkami onomastickými. Pro velký počet prací ve sborníku není zde možno věnovat pozornost všem; zmíníme se proto stručně jen o některých z nich.

Obecnou onomastickou problematiku řeší především dvě studie. O. Pokorný se zamýšlí nad hraničním postavením toponomastiky z hlediska geografie; ta spolu s lingvistikou a historií představuje tři hlavní oblasti, z nichž onomastické bádání čerpá. Podle autora je nutno vidět přínos geografie v celém jejím rozsahu syntetické vědy, i když pro toponomastiku je nejdůležitější geografie historická. K toponomastice má blízko také kartografie, a to zase zejména kartografie historická. Aby však toponomastika nebyla pouhým konglomerátem věd, je nutné, aby si, využívajíc svého hraničního postavení, vytvořila vlastní specifickou metodiku a zvolila si jednu z disciplín, s nimiž hraničí, za dominující. Dnes je jasné, že páteří onomastiky a tím i toponomastiky je výklad lingvistický.

S prací Pokorného souvisí a v jistém smyslu ji doplňuje stať archeologa R. Turka, K některým problémům spolupráce toponomastiky s archeologií. Jak ukázala Šmilauerova práce Osídlení Čech ve světle místních jmen, je pro toponomastiku důležitá pozdní stabilizace sídel a její souvislost s procesem feudalizace. Při studiu tohoto procesu by měla pomoci archeologie, protože ta jediná jej může doložit (např. výzkumem plužin, zaniklých vsí atp.). Avšak dnešní stav archeologického bádání — podle autora — k tomu neposkytuje potřebný materiál, protože dosavadní archeologický výzkum je na české půdě ve srovnání s Moravou nesoustavný.

Obecnou platnost má i Blanárův příspěvek Porovnávacia slovanská [275]antroponomastika; úkolem této nauky je vystopovat zákonitosti slovanských pojmenovacích soustav. — Pozoruhodný je pokus J. Matejčíka postihnout morfematickou strukturu mikrotoponym s využitím teorie, kterou vypracoval J. Horecký v knize Morfematická štruktúra slovenčiny. — Metodologicky zajímavá je i studie J. Petra, v níž se snaží na toponomastickém materiálu lužickosrbském stanovit významové typy místních jmen.

Na nářečním materiálu jsou založeny dvě práce o zeměpisných názvech, které zároveň zachycují jisté obecné tendence v pojmenování terénu. Fr. Cuřín ve stati Pazderna, konopice a třídeň shrnuje pomístní názvy utvořené od těchto výrazů. Pomístní názvy od výrazu pazderna se vyskytují na celém území Čech, od konopice ve významu ‚pazderna‘ jsou doloženy pro jihozápadní oblast Prácheňska (ohraničeno městy Horažďovice — Vimperk — Vlachovo Březí — Strakonice) a od třídeň v témž významu se vyskytují ve východních Čechách, hlavně na Přeloučsku a Pardubicku. Z posledních dvou oblastí jsou také doklady pomístních jmen od uvedených základů. — S. Utěšený v článku K českým názvům vyvýšených terénních útvarů rozebírá pomístní jména odvozená od obecných jmen jako hora, vrch, kopec, hůrka, chlum, brdo, hřib, kamýk, bradlo atd. a od jejich odvozenin i nářečních variant.

Stať Š. Liptáka, O tvorení chotárnych názvov na východnej oblasti západoslovenského územia přináší typologii pomístních jmen na území mezi řekami Laborec a Uh ve Vihorlatu. — M. Majtán v příspěvku Zo slovenských chotárnych názvov vychází jako už v řadě jiných svých prací z bohatého materiálu nasbíraného na celém území Slovenska a chovaného v onomastickém oddělení Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV. Tato stať shrnuje pomístní názvy od obecných jmen drahy, skotňa, výhon, priehon a čapáš z celého slovenského území. — J. Matejčík se zabývá morfematickou strukturou slovenských pomístních názvů, hlavně morfémy kořenovými, předponovými a tzv. relačními. — Práce F. Matějka Stráž jako pomístní jméno na Moravě je zajímavá bohatstvím a šíří sebraného materiálu. — S. Mazur v článku Na margo vzťahov medzi vodnými a miestnými názvami určuje tři typy vztahů: 1. vodní název je shodný s místním názvem, např. Sopotnica, 2. místní jméno je zdrobnělinou vodního názvu, napříkl. Ondava — Ondavka, 3. vodní název je zdrobnělinou místního jména, např. Železník — Železníček.

Mezi pracemi věnovanými osobním jménům zaujme článek J. Beneše Některé osobitosti německých příjmení Čechů, který věnuje pozornost těm německým příjmením Čechů, jejichž výklad je nejobtížnější, tj. těm, která pocházejí ze zkomolených přejatých slov. — A. Frinta se ve sborníku zabývá rozšířeností jména Kliment v Československu a J. Svoboda otiskuje další příspěvek k výzkumu staročeských osobních jmen. Většina ostatních prací je věnována dílčím otázkám.


[1] Onomastické práce 3, uspořádali J. Svoboda a L. Olivová-Nezbedová, Praha 1970, 318 s.

Naše řeč, ročník 55 (1972), číslo 5, s. 274-275

Předchozí Miloš Dokulil: Nová souborná práce o tvoření slov v nové češtině

Následující František Svěrák: K původu slova výdobytek