Časopis Naše řeč
en cz

Slovosled víceslovných odborných názvů

Antonín Tejnor

[Short articles]

(pdf)

-

V názvoslovných publikacích normativního charakteru, např. v Československých státních normách, se [306]často uvádějí takové typy víceslovných pojmenování, v nichž se shodný adjektivní přívlastek umísťuje až za řídící podstatné jméno, např. paleta prostá, paleta ohradová, paleta křídlová apod. (srov. např. ČSN 26 91 00). Z normativních názvoslovných publikací proniká užívání názvu s tímto slovosledem na rozpisky technických výkresů, do skladových seznamů i do technické literatury a různá dokumentační střediska se pak často obracejí na terminologické oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV s dotazy, zda mají uvedený slovosled terminologických sousloví považovat za názvoslovně závazný.

Pracovníci terminologického oddělení ÚJČ při posuzování návrhů názvoslovných norem upozorňují vždy na to, že z jazykového hlediska je třeba u víceslovných termínů zachovávat takový pořádek slov, jaký je v češtině obvyklý. To znamená, že shodné adjektivní přívlastky se mají klást před určované podstatné jméno (např. chladicí deska), kdežto neshodné, substantivní přívlastky za určované podstatné jméno (např. činitel zesílení). Tento pořádek slov je nutno zachovávat důsledně i v těch případech, kdy jde o složitější pojmenování (např. jednokanálový časový analyzátor impulsů). Postupně rozvíjející adjektivní přívlastky se řadí tak, aby každý předcházející postupně vyjadřoval další znak omezující rozsah nadřazeného pojmu: analyzátor impulsů časový analyzátor impulsů jednokanálový časový analyzátor impulsů.

Užívání názvů s obráceným slovosledem (tj. kladení shodného přívlastku za určované podstatné jméno) je na místě jen v nomenklaturách některých vědních oborů, kde byla vzorem pro vytváření nomenklaturního systému latina. Tak je tomu např. v latinské nomenklatuře diagnostické (např. angina phlegmonosa), anatomické (např. os basilare), zoologické (např. Microtus arvalis), botanické (např. Ranunculus acer). Tento pořádek slov se pak udržuje i v nomenklatuře české (srov. zool. hraboš polní, botan. pryskyřník prudký aj.), avšak jen v těch případech, kde jde o názvy pojmů tvořících nomenklaturní systém (např. v chemické nomenklatuře strukturní názvy kyselin, vyjadřující speciálními příponami valenční vztahy: kyselina solná, kyselina uhličitá, kyselina sírová), (kdežto názvy stojící mimo tento systém (např. draselná sůl, vyšší mastné kyseliny apod.) mají pořádek slov obvyklý v pojmenováních neodborných.

V publikacích slovníkového charakteru (např. v názvoslovných normách) uvádějí často autoři několikaslovné termíny v obráceném (pořádku slov v těch případech, kdy jde o soupisy termínů uspořádané abecedně. Chtějí tím dosáhnout toho, aby se termíny označující pojmy téže pojmové řady (např. různé druhy palet) soustředily na jednom místě publikace. Směrnice mezinárodní terminologické komise ISO/TC 37 doporučují, aby se zejména rozsáhlejší názvoslovné normy pořádaly systémově, ne abecedně. Jde-li však jen o soupis malého množství termínů nebo působí-li systémové uspořádání potíže, je možno volit řešení kompromisní. Nejprve lze uvést základní (nadřazený, rodový) pojem—termín a pak uvádět pojmy—termíny podřazené (druhové):

např.

paleta

prostá paleta

jednopodlahová prostá paleta

oboustranná prostá paleta

[307]Uživatelé normy pak nemohou nabýt dojmu, že se kodifikuje podoba s obráceným pořádkem slov.

V některých případech (např. v abecedních rejstřících odborných publikací) se volí i takový způsob, že obrácení slovosledu, které má usnadnit hledání v rejstříku a uspořit místo v publikaci, se naznačuje čárkou:

např.

deska, chladicí

držák, drátěný

kolík, kontaktní

Avšak u složitějších terminologických sousloví působí i toto řešení potíže:

např.

analyzátor impulsů, časový, jednokanálový

nebo

analyzátor impusů, jednokanálový časový

Považujeme tedy za výhodnější uvést i v těchto případech napřed nadřazený pojem—temmín a potom podřazený (termín v nominálním slovosledu:

analyzátor (ev. analyzátor impulsů)

jednokanálový časový analyzátor impulsů

Podobně lze řešit i uspořádání údajů při mechanografickém zpracování informací na děrných štítcích. Štítek pak obsahuje jednak heslo (nadřazený termín), jednak podheslí (podřazený termín) a v něm lze pak slovo uvedené v hesle nahradit zkratkou, aby se zbytečně nezvyšoval počet děrných sloupců potřebných pro záznam celého termínu:

např.

paleta

skříňová p.

paleta

sloupková p. atd.

Užívá-li se několikaslovných termínů v kontextu, je nutno vždy odlišovat terminologické sousloví s normálním, obvyklým slovosledem od takových nomeklaturních názvů, kde obrácený slovosled vyplývá ze systému (např. jelen lesní, kostřava luční, kysličník uhličitý atd.). Tohoto slovosledu lze využít v kontextu i u jiných terminologických sousloví, ovšem vždy jen ve shodě se zásadami významové výstavby výpovědi, např. při zdůraznění (Orbě dáváme přednost zejména na loukách rašelinových), při kontrastním srovnávání (Pro tento účel je vhodnější spoj lepený než spoj hřebíkový), při uvádění protikladů (Tupé svary vyžadují opracování zákadního materiálu, svary koutové většinou nikoliv), při výčtu (Rozeznáváme posuvná podepření válečková, kyvná a desková) atd. Není-li však pro inverzi žádný takový důvod, doporučujeme uvádět termíny v obvyklém pořádku slov (např. integrační obvod, činitel zesílení, část přístupná dotyku apod.) podle zákonitostí vytváření víceslovných pojmenování v češtině.

Naše řeč, volume 53 (1970), issue 4-5, pp. 305-307

Previous Vladimír Mejstřík: Z 38. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Next Vladimír Mejstřík: Napiš, případně zatelefonuj

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1