Z 37. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

Akademický Slovník spisovného jazyka českého se blíží k svému dokončení. V září minulého roku vyšel už jeho 37. sešit, zachycující úsek slovní zásoby od slova zakřiknutec po zavazák.

Také tentokrát začneme upozorněním na některé drobné úpravy tvaroslovné kodifikace, uvedené v 37. sešitě. Ve shodě s územ a se změnou zachycenou už u základových sloves zaznamenává Slovník hovorovou podobu infinitivu u odvozených sloves zatlouci (hovor. zatlouct), zatéci (hovor. zatéct, obecně zatýct), zasíci si (hovor. zasíct si), zaříci se (hovor. zaříct se) a zapéci (hovor. zapéct, obecně zapíct). Stojí jistě za povšimnutí, že v dvojici infinitivů sloves na -ci a -ct chybí z hlediska spisovnosti neutrální člen; infinitiv na -ci nabývá v úzu stále více rázu knižního, naopak infinitiv s -ct ztrácí hovorový příznak a neutralizuje se. Objevuje se vedle běžného užití v hovorovém stylu stále častěji v publicistice a v umělecké literatuře. V odborné literatuře vědecké, ale i popularizační je však podoba infinitivu na -ct — pravděpodobně pro svůj hovorový původ — stále pociťována jiako stylově neadekvátní. — Mezi ženská jména zakončená na -st, u nichž je v 3. a 6. pádě množ. čísla kolísání mezi vzory „píseň“ a „kost“, připojuje Slovník stavebnický termín zápust (podle propust: tedy v 3. množ. zápustem i zápustím, 6. zápustech i zápustích, 7. zápustmi). — Dokonavé sloveso zalétat má jako letecký termín také vid nedokonavý (zalétat letoun znamená nejen „vyzkoušet“, ale také „zkoušet ho létáním, zalétávat“).

Slovotvorné dublety jako záměr / záměra,[1] zámraz / zámraza, zápar / zápara, zásek / záseka se neliší jen formálně, ale zpravidla také významově.

Proto je Slovník zařazuje jako samostatná heslová slova. Mužská dubleta mívá charakter dějový (význam nehmotný), kdežto ženskou podobou se spíše označuje výsledek onoho děje, věc tímto dějem vzniklá atp. Ukazují to tyto příklady z 37. sešitu: Výraz záměr znamená „plán, úmysl“ (srov. umělecký záměr, provést svůj záměr), kdežto záměra je termínem pro „záměrnou (přímku)“. Podobně zápar je jméno dějové (srov. zápar hnoje, tj. „zapaření“), zápara označuje „druh tekutiny vzniklé zapařením“: melasová, bramborová zápara. Nebo zásek vesla (ze sportovního vyjadřování), tj. „jeho zaseknutí“, a záseka jako druh vojenského zátarasu (neodborně lze ovšem říci cesta zatarasená záseky i zásekami). Vodohospodáři užívají obou podob termínu pro „souvislou ledovou pokrývku hladiny“ zámraz i zámraza, ale ve významu „zamrazení, mráz“ se uplatňuje jen podoba mužská [123](řidč. knižně po zádech mu přejel zámraz, nářečně do rána bude zámraz). — Významově rovnocenná je dubleta zápisek i zápiska, i když se ženské podoby užívá méně často; podobně i slovo zákusek má méně obvyklou podobu zákuska.

