Chórus – chórusu

Jaroslava Krasnická

[Drobnosti]

(pdf)

-

V odborné hudební literatuře o džezu setkáváme se často s termínem chórus. Protože jde o výraz užívaný dříve v jiném významu a i jinak skloňovaný, je zajímavé srovnat jeho starší a novější užívání po stránce významové i formální.

Slovo chórus (častěji v počeštěné podobě chór) je řeckého původu a jeho významy uvádí „Slovník spisovného jazyka českého“ (‚místo vyhrazené pro tanec v řecké tragédii, sbor vystupujících, popř. skladba, kterou sbor zpívá‘, dále pak prostě ‚sbor, skupina lidí‘ apod.).

V současné hudební terminologii je slovo chórus termínem převzatým prostřednictvím angličtiny (zde: chorus = sbor nebo sborová píseň) a označuje v džezové hudbě určitou formovou jednotkou, většinou dvaatřicetitaktový melodický celek, refrén. S tímto novým významem slova chórus setkáváme se v odborných textech v případech jako stejně se dobře uplatňuje i v sólových chórusech,[1] hudebníci hrají hned v prvním, kolektivním chórusu novou melodii… nebo Po sólových variacích (chórusech) se v závěru opět všichni hudebníci spojí ke hře ansámblového posledního chórusu.[2]

V takových případech je u podstatného jména chórus především nápadné skloňování se zachovanou nominativní koncovkou i v pádech ostatních. Není to však nic nesprávného. Podobných příkladů takového skloňování přejatých slov na -us bychom mohli uvést celou řadu. V současné spisovné češtině se u přejatých jmen na -us objevují tři možnosti skloňování:

1. Připojují se koncovky k tvaru prvního pádu na -us v celém skloňování (např. luxus - luxusu).

2. Ve shodě se způsobem skloňování v latině se v ostatních pádech tvoří tvary bez nominativního zakončení na -us (cyklus - cyklu).

3. Dochází vlivem ostatních pádů i k vyrovnání tvaru prvního pádu (např. tyf - tyfu).

Často jsou i obě nebo všechny tři možnosti skloňování u jednoho slova současně (např. virus - virusu, virus - viru i vir[3] - viru). Širší a užší tvary jsou pak někdy doprovázeny významovým rozdílem: např. druhý pád cirku tvoříme od slova cirkus ve významu ‚starořímská kruhová závodní dráha‘, naproti tomu tvar cirkusu je náležitý pro běžnější význam ‚divadlo zpravidla pod stanem, kde vystupují artisté…‘ (SSJČ).

U slova chórus můžeme sledovat všechny tyto tři možnosti skloňování. V starším významu uvádí u podstatného jména chórus „Slovník spisovného jazyka českého“ i „Příruční slovník“ jen tvar druhého pádu chóru, zároveň však i dubletní zkrácený tvar 1. pádu chór. Pro nový význam se pak vžilo skloňování s nezměněnou podobou v dalších pádových tvarech (chórusu…); to bývá v podobných případech velice vhodný prostředek významového rozlišení obou tvarových podob slova.

---

[1] Srov. čas. Melodie 1963, č. 7, s. 102.

[2] Vladimír Poš, Nauka o hudebních formách, Státní hudební vydavatelství, 1961, s. 235.

[3] Srov. V. Valach - J. Kábrt, Lékařský slovník, Praha 1962.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 2, s. 124

Předchozí Igor Němec: Granátové jablko

Následující Jaroslav Zima: Sloveso odzkoušet