Časopis Naše řeč
en cz

Přejatá podstatná jména obecná zakončená na -us

Alena Chmelová, Miloslav Sedláček

[Články]

(pdf)

-

Ke slovům cizího původu přejatým do české slovní zásoby patří také podstatná jména rodu mužského zakončená v 1. pádě jedn. čísla na -us; jejich jádro tvoří slova původu latinského (včetně polatinštělých, přejatých ponejvíce ze staré řečtiny, v níž končila na -os, např. kyklos, ‚cyklus‘); některá nepřešla do češtiny přímo z latiny, nýbrž prostřednictvím jiného jazyka, k nim později přibyla i slova jiného než latinského původu. Přejatá podst. jména na -us se nezačlenila do české jazykové soustavy jednotně; projevuje se to zvláště při jejich skloňování, které působí někdy potíže. Proces jejich začleňování do češtiny není ukončen ani v současnosti. Na stupeň jejich asimilace má vliv více činitelů a ty se mohou různě prolínat a křížit. Patří k nim např. četnost výskytu slova (slovo často užívané — řídce užívané), doba přejetí do češtiny (přejaté dříve — přejaté později), příslušnost k lexikální vrstvě (slovo odborné — běžně užívané), podoba slova v původním jazyce a činitelé další.

Omezíme se zde na stručný rozbor obecných podst. jmen zakončených na -us; stranou ponecháváme podst. jména vlastní takto zakončená, protože mají zvláštní, odlišnou problematiku.[1] Vycházíme při tom ze současné kodifikace[2], uvádíme dosti rozsáhlý, ne však vyčerpávající materiál a připojujeme vlastní připomínky nebo návrhy.

V české slovní zásobě je dosti podst. jmen původně latinských [80](včetně polatinštělých), která v latině končila na -us[3], ale v dnešní češtině toto zakončení nemají a přípona -us se nevyskytuje v žádném jejich tvaru, ani ve slovech od nich odvozených. Jsou to např. advokát (advocatus), aspekt (aspectus), defekt (defectus), filosof (philosophus), kongres (congressus), patron (patronus), respekt (respectus) a další a také četné mluvnické termíny, jako imperativ, infinitiv, nominativ atpod. Ne všechna byla přejata z latiny přímo, některá prostřednictvím jiných evropských jazyků (např. němčiny), v nichž obvykle rovněž nemívají v 1. p. jedn. č. zakončení -us. Skloňování těchto podst. jmen se v podstatě neliší od skloňování jmen domácího původu. V dalších výkladech se budeme zabývat jen těmi podst. jmény, která alespoň v některých tvarech (především v 1. p. jedn. č.) -us mají nebo mít mohou. Rozdělujeme je do čtyř skupin.

1. skupina (rytmus)

Do této skupiny řadíme podst. jména, která v 1. pádě jedn. čísla důsledně podržují zakončení -us (životná často -ius), ale v nepřímých pádech připojují pádové koncovky k zkrácenému základu (bez tohoto -us). Je tomu podobně jako při skloňování těchto jmen v latině, kde např. vzor „servus“ má zakončení na -us jen v 1. pádě (2. p. servi, 3. p. servo atd.). Ne náhodou patří v češtině do této skupiny hlavně podst. jména odborné vrstvy a slova „učená“, jen zřídka slova běžná.[4]

Z neživotných podst. jmen sem patří všechna ta, která jsou zakončena na -ismus (socialismus, 2. p. socialismu atd.) a -asmus (marasmus, orgasmus, pleonasmus aj.) a dále: census, cirkus — ve významu ‚starořímská kruhová dráha‘ (2. p. cirku), cyklus, duktus, fundus, habitus, hymnus, klérus, koitus, konsensus, lapsus, meniskus, modus, mýtus, nukleus, pasus, ritus, rytmus, tropus, tubulus, úzus aj.

Jen menší část podst. jmen, která patří do této skupiny, tvoří jména životná končící na -us, např. adlatus (2. p. adlata), alumnus (2. p. [81]alumna), brontosaurus (-ra), dinosaurus (-ra), fámulus (-la)[5] aj., a také jména zakončená na -ius, např. génius (-nia), internuncius (-cia), nuncius (-cia), primárius (-ria). Zatímco jména, která mají před -us souhlásku, se skloňují důsledně podle vzoru „pán“, podst. jména zakončená na -ius se odlišují tím, že v množ. čísle se skloňují podle vzoru „muž“ (4. p. génie, nuncie, 7. p. génii, nuncii).[6]

V odvozeninách od jmen z této skupiny se -us nevyskytuje, ať již jde o odvozeniny přímé (cyklový, géniův), nebo o slova patřící do téže slovní čeledi (génius geniální, genialita, geniálnický atd.).

