Časopis Naše řeč
en cz

Z 38. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Short articles]

(pdf)

-

Vydání Slovníku spisovného jazyka českého se blíží ke konci. Na začátku t. r. vyšel jeho 38. sešit, obsahující slova zavázalý - zkazitelný. Zbývající dva sešity abecedu dokončí a 40. navíc přinese — což je u díla takového rozsahu, vycházejícího postupně po řadu let, potřebné a nutné — opravy a doplňky (včetně nových slov a slovních významů zjištěných především excerpcí nejnovější krásné literatury a publicistiky).

Z pravopisných problémů chceme tentokrát upozornit na psaní některých sloves s předponami z(e)-, s(e)-.[1] Píšeme např. zcelovat v (knižním významu ‚zlíbat‘ proti scelovat, tj. ‚spojovat v celek‘ (např. odborné scelování kalhot); zbodnout znamenající buď ‚probodnout‘, nebo v obecném expresívním vyjadřování ‚pokazit‘ či ‚hltavě sníst‘ proti řídkému sbodnout ‚bodnutím srazit‘. Pravopisné dublety jsou i u slovesa zestylizovat/sestylizovat ve významu ‚stylizováním sestavit‘ (jako důsledek oslabení rozdílu mezi významem ‚dát dohromady‘ a významem prostě zdokonavujícím): např. z. i s. dopis, text přednášky. Ale jen podobu zestylizovat napíšeme, znamená-li sloveso ‚stylizováním upravit‘: např. z. květy, z. a ztypizovat dílo. Obě podoby jsou i u zastarávajícího hovorového výrazu zesumírovat i sesumírovat; pouze jedna podoba u slovesa zesmilnit, i když se dříve také psalo a vyslovovalo se se-.

V pravopise počátečních písmen u zeměpisných pojmenování typu země královny Maud, země Františka Josefa a obdobných jako ostrov svaté Heleny, řeka svatého Vavřince, pobřeží prince Olafa, pohoří královny Alexandry, jak dosvědčují zeměpisné příručky, je dosud kolísání. Tato sousloví obsahují jednak jméno druhové (země, ostrov, řeka atd.), jednak bližší určení neshodným přívlastkem; obě podle zásad Pravidel českého pravopisu (4. vyd., 1966, § 130, odst. 2) píšeme s malým počátečním písmenem. Za neoficiální se považují historická pojmenování země koruny české, historické země, proto i zde ponecháme počáteční písmena malá.

K příslovečným spřežkám zdáli, zdaleka (vedle z dáli, z daleka) přibyl podle Slovníku i výraz zdálky, nabývající příslovečné povahy: např. mávat už zdálky (jiné je ovšem přijít z (velké) dálky).

Mezi slovesy tvořenými od přídavných jmen příponami -et (-ět) a -it (zároveň ve spojení s předponou z(e)-) existuje výrazný významový rozdíl, který se však [304]v praxi někdy opomíjí[2]. Slovesa s -et (-ět) mají význam ‚stát, stávat se takovým‘, kdežto slovesa s -it znamenají především ‚činit, učinit takovým‘. Slovník při jejich registraci upozorňuje na případy, v nichž se věcný význam slovesa neshoduje s významem předpokládaným podle způsobu tvoření; charakterizuje je jako významy řidčeji se vyskytující a méně vhodné: Zdomácnit tedy znamená ‚učinit domácím‘ (např. zdomácnit cizí módu, z. v překladech cizí literaturu), řidčeji, méně vhodně ‚stát se domácím, zdomácnět‘ (tato hra u nás zdomácnila). Podobně zdivočit (např. zdivočit koně, z. děti rozpustilou hrou, řidčeji, méně vhodně zdivočit pobytem v lese, kůň zdivočil); zbahnit (voda zbahnila půdu, řidčeji, méně vhodně zbahnit v důsledku nečinnosti); srov. i druhé významy ve Slovníku u sloves zkamenit, zbystřit, zbujnit atp. Opačným případem jsou slovesa s -et (-ět), u nichž se vyskytuje význam ‚činit, učinit takovým‘, hodnocený Slovníkem také jako méně vhodný: Srov. zbělet (vlasy mu zbělely, zř., méně vhodně stáří zbělelo mu vlas, tj. ‚zbělilo‘), zcitlivět, zcitovět, zepičtět, zestřízlivět, zesurovět, zevšednět, zharmoničtět, zhrubět, zchoulostivět, zintenzívnět, zkamenět, jejichž druhý význam uvádí Slovník jako méně vhodný.

