Časopis Naše řeč
en cz

Listárna redakce

[Listárna redakce]

(pdf)

-

Panu T. Máte pravdu: heslo J. V. císaře a krále překládají noviny chybně a také na slavobráně v Brandýse n. L. chybně bylo uvedeno. Správně zní po česku: »Ve válce i v míru s lidem (německy: »mit dem Volke«) pro vlast!«

Panu úč. K. Šv. v Brně. Journal austragen překládají odborníci: vypracovati deník. Post eintragen jest: zapsati (ne zanášeti) poštu. »Změnu majitele provésti« řeklo by se správně: změnu majetníka poznamenati. »Provésti zúčtování« nepokládáme za chybné, ač ovšem »vykonejte zúčtování« méně připomíná německé durchführen.

Panu J. D. v Ž. B. Stěžujete si na nešvar, že se v učebnicích užívá 4. pádu jedn. sčítance, dělence, dělitele a p., ačkoli jsou to jména neživotná, a míníte, že by se mělo říkati sčítanec, dělitel a p. (podle »meč«). Ale u jmen neživotných, vznik[128]lých přenesením ze životných, nebývá v jazyce provedena vždycky a hned i změna deklinace. Až dosud hoši napalují špačka (dřevěného), pouštějí vlka nebo draka, kupují si na jarmarce plechového slavíka a vedle toho otvírají kohoutek, lezou ne kozlík atp. Jazyk nezná lineálu, nýbrž jen způsob zvyklostí ustálený. To platí i o nom. dobří vodiči tepla, za něž navrhujete nom. dobré vodiče (podle meče), o gen. seči (seč) a úseče (úseč), mezi nimiž byste si přál tvarové shody. Proč pokládáte gen. trojúhelníku za správnější než trojúhelníka? Jména této deklinace mají přece koncovku obojí: -u i -a, podle toho, jak se kde která ustálila. Slova kupitel i prodatel jsou ovšem zbytečná, máme-li kupce a prodavače.

Panu F. D. v Ž. Za důvod nynější chatrné znalosti jazykové v národě, v učitelstvu i v mládeži pokládáte ve své odpovědi na Doležalův článek v »Naší Řeči« otištěný přílišnou nesnadnost českého pravopisu a zvláště to »ďábelské« dvojí i — y. Pravíte, že 90 % veškerého učení mluvnického musí učitel věnovati této »přežité přítěži pravopisné« a že mu pak nezbude času na vlastní látku mluvnickou. K tomu podotýkáme, že český pravopis je mezi pravopisnými soustavami, zachovávajícími souvislost s minulostí, ještě z nejsnadnějších. Oč těžší je už pravopis německý, nebo francouzský, o anglickém ani nemluvě! Co je naše dvoje i — y na př. proti něm. á, které se píše (jako i jiné dlouhé samohlásky) trojím způsobem (Mal — Mahl — Saal a p.) nebo proti franc. o, které má ještě více způsobů psaní (ô, oh, au, aux, eau, eaux, haut, dos, tôt atd.). Jak chatrné by musily býti jazykové vědomosti Němců, Francouzů, Angličanů, kdyby důvodem nevědomosti byl jen zápas s obtížemi pravopisnými?

Panu dru. B. Velmi nás těší, že zejména »Právník«, odborný mluvčí českého vzdělanstva právnického, horlivě si všímá očisty mluvy naší se svého stanoviska. Za uznání snah »Naší Řeči« právě s tohoto místa jsme upřímně vděčni. K věci se ještě vrátíme.

Panu A. S., t. č. v poli. Je opravdu možno, že v oboru, o němž píšete, »přeceňovaná methodičnost nahrazuje plastičnost ducha, bystrost postřehu, nedůvěru k schematisování výchovy«, a že »methoda« »pohltila látku věcnou a bázeň hrdost vzdělancovu«. Ale vadí-li to všecko snad někomu, aby se naučil mluvnici a pravopisu jazyka mateřského, jemuž má učiti jiné? A poněvadž trpké výtky p. A. J. D. (jak jsme se sami o tom přesvědčili nejednou) se zakládají na pravdě, nelze nám odpovědi Vaší řečenému spisovateli otisknouti.

Panu F. S. v N. V. Za obšírné dopisy srdečně děkujeme; je v nich mnoho pozoruhodného. Příště některé poznámky Vaše předložíme čtenářstvu.

Panu A. J. D. v J. »Kritické revue, věnované literatuře pro mládež«, posud jsme neviděli. Ale těžko věřiti, že věci ty opravdu psal český spisovatel, učitel akademicky vzdělaný a dokonce snad doktor filosofie. Že naše pravidla pravopisná posud nejsou provedena zcela jednotně, toho přece nelze prohlašovati za »zmatek«: to nikterak nevadilo a nevadí ani vzdělání věcnému, ani formálnímu. Řečený spisovatel, jenž mluví (jak pravíte) o české »fakultě filologické« a svou úvahu zavírá touto slohovou květnatostí: »Pochybuji, že páni v redakci při veškeré osobní úctě své k nim, budou míti dosti času věnovati se soustavně programu, pro nějž byl měsíčník »Mateřská řeč« založen« — sotva kdy chodil na fakultu filosofickou a o »Naší Řeči« vlastně ani nemluví. Proto promiňte, že obranu Vaši odkládáme.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 4, s. 127-128

Předchozí Ještě jednou »kdyžtě«

Následující Sdělení redakce

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1