Časopis Naše řeč
en cz

Padesát let Komunistické strany Československa

Redakce

[Články]

(pdf)

-

Komunistická strana Československa oslavila letos padesáté výročí svého založení. Její vznik před půl stoletím je bezpochyby významným mezníkem ve vývoji našich národů; vytvořil předpoklady pro cílevědomé budování společnosti bez vykořisťovatelů a vykořisťovaných a strana svou činností významně ovlivnila novodobé dějiny českého a slovenského lidu. Cesta strany nebyla vždy přímočará, ale vždycky stála KSČ v čele revolučního hnutí dělnictva a jeho spojenců. Důvěru pracujících získávala právě svou nezištnou politickou prací ve prospěch lidu. V době ohrožení před druhou světovou válkou se postavila na ochranu republiky a za okupace stáli komunisté v prvních řadách bojovníků za svobodu, na frontách i v okupovaném zázemí. Po osvobození vlasti Sovětskou armádou se zasadila komunistická strana celou svou váhou o urychlení obnovy země a o její socialistické budování.

U příležitosti tak slavného výročí strany připomínáme si na pozadí základních, společensky nejdůležitějších činů i ony stránky práce a snažení strany, které jsou blízké práci naší. Je to vztah strany a jejích vedoucích představitelů ke kulturnímu dědictví našich národů, zvláště pak vztah k našim národním jazykům. Je známo, že vedení strany získávalo pro propagační práci i vynikající osobnosti s tvůrčím a uvědomělým vztahem k jazyku, často naše nejlepší slovesné umělce (S. K. Neumanna, J. Horu, I. Olbrachta, M. Majerovou, Vl. Vančuru, J. Honzla, P. Jilemnického, L. Novomeského), vyspělou jazykovou kulturou se vyznačovali komunističtí novináři, jako Jul. Fučík, E. Urx a jiní, a co je zvlášť významné, vysokou jazykovou kulturu měli i vůdčí osobnosti celého hnutí — Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Jan Šverma a další. Někteří slovesní umělci spjatí se stranou zasáhli významně i do diskusí o podstatu jazykové kultury (I. Olbracht) nebo zdůraznili její význam při formování vědomí mas (např. J. Fučík v knize Božena Němcová bojující). Jazyk chápali jako vzácný statek národa a zároveň jako účinný nástroj revolučního boje.

V roce padesátého výročí vzniku strany připomínáme si též její velké zásluhy (jakožto rozhodující síly ve státě) o všestranné budo[130]vání materiálních předpokladů pro rozvoj vědy, a tedy také vědy o českém jazyce, bohemistiky. Je jisté, že bez podpory právě socialistické společnosti bychom v jazykovědě stěží mohli uskutečňovat všechny smělé projekty lexikografické, pomýšlet na zevrubné kolektivní zpracování mluvnické stavby našeho národního jazyka, podrobně zkoumat územní varianty národního jazyka v téměř poslední fázi jejich existence, vyzdvihovat požadavky jazykové kultury jako důležité otázky veřejného zájmu. Vždyť rozhlédneme-li se po intenzívním vědeckém životě v akademických ústavech nebo na vysokých školách, uvědomíme-li si všestranný rozvoj naší jazykovědy v poválečném období, zhodnotíme-li úspěšnou mezinárodní spolupráci s vědci jiných zemí, především socialistických, nemůžeme nevidět, že socialistická společnost a její vedoucí síla Komunistická strana Československa podporují vědu ne pouze podle nezbytných potřeb soudobé společnosti, nýbrž s předstihem, se zřením k perspektivám dalšího budování socialismu.

U příležitosti tak významného jubilea bychom však nechtěli zůstat jen u konstatování těchto zjevných faktů. Společenské vědomí, na jehož vytváření se podílely — od r. 1948 měrou nesporně nejvýraznější — marxisticko-leninské principy Komunistické strany Československa a její cíle, působilo na rozvoj naší jazykovědy v tom smyslu, že se snažila postavit se do předních řad zápasu o společenský pokrok, že svou úlohu pochopila jako součást úsilí o lepší poznání člověka a společnosti, zcela přirozeně tak dovršujíc své vlastní pokrokové tradice. A třebaže nelze zásadní proměnu naší jazykovědy — ve vztahu ke společnosti — v začátcích třicátých let uvádět v bezprostřední souvislost s tehdejšími politickými a kulturními snahami marxisticko-leninské levice, přece lze stěží popírat působení pokrokových myšlenek na představitele jazykovědy v té době: intenzívní úsilí o společenskou angažovanost jazykovědy (konkrétně na poli jazykové kultury), zájem o jazyk současné společnosti, zájem o styl především pokrokové, socialistické literatury, prosazování ruštiny do našeho školství, čilé styky se sovětskými vědci — to vše se neobjevilo náhodou.

Vědomí této bohaté tradice nás zavazuje, abychom i nadále usilovně pečovali o jeden z nejcennějších statků naší kultury, o český národní jazyk, a prohlubovali své znalosti o něm v duchu nejlepších tradic naší jazykovědy a naší socialistické vědy a kultury vůbec.

Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 3, s. 129-130

Předchozí Anna Jirsová, Alena Chmelová: Radíme a kritizujeme

Následující Václav Křístek: K jazykové stránce revolučního tisku za první republiky

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1