Hojnost materiálu přináší vždy Slovník o tom, které slovotvorné prostředky a způsoby jsou pro vznik nových slov v současné češtině nejtypičtější. Nejproduktivnější příponou konatelských jmen, kterou se označují názvy zaměstnání, je dnes přípona -ář / -ař[2]; ne vždy se však přijímá do spisovné češtiny. Např. z 37. sešitu uveďme plně spisovné výrazy zákuskářka, zápustkář, zarážkář (železniční zaměstnanec) a vedle nich s označením slangový prostředek slovo zásobář („pracovník v zásobování, zásobovací pracovník“). Při hodnocení výrazů záleží totiž na způsobu vzniku slova: Konatelská jména s příponou -ář jsou tvořena od jmen (zákuskářka dělá zákusky, zápustkář vyrábí zápustky, zarážkář klade zarážky). Výraz zásobář — ačkoli jde o název zaměstnání — byl však odvozen od slovesa, jeho věcný význam proto neodpovídá tomu, co vyjadřuje slovotvorný význam slova (zásobář není „ten, kdo dělá zásoby“, nýbrž „kdo zásobuje“). — Slangový ráz přísluší právem slovu, jež bylo utvořeno — na pozadí svého spisovného synonymního víceslovného pojmenování — ne plně spisovnou příponou -ák (jako např. záložák — ve vojenském slangu „voják v záloze“). — K hovorovým prostředkům řadí Slovník výrazy zasedačka („zasedací síň, místnost“) a zavařovačka („zavařovací láhev, sklenice“), zatímco slovo zatmívačka hodnotí vzhledem k užšímu okruhu užívání jako prostředek filmařského slangu.

V odborné češtině se stále častěji setkáváme s tvořením názvů na -(n)ost, které se významově specifikují (jejich vztah k přídavnému jménu se stává druhotným).[3] Z 37. sešitu jmenujme např. odborný název zastavěnost (např. zastavěnost městského území).

Častou předponou s funkcí prostě zdokonavující, kterou se tvoří dokonavá slovesa 3. třídy vzoru „kupovat“ od původně obouvidých sloves cizího původu, je předpona za-. Uplatňuje se zejména ve vyjadřování odborného rázu. 37. sešit přináší řadu dokladů takto utvořených sloves: např. zaprotokolovat, zaregistrovat, zašifrovat (srov. za-volat). — Původní obouvidost ztratila a ztrácejí — s rozšiřujícím se okruhem užívání a s potřebou přesnějšího vyjadřování — také další přejatá slovesa; dokonavý protějšek se k nim tvoří nejčastěji zdokonavující předponou z-: zaktualizovat, zalkalizovat, zalkoholizovat, zamortizovat, zanimovat, zasimilovat.

Výraznou skupinu v současné odborné mluvě tvoří denominativní slovesa s předponou za-, která vyjadřují „postup děje k vyplnění, opatření něčeho něčím“; jejich význam je buď „opatřit něčím“, anebo „uložit do něčeho“, event. obojí. Připomínáme odborné názvy zapouzdřit (v technice „opatřit pouzdrem“: zapouzdřit přístroj), zastropit (ve stavebnictví „opatřit stropem“ — vedle už dříve běž[124]ného zastřešit „opatřit střechou“), zasvlakovat (v technice zasvlakovat bednu „opatřit ji svlaky“), dále zaledovat (v potravinářství zaledovat ryby, tj. „konzervovat je v ledu“) a zatrubkovat (v elektrotechnice „opatřit trubkami“, ale také „uložit do trubek“: zatrubkovat kotel; zatrubkovat elektrické vedení).

Ačkoli je z hlediska slovotvorného tvořeno ústrojně, přece jen se nepociťuje sloveso zálohovat jako neutrálně spisovné (SSJČ je označuje jako hovorové). Je to tím, že je hodnotíme na pozadí spisovného víceslovného pojmenování dát, dávat, poskytovat zálohu; na tomto pozadí, což je právě typické pro hovorovou oblast, vznikl prostředek jednoslovný. (Jako nesprávný, slangový hodnotíme však velmi často v pracovní mluvě užívaný výraz nárokovat.[4])

Užitečné je ve Slovníku poučení, které se týká stylistického zařazení slov. Jako výrazy knižní hodnotí 37. sešit např. tato slova, event. jejich jednotlivé významy: sloveso zapříčinit / zapříčiňovat je pociťováno jako poněkud zastaralé slovo „papírové“, ale v publicistice se vynořuje stále (srov. zapříčinit nedostatky ve výrobě, poruchy zapříčiněné mnoha důvody — dáváme přednost neutrálnímu výrazu způsobit)[5]; spojení typu zanést knihu do seznamu (vedle neutrálního zapsat), zanášet položky do účtu apod. Typicky publicistickým prostředkem je využívání slovesa zaostávat v stále se opakujících klišé jako zaostávání technické vybavenosti, zaostávání zemědělské výroby za průmyslovou; i zde by často bylo vhodnější užít výrazů méně „otřelých“ (např. opožďovat se, být pozadu aj.). — Ráz slangový pak je zřejmý ve vazbě zaškolit, zaškolovat se s předponou na něco (např. na novou pracovní metodu — spisovně: v nové pracovní metodě).