2. skupina (humus)

Řadíme sem ta podst. jména, u nichž se podoba (1. pádu) zakončená na -us bere jako základ, k němuž se připínají jak koncovky při skloňování, tak přípony při odvozování. Na rozdíl od první skupiny, v níž jen jmen zakončených na -ismus jsou stovky, je tato skupina méně početná, zato značně různorodá — najdeme v ní na jedné straně odborné názvy, a na straně druhé slova nespisovná, expresívní (někdy zhrubělá).

Z neživotných podst. jmen sem patří: bonus (-su), buxus (su), cirkus (současný zábavní podnik) citrus (-su, adj. citrusový), fíkus (‚ozdobná pokojová rostlina‘), fokus, hubertus (adj. hubertusový), humus (humusový, humusovitý), kaktus, kónus (kónusový i kónický), korpus (korpusový), krokus, lupus (SSJČ má jen adj. lupózní), luxus (luxusní), minus (minusový), opus (opusový), primus (-su, ‚petrolejový vařič‘), rébus (rébusový), sukus aj. a také nespisovné výrazy jako funus, špiritus (‚líh‘) apod.[7]

K tomuto typu je možno po formální stránce zařadit podst. jména nelatinského původu, jako je bambus, lakmus[8], ligrus (ligrusový), mo[82]šus (mošusový), i nespisovná, např. burnus (ve významu ‚těžký kabát‘), cambus, rámus, špundus aj. Náleží sem i názvy dopravních prostředků na -bus autobus, mikrobus, trambus, trolejbus apod.[9]

Ze životných jmen sem patří jen několik podst. jmen, většinou expresívních: argus (-sa i -se, ‚hlídač, slídič‘), fiškus (-sa, ‚chytrák‘), kakabus (-sa, ‚mrzout‘), negus (-se, ‚etiopský císař‘, slovo pochází z etiopštiny, ve starších textech ho najdeme v podobě něguš, neguš), primus (-sa, ‚nejlepší žák ve třídě‘) a také mílius (-sa, nejčastěji ‚úlisný člověk‘). S výjimkou jmen argus a negus řadí kodifikační příručky tato podst. jména ke vzoru „pán“, ale v běžných projevech se u nich objevují také tvary podle „muž“ (2. p. jednot. čísla fiškuse, kakabuse…).[10]

Do této skupiny patří hlavně běžné botanické a zahradnické názvy, dále některá často užívaná slova (autobus, hubertus, luxus) a také slova nespisovná, často expresívně zabarvená (kakabus, fiškus, rámus, špundus).

3. skupina (sinus)

Do této skupiny řadíme podst. jména zakončená v 1. pádě na -us, u nichž se při skloňování projevuje kolísání, pádové koncovky se připojují buď k plnému tvaroslovnému základu (jako u skupiny 2. — humus), nebo k základu zkrácenému (jako u skupiny 1. — rytmus); podobně je tomu i u odvozování. Patří sem jen podst. jména neživotná (o jméně fámulus viz pozn. 5).

Údaje v kodifikačních příručkách (především v Slovníku spis. jazyka českého a v Pravidlech čes. pravopisu) se v některých jednotli[83]vostech liší. Na základě nově získaného materiálu připojujeme k některým případům krátký komentář:

asparágus SSJČ uvádí 2. p. jedn. čísla asparágu, akademická Pravidla mají od r. 1966 vedle toho i asparágusu; doporučujeme dvojtvary jak při skloňování, tak při odvozování, tedy 2. p. asparágu i asparágusu, adj. asparágový i asparágusový;

cirus — 2. p. cirusu i ciru;

glóbus — 2. p. glóbusu i glóbu, odvozeniny glóbusový, glóbusek atp.;

papyrus (papyros) — 2. p. papyru i papyrusu; papyrový i papyrusový; papyrologie;

