Časopis Naše řeč
en cz

Chcete se stát členem Čs. hifi-klubu?

Radoslava Brabcová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V loňském roce měli nároční milovníci reprodukované hudby poprvé možnost seznámit se na mezinárodní výstavě HI FI EXPO Praha 68 s přístroji „vyšší jakostní třídy pro velmi věrnou reprodukci a záznam zvuku“. Pomineme-li zájem o ryze technické problémy, vyvolala výstava i dotazy čistě jazykové.

Převážná většina termínů vztahujících se k moderní hudbě, zvláště k jazzu a k tzv. pop music, je anglického původu. Nikoho z odborných uživatelů nepřekvapují, každý nový termín přijímají se stejnou samozřejmostí jako předešlé. Všimněme si dnes některých nových názvů.

Víte, co je to hi-fi? Je to zkratka anglického termínu high fidelity [hai fidelity] ‚vysoká věrnost‘; jsou jím označovány gramofonové desky lisované speciálním způsobem, aby se dosáhlo co nejdokonalejší, nejvěrnější reprodukce. Psaní a výslovnost tohoto zkratkového slova v angličtině nejsou jednotné. Websterův slovník uvádí podobu hi-fi (vysl. s dvěma přízvuky [hai fai]), konverzační příručka A Handbook of English Conversation (T. Gottheinerová—S. Tryml 1963) HI FI (vysl. [hai fai]) s dvěma přízvuky, Příruční slovník naučný (1962) píše Hi-Fi [hai-fi]; gramofonová společnost Mercury označuje své desky značkou Mercury hi-fidelity, zkracuje tedy pouze první slovo. Nejednotnost se zatím projevuje i při přejímání do češtiny, jak ukážou jednotlivé doklady. V novém časopise, který začal vycházet loni v květnu pod názvem HI FI Magazin a který je věnován posluchačům hudby a přátelům věrného zvuku, se anglické pojmenování high fidelity překládá slovy velmi věrná reprodukce nebo se přejímá zkratkové hi-fi jako pojmenování značkové, užívané určitým okruhem uživatelů. Takovým způsobem se např. užívá zkratkového hi-fi v těchto dokladech (ponechávám pravopis užitý v textu): Je-li stereofonie a Hi-Fi pokrokem, zůstává otázkou. — Vydal jsem se do gramoprodejny (!), abych si opatřil HI-FI aparaturu naší výroby. (Oba [315]doklady jsou z HI FI MAGAZINU č. 1, květen 1968.) Už z dokladů vyplývá, že má tento poněkud zvláštní výraz platnost jednak nesklonného podstatného jména (viz první doklad, kde může být výraz hi-fi nahrazen českým překladem ‚velmi věrná reprodukce‘), jednak nesklonného přídavného jména.

V platnosti podstatného jména doporučujeme ze všech podob, které se už v našem tisku vyskytly (hi fi, HI FI, hi-fi, Hi-Fi, HI-FI), podobu nejběžnější v angličtině (hi-fi) a chápeme ji jako označení citátové. Výslovnostní úzus se v češtině ustálil na znění [hí-fí] převážně s jedním přízvukem.

Jako nesklonné přídavné jméno vytváří tento výraz s podstatným jménem složené pojmenování typu vitamín C nebo C-vitamín, paprsky α nebo α-paprsky, mužstvo B nebo B-mužstvo. Složka hi-fi však je v těchto případech významově obsažnější než členy C, α, B aj. v uvedených spojeních, kde je M. Dokulil[1] označuje jen jako formálně zařazující znaky bez jakýchkoli vlastního významu. Diskusní je pravopis takových spojení. Není vhodné psát „hi-fi-aparatura“ (tedy dva spojovníky vedle sebe) a bez spojovníků není tento typ označení v češtině běžný (viz citovaný článek). Proto je třeba zvolit opačné pořadí: aparatura hi-fi, nebo jako profesionální označení hifi-aparatura. Tohoto druhého způsobu se užívá i v němčině, např. HiFi-Lautsprecher-Box, ovšem v ní jde o složeninu odpovídající německým slovotvorným zákonitostem. U vžitých názvů, jichž se dnes hojně užívá, nebude už asi možné zasáhnout tak, aby se měnilo pořadí členů složeného pojmenování, proto raději ponecháme výslovnostně stejný typ, ale změníme pouze pravopis tohoto spojení, tedy hifi-klub, hifi-magazín apod.

