Alena Chmelová
[Drobnosti]
-
V poslední době se i v českých jazykových projevech objevují anglické výrazy input [input], output [autput] a computer [kompjúter]. Užívají jich často lidé, kteří pracují u samočinných počítačů. Místo ‚vstup‘ a ‚výstup‘ (nebo ‚vstupní‘ a ‚výstupní‘ práce) říkají input a output. S těmito výrazy se můžeme setkat též v ekonomických textech.
Anglické jméno input, odvozené ze spojení put in (‚vložit, vsadit‘), má kromě základního významu ‚to, co se někam vkládá‘ i několik významových odstínů odborných. Nejčastěji se tak označují informace, které se do určitého zařízení (např. do samočinného počítače) vkládají na převod nebo zpracování. V češtině se ustálilo v tomto významu podstatné jméno vstup, popř. přídavné jméno vstupní.
Podobně jméno output [autput], odvozené ze spojení slovesa put s příslovcem out, má kromě základních významů ‚výtěžek, těžba; výkon; produkce; výroba: výtvor‘ několik významů odborných. K nim patří označení informací, které určité zařízení (např. samočinný počítač) ze sebe vydá. Za anglický termín output užíváme domácí české názvy výstup nebo výstupní.
I podstatné jméno computer/computor [kompjúter/kompjútor] nahrazujeme českým výrazem samočinný počítač. České slovo počítač zcela odpovídá anglickému pojmenování computer. Spojíme-li podstatné jméno počítač s určujícími přídavnými jmény jako analogový, číslicový, elektronický, samočinný aj., jsou pro nás tato spojení zcela jednoznačná.
Uvedené výrazy přejaté z angličtiny mají v češtině charakter prostředků slangových, proto v odborném vyjadřování spisovném doporučujeme užívání názvů českých.[1]
[1] Viz např. M. Königová, M. Ludvíková, J. Kraus, pod vedením M. Těšitelové, Pětijazyčný slovník z kvantitavní lingvistiky, Praha 1970, s. 72, 109, 112; P. Sgall a kol. Cesty moderní jazykovědy, Praha 1964, s. 34, 74.
Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 1, s. 67
Předchozí František Hladiš: Nohejbal
Následující Milena Rulfová: Radíme a kritizujeme