Slovesa tvořená od podst. jmen příponou -ovat jsou zcela běžná[3]. Vedle starších vroubkovat, tečkovat apod. se tvoří i nová slovesa s významem ‚mít, tvořit to, co vyjadřuje základní podst. jméno‘: např. termín z filmařské techniky závojovat (film závojuje, tzn. ‚má, tvoří závoj‘). Řidší je význam ‚opatřovat (něco) něčím‘ (např. závitovat v technice ‚vytvářet závity, opatřovat závity‘).

Spolu s předponou za- se v současné odborné češtině výrazně podílí na vytváření dokonavých protějšků k původně obouvidým přejatým slovesům 3. třídy vzoru „kupovat“ především předpona z(e)-. Pro ilustraci uvádíme alespoň některá z nich, u nichž předpona z(e)- má prostě zdokonavující funkci: zdenaturovat, zdetailizovat, zdevalvovat, zdezinfikovat, zdialogizovat, zdisciplinovat, zdomestikovat, zdynamizovat, zekonomizovat, zelektrifikovat, zespecializovat, zestandardizovat, zfederalizovat, zgalvanizovat, zhierarchizovat, zcharakterizovat; zilustrovat, zinscenovat, zkanalizovat. Většiny z nich se ovšem užívá v úzu méně často.

Pro současné odborné vyjadřování je charakteristické také využití předpony za- u sloves odvozených od jmen majících význam ‚opatřit, opatřovat, zajistit, zajišťovat něco něčím‘: srov. např. zazimovat (v zahradnictví a zemědělství zazimovat brambory, sazenice, ve včelařství zazimovat včelstva), zazubit (ve stavebnictví zazubit svah, spáry, tj. ‚vytvořit zazubení, opatřit zazubením‘), zavětrovat (dok. i nedok. zavětrovat konstrukci, tzn. ‚zajistit, zajišťovat ji proti účinkům větru‘). Odborný myslivecký název zazvěřit znamená ‚osadit (honitbu) zvěří‘, ve včelařství užívaný termín zavčelení je výraz pro ‚množství včelstev v určité oblasti‘.

Přechýlené podoby názvů zaměstnání působí někdy u uživatelů rozpaky. Připomeňme z 38. sešitu, že ženský protějšek k názvu zemědělec zní zemědělka, řidčeji zemědělkyně, k názvu zedník zednice, ale objevuje se i řidší zednička.

Přípony -ní a -ový, jimiž se tvoří od podst. jmen jména přídavná s významem vztahu v širokém slova smyslu, bývají zpravidla synonymní, liší se však někdy v konkrétních užitích (spojeních). Je to[305]mu tak např. u dvojic zbožní / zbožový[4] (ekonomika dává přednost adjektivu zbožní: zbožní výroba, vztahy, v peněžnictví je však zbožový úvěr, katalog, zbožová listina, v textilnictví jen zbožový válec) a závodní / závodový (závodní plánování, klub, výbor; závodová doprava, přeprava). Příd. jména zdravotní a zdravotnický se liší svým slovotvorným i věcným významem (zdravotní ve vztahu k zdravota, zdraví, zdravotnický k zdravotník, zdravotnictví), ovšem v konkrétních užitích (spojeních) se z nich někde stala v úzu synonyma (např. zdravotní i zdravotnické zařízení, služba, péče, předpisy, orgány, ale jen zdravotní sestra, zdravotnické zboží, potřeby, zdravotnické středisko, zdravotnický obvod).[5]