sinus a kosinus — kodifikace skloňování těchto podst. jmen vychází z úzu; v něm se mnohem častěji objevují tvary (2. p.) sinu, kosinu…[11], proto SSJČ označuje tvary sinusu a kosinusu jako řidší a Pravidla tvar kosinusu nemají vůbec. Odvozeniny se však často tvoří od nezkráceného tvaroslovného základu: SSJČ — sinusový, řidč. sinový; sinusoida, řidč. sinoida; sinusovka (techn. slang); kosinový, řidč. kosinusový; kosinusoida. Stejně je tomu i u složenin: sinusoměr, sinusometr. — Vzhledem k tvoření odvozenin a složenin a proto, aby skloňování obou podst. jmen, vyskytujících se v projevech téhož druhu (v matematických textech), bylo analogické, bylo by vhodné připustit při skloňování jmen sinus a kosinus obě varianty bez omezení, tj. 2. p. sinu i sinusu, kosinu i kosinusu atd.;

status — 2. p. statusu i statu;

tonus — 2. p. tonusu i tonu;

tubus — 2. p. tubusu, řidč. tubu; tubusový;

turnus — 2. p. turnusu, řidč. turnu; turnusový.

Dvojí tvary při skloňování se vyskytují také u dvou podst. jmen zakončených na -ius, a to u jmen nonius a rádius. Pravidla uvádějí pro 2. pád jen tvary nonia a rádia, SSJČ jako řidší také tvar noniusu (nikoli však rádiusu), pro 1. pád množného čísla nonie i také noniusy, adj. noniový, řidč. noniusový a jen rádiusový (zřejmě z důvodů diferenčních). Aby se usnadnilo skloňování těchto jmen v množ. čísle a aby se u slova rádius odstranila nevýhodná homonymie s tvary podst. jmen rádium a rádio, na niž odborníci už vícekrát poukazovali, [84]bylo by vhodné dávat přednost tvarům s plným tvaroslovným základem, tj. ve 2. pádě noniusu, rádiusu atd., jak už navrhl J. Kuchař ve sb. O češtině pro Čechy (s. 157).

Tuto skupinu podstatných jmen je možno považovat za přechodnou. U většiny jejích členů lze v současném jazyce sledovat tendenci přejít do skupiny 2. (humus). Zvláště tvary turnu, tubu, tonu, rádia (od rádius) atd. mají dnes ráz výrazně knižní a některé jsou homonymní. Kratší tvary jsou na ústupu i při odvozování, dnes je jen turnusový, tubusový, rádiusový apod.

4. skupina (tetanus/tetan)

Do poslední skupiny zařazujeme jména, u nichž jsou dvojí tvary (na -us nebo bez -us) i v 1. pádě jedn. čísla, např. tetanus i tetan. Patří sem jen několik podst. jmen, většinou odborných názvů. Jsou na přechodu mezi důsledným počeštěním jména provázeným úplnou ztrátou zakončení -us (advokát) a mezi skupinou 1. (rytmus), výjimečně i 2. (humus). Při tom se uplatňují různé vlivy. Silná je nepochybně tendence k vyrovnání tvaroslovného základu ve všech tvarech téhož jména (podle tvarů jambu, jambem, jamby, jambů atd. vznikne podoba jamb). V některých případech může jít o tendenci k vyrovnání tvaroslovného základu členů téhož významového okruhu (podle jména bacil vznikne podoba vir, skloňující se pak viru,). V některých případech může jít o dvojí přejetí slova, jednou přímo z latiny, podruhé z jiného evropského jazyka, nebo alespoň o vliv živých jazyků na základní podobu jména (tj. na ztrátu zakončení -us). V následujícím přehledu na možné vlivy někde upozorňujeme:

jamb, řidč. jambus — 2. p. jambu atd.;

kok(us), diplokok(us), genokok(us), stafylokok(us), streptokok(us) —2. p. -ku, u některých také -ka; SSJČ má pouze podobu kokus, -ku, Pravidla kokus, -ku i kok, -ku. U všech ostatních zde uvedených jmen mají obě příručky dvojtvary. — V ruštině je kokk, v němčině (der) Kokkus nebo (die) Kokke;

makrocefal(us) — 2. p. -la, franc. macrocéphale, něm. (der) Makrozephale;

obol, obolus i obolos — 2. p. obolu; rus. obol, angl. obol, franc. obole;

pylor(us) — 2. p. -ru;

