Časopis Naše řeč
en cz

Radíme a kritizujeme

Alena Polívková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jak tvoříme obyvatelská jména

Do jazykové poradny jsme dostali dotaz, jak se tvoří název pro obyvatele Hondurasu. — Při tvoření názvu pro obyvatele Hondurasu vyjdeme z toho, že podst. jméno Honduras je rodu mužského, a proto příponu -an (tj. základní a nejrozšířenější příponu pro tvoření tzv. obyvatelských jmen) připojíme k nominativní podobě (viz Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 412, dále čl. Fr. Váhaly Indonésan, ale Liberijec, NŘ 46, 1963, 35n., a čl. Vl. Šmilauera Obyvatelská jména na -ec, -an, -án, -ák, NŘ 23, 1939, 3n.). Základ, od kterého tvoříme obyvatelská jména zemí a států, je totožný se základem přídavného jména od nich odvozeného. Existuje-li tedy přídavné jméno honduraský, utvoříme obyvatelské jméno Hondurasan. (Obdobně je utvořen i název pro obyvatele Walesu — Walesan). — Stejným způsobem utvoříme i obyvatelská jména odvozená od jednoslovných pojmenování měst zakončených na -s (-as, -os); např. Burgas — Burgasan, Burgos Burgosan, Dallas — Dallasan aj.

Al. Polívková

Varna — varenský

V souvislosti s návštěvou čs. parlamentní delegace ve Varně se objevilo v denním tisku i přídavné jméno odvozené od tohoto místního jména, a to v podobě varenský (např. Varenský kraj). Někteří čtenáři pochybovali o správnosti tohoto přídavného jména a navrhovali užít přídavné jméno „varnenský“ nebo „varnský“. Přídavné jméno „varnenský“ totiž odpovídá bulharské podobě, která je varnenski. — V češtině však tvoříme přídavná jména od cizích vlastních podstatných jmen, jejichž kmen končí na -n (a také na -r, -l, -m, -ň), obvykle tím způsobem, že se kmen rozšíří o vkladné -e- a připojí se přípona -ský, tj. Kavarna — kavarenský, Murna — murenský, Varna — varenský apod. (viz NŘ 39, 1956, 199n.). — Stejně se tvoří i příd. jména odvozená od jmen obecných, např. kavárna — kavárenský, umývárna — umývárenský, vinárna — vinárenský.

Al. Polívková

Naše řeč, ročník 55 (1972), číslo 4, s. 232

Předchozí Alena Polívková: Kůň Převalského

Následující Františka Havlová: K jazyku Ivana Olbrachta