Stylistické zařazení slov nebo jejich významů ve Slovníku zaslouží rovněž pozornosti uživatelů. Z prostředků knižních, uvedených v 38. sešitě, zaznamenejme alespoň sloveso zavítat, hodící se pro projevy oficiálního rázu (např. do Prahy zavítala vzácná návštěva); stejně tak knižní jsou slovesa zavdat / zavdávat (ve spojeních zavdat podnět k diskusi, z. příležitost k zakročení), završit (z. dílo, výstavbu), zdržet se (z. se úsudku, poznámek); spojení zdržet se hlasování je ovšem slohově bezpříznakové.

K prostředkům publicistickým patří spojení jako srdeční nemoci zaznamenaly vzrůst, bádání zaznamenává úspěchy, hospodářství zaznamenalo deficit; dále zjednat průchod pravdě, právu atp. Dnes často v publicistice nadužívané je spojení výrobky mají zelenou (ulici), mládež má zelenou, tzn. ‚dostávají všechnu podporu, mají přednost‘.[6]

Vedle správné vazby záviset na někom, na něčem se v mluvených projevech, někdy dokonce i oficiálního rázu, stále ještě objevuje spojení záviset od někoho, od něčeho (např. výsledek závisí od vás, od vašeho přičinění, všechno závisí od okolností), ačkoli je to vyjádření slohově nevhodné, které bylo kdysi jako kalk přeloženo z němčiny bez přihlédnutí k významovým a kontextovým rozdílům mezi předložkou českou a německou. Slovník toto spojení podobně jako zastarávající sloveso odviset (od někoho, od něčeho) pro spisovné vyjadřování odmítá.[7]

[1] Zásady jejich pravopisu užité — ve shoděs Pravidly českého pravopisu — v SSJČ jsou objasněny ve studii J. Zimy a Zd. Sochové Slovesa s předponami s(e)-/z(e)- ve slovníku a v pravopise, SaS 25, 1964, s. 270n.

[2] Srov. také F. Daneš, Jak jsou utvářena česká slova, sb. O češtině pro Čechy, 1963, s. 89.

[3] Viz čl. cit. v pozn. 2, s. 89.

[4] O slově zbožový, které proniklo do spisovného jazyka, viz F. Daneš v Malém průvodci po dnešní češtině, 1964, s. 157. Předtím už J. Filipec v čl. Zbožový, zbožní v Jazykovém koutku Čs. rozhlasu, 2. výběr, 1955, s. 182n. V r. 1953 proběhla na stránkách Literárních novin (č. 7, 8, 14, 22 a 24) diskuse, v níž vystoupil i F. Trávníček s odmítnutím výrazu zbožní ve spojení zbožní výroba pro jeho mluvnickou platnost předmětovou. Při hodnocení správnosti termínu ovšem nelze přihlížet jen k jeho mluvnickému (event. slovotvornému) významu, nýbrž i ke kontextovému využití (s přihlédnutím k ostatním spojením tohoto typu) a k pojmenovávacím potřebám, odrážejícím se v jazykovém úzu.

[5] Ve dvou posledních příkladech je stále v hovorovém a obecném úzu kolísání. Srov. už A. Získal v Jazykovém koutku Čs. rozhlasu, 1. výběr, 1951, s. 159n.

[6] Srov. o tom M. Knappová, Zelenou ulici uplatnění zásob, NŘ 46, 1963, s. 271.

[7] Poučení o náležitosti slovesných vazeb viz Havránkova-Jedličkova Česká mluvnice, 1963, s. 357n.

Naše řeč, volume 53 (1970), issue 4-5, pp. 303-305

Previous Alexandr Stich: Jubileum Jiřího Hallera

Next Antonín Tejnor: Slovosled víceslovných odborných názvů