[85]sex(us) — SSJČ i Pravidla mají jen sexus, -xu, je však třeba doplnit i velmi běžné sex, -xu. Tato podoba se ujala vlivem živých jazyků, podle anglického sex, resp. francouzského sexe (také v ruštině seks). Dá se říci, že původní latinské sexus bylo anglickým prostřednictvím přejato do češtiny podruhé, a to s jistým významovým rozšířením. Sex už nemá jen význam ‚pohlavní pud‘ (SSJČ), ale může znamenat také ‚tělesná přitažlivost‘ (ze sex-appeal) aj.;[12]

stimul(us) — 2. p. -lu; SSJČ má stimulus, řidč. stimul, Pravidla jen stimulus. Tendence k vyrovnání tvaroslovného základu je u tohoto jména značně silná, proto se dnes stále častěji objevuje v 1. p. jedn. čísla podoba stimul (viz např. L. Rejman, Slovník cizích slov, Praha 1966, s. 512); rusky stimul;

sympatik(us) — 2. p. -ku;

tetan(us) — 2. p. -nu;

tyf(us), paratyf(us) — 2. p. -fu; rusky tif, paratif; v hovorové a obecné češtině tyfus, -usu, adj. tyfusový;

vir(us) — Pravidla mají jen podobu virus, 2. p. virusu i viru, SSJČ virus (2. p. ne dost jasně -u) i vir (-u); adj. virový i virusový. V celém skloňování podst. jména virus existují zatím dvojtvary.[13]

Podle zakončení v 1. p. jedn. č. je možno do této skupiny zařadit i podstatná jména farizeus (-zea), pygmeus (-mea), saduceus (-cea), která mají v 1. p. jedn. č. ještě tvary farizej (-je), pygmej (-meje), saducej (-ceje) a slovo skarabeus (-bea) s dvojtvarem skarab (-ba).

Do této skupiny už nepatří případy, kdy nezkrácená a zkrácená podoba spolu souvisí jen etymologicky, ale svými významy se liší. Týká se to např. podob fík a fíkus, z nichž první je název pro plod fíkovníku a druhý pro fíkovník sám, nejčastěji však pro ozdobnou pokojovou rostlinu, která fíky nerodí. V současném jazyce se významově liší také podoby chór a chórus, z nichž druhá je pojmenování užívané v džezové hudbě pro několikrát opakované a improvizované hudební téma.[14]

V závěru se pokusíme shrnout některé poznatky o přejímání cizích podst. jmen zakončených na -us do češtiny. Jako u všech slov cizího [86]původu projevuje se i u přejatých jmen zakončených v původním jazyce na -us tendence po začlenění do systému českého skloňování. Tento proces přizpůsobování nedosahuje u všech podst. jmen stejného stupně. Z hlediska tvaroslovného je možno považovat za plné přizpůsobení, jestliže podst. jméno zcela ztratí cizí zakončení -us (pak se obvykle začlení do českého skloňovacího systému velmi snadno), i případy, kdy se k nezkrácenému tvaroslovnému základu na -us připojují příslušné pádové koncovky. Avšak skloňování jmen ze skupiny „rytmus, rytmu“ zdůrazňuje jejich cizost, protože je u nich porušen princip jednoty tvaroslovného základu, uplatňující se téměř u všech slov domácích. Proto ne náhodou právě k tomuto typu z větší části patří jména méně běžná, výrazně „učená“, někdy chápaná spíše jako citátová (habitus, konsensus, lapsus apod.). Náležela by k nim i jména krokus, lupus, pasus, primus, sukus a některá další, ale ta se zařadila do skupiny 2. (humus), a to zřejmě z toho důvodu, že by jejich zkrácený základ byl homonymní.

Právě proto, že na zařazení přejatých podst. jmen se zakončením -us do jednotlivých skupin působí mnohdy více činitelů, je obtížné stanovit obecné zásady, podle nichž se začleňují. Zřejmé je, že nejsilnější jsou dvě skupiny, a to první (rytmus) a druhá (humus), kdežto zbývající mají ráz spíše přechodný. Jen zhruba pak lze říci, že do první skupiny náležejí převážně jména odborného, někdy až citátového charakteru, kdežto do skupiny druhé hlavně jména běžná, a to i nespisovná, a dále slova nelatinského původu.


[1] Jejich skloňování je vyloženo v jazykové příručce O češtině pro Čechy, Praha 1963, s. 176.

