Kdo se dostal na koráb

Emanuel Michálek

[Short articles]

(pdf)

-

V moravských nářečích a v starší češtině jsou doložena podstatná jména korábník ‚zchudlý člověk‘, korábnictví ‚chudoba‘ a s nimi souvisící rčení býti na korábě, dostati se na koráb[1] ap. Tyto výrazy bývají spojovány se slovem koráb ‚velký kus sloupnuté stromové kůry‘ (SSJČ), s kterým se setkáváme i ve spisech Jiráskových a Raisových. Slovo koráb má v našich nářečích více významů, zvl. ‚zpráchnivělý peň stromu, děravý zub, koňská kostra‘ a z nich vysvětluje výrazy korábník, dostati se na koráb F. Bartoš.[2] S Bartošovým výkladem se shoduje výklad slovníku Kottova a přijímá jej i Etymologický slovník Machkův. Jiný výklad přináší slovník Jungmannův, který vidí motivaci spojení na koráb jeti, ‚na mizinu‘ v nebezpečnosti mořského plavení. Vychází tedy z předpokladu, že ve slově koráb jde o význam ‚loď‘, nikoli o významy známé z nářečí. Obojí výklad pokládá za mylný V. Flajšhans.[3] Původ spojení dostati se na koráb ap. klade na počátek 16. století, kdy „lidé na mizinu přišlí nebo vůbec hmotně i morálně zchátralí dávali se na koráby a pluli do nových zemí nabývat bohatství“.

Pokusíme se srovnat uvedené výklady našich výrazů s jazykovým materiálem historickým a přihlédneme přitom k některým skutečnostem mimojazykovým.

Především je zřejmé, že slovo koráb má v staré — a pokud je nám známo — i v střední češtině, tedy zhruba až do doby obrozenské, napořád význam ‚loď‘. Význam ‚lýko‘ blízký tomu, z něhož vychází Bartoš, zaznamenává pouze Klaretův slovník: liber korab KlarGlosA 607. Doklady slov korábník ‚zchudlý člověk‘, dostati se na koráb ‚zchudnout‘ ap. jsou poměrně pozdní. Objevují se teprve od poloviny 16. stol. Již tyto okolnosti vrhají určité světlo na původ našich výrazů: Sotva tu můžeme vycházet z jiného významu než koráb ‚loď‘, jak ukazují i doklady citované níže.

Další poznatky můžeme získat přihlédnutím k mimojazykové skutečnosti. Jak zjišťuje kulturní i právní historie[4], byli od 16. století odesíláni v souvislosti [62]s tureckými válkami odsouzenci, zahaleči, tuláci ap. k bezplatným pracím na lodích pro zajištění dopravy vojenských zásob. Touto souvislostí s konkrétní historickou situací vysvětlíme poměrně pozdní původ dokladů, jinak těžko pochopitelný. V dobových písemnostech se mluví o podání zahalečů na lodi, o poslání tuláků na šífy ap. (Z. Winter, cit. místo). Podobně lze vyložit také doklady typu Musil na koráb, Již odešel na koráb, Koho koráb zachvátí, ne brzo se z něho vyplatí (Jungmannův Slovník, vesměs z konce 16. a z poč. 17. stol.). V nich je patrný ještě přímý konkrétní význam slova koráb ‚loď‘. Jiný ráz mají doklady, které čteme v dílech Komenského: Ohlédal-li se kdo (z řemeslníků) a drobet váhavě sobě počínal, hned zůstával vzadu, hned mu všecko z rukou lezlo, a než zvěděl, na korábu se octl ‚na mizině‘. Někteří (řemeslníci) z netrpělivosti nádobí od sebe házíc, v zahálku a dobrovolné korábnictví, jiným na vzdoru, se dávali ‚povalečství‘[5]; takovým korábníkům, kteříž jednou do bídy se uvedli… nikdy dosti se neučiní; k takovým jsme nemilosrdní korábníkům a hudlařům, kteříž sobě nic přivésti neumějí (tamtéž 17,18). V podobných případech jde již o významové posuny, které však jsou v souladu s uvedenými fakty mimojazykové skutečnosti. Těžko lze však srovnat citované doklady s předpokladem Bartošovým.

K obdobnému závěru vede také srovnání se spojením přijíti, popř. přivésti na mizinu, které je významově blízké výrazu dostati se na koráb. Mezi oběma typy je v starším jazyce charakteristický rozdíl: Slovo mizina bylo (pokud víme) v předobrozenské češtině na rozdíl od češtiny nové doloženo jen v předložkovém pádě na mizinu a užívalo se ho nejen o lidech, ale i o neživých předmětech. Naproti tomu slovo koráb se v příslušných spojeních vztahovalo vždy jen k lidem. Také tyto rysy lze snáze spojit s výkladem, který jsme výše naznačili, než s východiskem Bartošovým. Původ nářečních dokladů samých je možno, domníváme se, spíše vidět v přenesení názvu koráb z plavidla (pro naše předky byla loď vyhloubený kmen) na předměty nějak podobné (vykotlaný peň stromu atd.). Nechceme však nikterak popírat možnost spolupůsobení nářečních významů slova koráb na výrazy označující chudobu a její nositele, jako je spojení dostati se na koráb nebo slovo korábník ap. Ale vlastní původ těchto výrazů hledáme v dobových společenských poměrech.[6]

---

[1] Slovník spisovného jazyka českého 1, s. 950; V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1068, s. 276.

[2] Dialektický slovník moravský 2, Praha 1906, s. 154n.

[3] Česká přísloví 1, Praha 1911, s. 578.

[4] Z. Winter, Kulturní obraz českých měst 2, Praha 1892, s. 123, J. Klabouch, Staré české soudnictví, Praha 1967, s. 255.

[5] Veškerých spisů J. A. Komenského sv. 15, Brno 1910, s. 212.

[6] Z dvojího zdroje nutno patrně vykládat i slovo mizina: z lat. mis-eria a z příklonu k stč. mizěti (Gebauerův Slovník 2, s. 373).

Naše řeč, volume 54 (1971), issue 1, pp. 61-62

Previous Igor Němec: Tisíc hromů

Next Oldřich Uličný: Emilia Marty