Radíme a kritizujeme

Anna Jirsová, Alena Chmelová

[Drobnosti]

(pdf)

-

Spřahování vazeb v publicistických projevech

Ve větách, kde vedle sebe stojí dvě slovesa nebo od nich odvozená podstatná jména, z nichž každé má jinou vazbu (užívá se ho s jiným pádem, popř. s jinou předložkou, a obě se vztahují k témuž předmětu), se stává, že v konkrétním užití, nevěnujeme-li stylizaci náležitou pozornost, se objeví jen vazba jedna. Dochází zde k tzv. zeugmatu, tj. ke spřahování vazeb. Uvedeme několik příkladů z tisku: Její otec se seznámí a zamiluje do mladé půvabné dívky — slovesa seznámit se s někým) a zamilovat se (do někoho) mají rozdílné vazby a ty musí zůstat zachovány, tedy: Její otec se seznámí s mladou půvabnou dívkou a zamiluje se do ní. Podobný příklad: Mnoho se u nás hovoří a naříká na pracovní prostředí — opět jsou tu dvě slovesa s rozdílnými vazbami: hovořit (o něčem) a naříkat (na něco) a také v tomto případě je třeba náležitě užít obou sloves s jejich vazbami: Mnoho se u nás hovoří o pracovním prostředí a naříká se na ně. Podobné případy se objevují i u deverbativních podstatných jmen, která podržují vazbu základového slovesa: Bez víry a lásky ve své poslání by to těžko dokázala — zde jsou spojena jména víra (v něco) a láska (k něčemu) a je užito dokonce vazby jména víra, které je od vyjádření závislého přívlastku (poslání) vzdálenější. Stejně jako v předchozích případech je třeba větu stylizovat tak, aby vazby obou podstatných jmen zůstaly zachovány: Bez víry ve své poslání a lásky k němu by to těžko dokázala. — Ve všech uvedených případech je zanedbána skutečnost, že vazba tvoří se slovesem (i s dějovým jménem) nedílný celek a podílí se na jeho významu, a nelze ji tedy libovolně nahrazovat vazbou jinou.

A. Jirsová

Sněhurka a sedm trpaslíků od Disneye, či Disneyho?

Walt Disney je tvůrcem kresleného pohádkového filmu Sněhurka a sedm trpaslíků, který se zase po třiceti letech objevil v našich kinech. Je to první celovečerní barevný film na světě. Z dílny W. Disneyho se zrodily světoznámé „postavičky“, jako trpaslík Šmudla, myšák Mickey, kačer Donald, pes Pluto a další. — Nechceme však psát o autorovi a jeho filmech, ale zamyslíme se nad skloňováním autorova jména Disney. Jméno Disney [dyzny] se skloňuje stejně jako anglické jméno Shelley [šeli], Thackeray [thekeri], Berkeley [bárkli], Pristley [pristli] aj., tj. jako jména zakončená v písmu na -ey, -ay [-i]. — Při skloňování těchto jmen vycházíme z vyslovované podoby [-i] a připojujeme koncovky zájmenného skloňování (-ho, -mu): 2. a 4. p. Shelleyho, Thackerayho, Berkeleyho, Pristleyho; 3. p. Shelleymu, Thackeraymu, Berkeleymu, Pristleymu…, tak jako u jmen typu Bondy. Budeme tedy také jméno Disney skloňovat v 2. a 4. p. Disneyho, 3. p. Disneymu, 6. p. Disneym, 7. p. Disneym. — Odchylné podoby, [128]tj. podle vzoru „muž“ (tzn. 2. p. Disneye, srov. Svět práce z 20. 1. 1971, s. 11) a předpokládající výslovnost [dyznyje], jsou dnes již zastaralé. — Přídavné jméno přivlastňovací od tohoto jména je Disneyův [dyznyův] (film), častěji se však užívá přivlastňovacího 2. pádu, film Disneyho. Stejně se skloňuje i jméno myšák Mickey [miki] — 2. p. Mickeyho, 3. p. Mickeymu…, u něhož se podoby „Mickeye“ vůbec neobjevují.

A. Chmelová

Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 2, s. 127-128

Předchozí Běla Poštolková: Nová pojmenování z výrobních značek

Následující Redakce: Padesát let Komunistické strany Československa