[2] Čerpali jsme údaje především ze Slovníku spisovného jazyka českého (zkr. SSJČ) a z nejnovějších Pravidel českého pravopisu v akademickém i školním vydání, dále ze stati J. Kuchaře, Skloňování přejatých jmen v češtině ve sb. O češtině pro Čechy, Praha 1963, s. 130n. a z České mluvnice B. Havránka — Al Jedličky, 3. vyd., Praha 1970, zvl. s. 169n; viz též Al Získal, Skloňování jmen na -us, Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 1. výběr, Praha 1949, s. 99n., Fr. Váhala, Jména na -us, Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 3. výběr, Praha 1959, s. 239n.

[3] Nepřihlížíme v článku podrobněji k lexikálním rozdílům mezi latinou klasickou a latinou pozdější, ani k rodu a typu skloňování jednotlivých podst. jmen v latině.

[4] Běžná jsou jen některá zakončená na -ismus (socialismus, komunismus ap.); přípona -ismus zůstává nezměněna u všech takto zakončených podst. jmen bez ohledu na jejich frekvenci. Snahy po odsouvání koncového -us u těchto jmen, ovlivněné nepochybně též evropskými jazyky (např. ruštinou, francouzštinou, angličtinou), se neujaly, protože skupina hlásek sm [zm] v koncové slabice je v češtině neobvyklá a poněkud nesnadno vyslovitelná; srov. Fr. Trávníček, Nástroj myšlení a dorozumění, Praha 1940, s. 14n., i jinde.

[5] V běžně mluveném jazyce se u něho setkáváme v nepřímých pádech s plným základem na -us (2. p. fámulusa nebo fámuluse).

[6] Viz M. Dokulil, Nesnáze se jmény na -ius, -ium, -ia, -eus, -eum, -ea, -uum a -ua, Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 2. výběr, Praha 1955, s. 334n.

[7] Podst. jména z této skupiny, která pocházejí z latiny, byla v tomto jazyce různého rodu, patřila k různým typům skloňování (focus, -ci, m.; luxus, -us, m.; corpus, -oris, n.; opus, -eris, n.}, popř. i k jiným slovním druhům (minus — 2. stupeň příslovce parum); slovo rebus je původně ablativ plurálu od podst. jména res.

[8] Slovo bambus je malajského původu; podle Nouveau dictionnaire étymologique et historique (A. Dauzat, J. Dubois, H. Mitterand, Paris 1964) přešlo do evropských jazyků prostřednictvím portugalštiny, kdežto Etimologičeskij slovar’ russkogo jazyka (díl 1, svazek 2, Moskva 1965, red. U. M. Šanskij) to popírá a za zprostředkující jazyk označuje holandštinu. — Slovo lakmus pochází z holandského lackmoes, do češtiny bylo přejato prostřednictvím němčiny. (Za tento údaj děkujeme prof. Vl. Šmilauerovi.)

[9] Nejstarší z názvů dopravních prostředků zakončených na -bus je pojmenování omnibus, což je vlastně 3. p. mn. čísla od latinského zájmena omnis, všechen, každý‘; o tom podrobněji v Machkově Etymologickém slovníku jazyka českého, Praha 1968, s. 41n. a v Danešově Malém průvodci po dnešní češtině, Praha 1964, s. 132. Když postupně vznikaly další prostředky hromadné dopravy, užilo se při tvoření pojmenování některých z nich původního tvarotvorného formantu -bus jako formantu slovotvorného a v některých jazycích se stalo toto bus dokonce samostatným slovem, např. v angličtině (vysl. [bas]).

[10] Pronikání těchto obecných životných podstatných jmen mužských zakončených na -s ke vzoru „muž“ není ojedinělé. Stejně je tomu i u vlastních jmen na -s, -z, -c a -x. U jmen Alois, Alfons, Ámos, Halas, Hlinomaz, Hamouz, Pelc, Moc, Felix, Marx aj. převládají dnes tvary podle měkkého vzoru.

[11] Srov. E. Prandstetter, Sinus, sinusu nebo sinu?, Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 1. výběr, Praha 1949, s. 100n.

[12] V poslední době se užívá jako odborného názvu v drůbežářství slovesa sexovat (zřejmě podle angl. to sex), a to ve významu ‚třídit jednodenní kuřata podle přirozeného rodu, podle pohlaví‘.

[13] Srov. Fr. Daneš, Virus, Naše řeč 34, 1950, s. 34n.

[14] Viz J. Krasnická, Chórus, chórusu, Naše řeč 48, 1965, s. 124.

Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 2, s. 79-86

Předchozí Blažena Rulíková: Vedlejší promluvová linie

Následující Václav Křístek: Poznámky k sportovním názvům cizího původu