Specifickou oblastí publicistického vyjadřování je sportovní mluva. I tady přináší 37. sešit Slovníku bohatý současný materiál. Připomeňme v sportovním tisku užívaná publicistická spojení jako zatlačit hráče do obrany, založit protiútok, útočnou akci, hrát zámek (nebo častěji zamknout soupeře), zaútočit na světový rekord. Najdeme mezi nimi ovšem i výrazy slangové, např. zametač (ve významu „střední obránce v kopané“) nebo zaválet (mužstvo na soupeřově hřišti zaválelo, brankář mimořádně zaválel); ty však, pokud neslouží občasnému oživení popisu sportovní události (hlavně v mluvených reportážích), působí zvláště v psaných textech rušivě.

Směšování vazeb považujeme ze školského hlediska za chybné, event. slohově neobratné, ale v úzu se s nimi setkáváme poměrně často. Příkladem z 37. sešitu je sloveso zamezit, u něhož Slovník zaznamenává ve shodě s územ — vedle obvyklého spojení zamezit něco — kontaminovanou vazbu zamezit něčemu (podle zabránit něčemu) ne jako nevhodnou[6], nýbrž řidší, užívanou však už v období národního obrození. (V lexikální kartotéce Ústavu pro jazyk český ČSAV je doklad na spojení zamezit něčemu z r. 1812 z V. M. Krameria).

[125]Podřadicí spojka zatímco vyjadřuje nejen skutečnost, že k ději dochází „v téže době, kdy se děje něco jiného“ (zatímco jsme jedli, někdo zaklepal), ale v odborných a publicistických projevech se jí užívá také ve významu odporovací spojky kdežto: někteří mají tento názor, zatímco ostatní jiný; dvě sazeničky se ujaly, zatímco třetí nikoli.[7]

---

[1] Srov. též H. Marešová, Zaměřit, Jazykový koutek Čs. rozhlasu (2. výběr), 1955, s. 240.

[2] Podrobně viz Tvoření slov v češtině II, stať M. Dokulila Jména konatelská, 1967, s. 125n.

[3] Srov. F. Daneš, Vývoj češtiny v období socialismu, sb. Problémy marxistické jazykovědy, 1962, s. 321, týž, Malý průvodce po dnešní češtině, 1964, s. 137n., a A. Jedlička, K charakteristice slovní zásoby současné spisovné češtiny, Slavica Pragensia VII, 1965, s. 13n.

[4] Jeho počátky, jak upozornil A. Jedlička v čl. Přejímáme slovenská slova?, Jazykový koutek Čs. rozhlasu (1. výběr), 1951, s. 170, je možno najít ve slovenštině, nelze vyloučit ani vliv německého jazyka.

[5] Viz též A. Jedlička, Zapříčiniti, Jazykový koutek Čs. rozhlasu (1. výběr), 1951, s. 155n.

[6] Srov. L. Janský, Zamezte válku!, Jazykový koutek Čs. rozhlasu (1. výběr), 1951, s. 186.

[7] Přehled názorů na tuto otázku srov. Vl. Šmilauer, Novočeská skladba, 3. vyd., 1969, s. 525, a zejm. 61. K. Hausenblase Věty se spojkami kdežto a zatímco v dnešní češtině, Studie ze slovanské jazykovědy, 1958, s. 133n.

Naše řeč, ročník 53 (1970), číslo 2, s. 122-125

Předchozí Miloš Helcl: Slovník slovenského jazyka dokončen

Následující Zdeňka Hrušková, Eva Pokorná: Striptérka, striptýzka, nebo ještě jinak?