Přijmeme-li označení hifi-klub, budeme muset vzít v úvahu i všechny vzniklé kluby, které jsou rovněž určeny úzkému kruhu zájemců nebo odborníků a jejichž názvy se vytvářejí většinou podle anglického vzoru fan-club. V angličtině totiž existuje možnost vytvářet složená pojmenování pouhým položením dvou slov vedle sebe, ať už je píšeme se spojovníkem (ice-cream), jako jedno slovo (bedroom), nebo bez naznačení jakéhokoli vztahu (lady doctor). První člen určuje většinou druhý a může vyjadřovat nejrůznější vztahy. Množství těchto názvů se dnes přebírá do češtiny (jde spíše o výrazy citátové) a na plakátech můžete číst pozvání na Pop music forum 69, na Music box No. 1, běžně se užívá označení disk-jockey, all star band (nebo all-star band), hit parade (nebo hit-parade) vedle počeštěného hitparáda apod. V češtině je označování jednoho pojmu dvěma jmény volně vedle sebe položenými dosti neobvyklé, i když nelze říci, že bychom takovému spojení nerozuměli. Víme, že označení nemluva doktor, blázen holka vyjadřují totéž co ‚nemluvný doktor‘, ‚bláznivá holka‘. Přesto se domníváme, že když už nechceme zůstat u běžnějšího českého označení pomocí přídavného jména přivlastňovacího nebo druhého pádu jména, měli bychom v těchto označeních používat spojovníku: Gott-klub, Semafor-klub. Není to označení pro češtinu nejlepší, ale má výhodu úsporného vyjádření. Psaní dohromady není [316]vhodné a rozhodně by se neměly obě podoby střídat v jednom článku, jak jsme např. mohli číst ve Večerní Praze: název článku zněl Dunaj-klub na Vltavě, ale v textu bylo: … skončil pobyt členů novinářského sdružení šesti zemí Dunajklubu u nás.[2]

Vraťme se však ještě ke gramofonovým deskám: množí se dotazy na různé zkratky, jimiž se označují. Dříve vyráběné standardní desky s rychlostí 78 byly nahrazeny několika typy. Těm nejmenším, na nichž najdeme na každé straně jednu písničku, se říká jednoduše singl, v profesionální mluvě SP (vyslovováno buď anglicky [es pí] nebo česky [es pé]), což je zkratka anglického single play (‚jednoduchá, jedna nahrávka‘). Domácí název nemáme a nebude asi potřebné jej vytvářet, protože slovo singl si už našlo své místo v českém jazyku v nejrůznějších oblastech (ve sportovní, studentské mluvě apod.). Nahrávka je pořízena rychlostí 45 stejně jako u tzv. EP desek (vyslovováno [í pí] nebo [é pé]). Tady se vžilo jen toto zkratkové označení. Plný název extended play (‚prodloužená nahrávka‘ — na každé straně jsou dvě skladby, čili délka nahrávky nepřekračuje na jedné straně šest minut) se v praxi neobjevuje. Nejznámější z tohoto okruhu termínů je označení LP deska s rychlostí 33 (vysl. [el pí] nebo [el pé]) z anglického long play. Pro tento význam se velmi rychle ujalo spřežkové slovo dlouhohrající.[3] Ale i mezi dlouhohrajícími deskami jsou rozdíly. Odborníci rozlišují DV desky — dlouhohrající velké o průměru 30 cm, jejichž jedna strana obsáhne nahrávku do maximální délky 24 minut a DM desky dlouhohrající malé o průměru 25 cm, na něž lze nahrát 19 minut hudby nebo textu. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno výše, měli bychom i u těchto názvů psát spojovník (LP-deska), ale protože se častěji objevuje substantivizované užití zkratek samých (LP), nepociťuje se spojení se jménem jako pevná jednotka. A abychom měli obraz úplný, dodejme, že je možno ještě nahrávat na tzv. supralong řez[4], který umožňuje dvojnásobnou délku nahrávky. Lze ho užít i na EP desky. Pokud máte doma např. poslední album Supraphonu, je to tento typ desky.

Většina z uvedených názvů zůstane asi i nadále omezena ve svém užití na profesionální mluvu nebo na hudebnický slang, nemusíme se tedy znepokojovat přívalem slov a zkratek do češtiny. V běžném styku vystačíme s označením dlouhohrající nebo malá deska.


[1] M. Dokulil, Vitamín C, nebo C-vitamín? 3. výběr Jazykového koutku Čs. rozhlasu, Praha 1959, s. 129n.

[2] Večerní Praha 25. 11. 1968.

[3] Srov. čl. Dlouhohrající desky v NŘ 37, 1954, s. 252n.

[4] Opět slovo anglické, kde podoba supra- nahrazuje v odborné terminologii běžnější super-. Setkáváme se s ním v názvu gramofonových závodů — Supraphon, v časopise Signál (č. 46, 16. 11. 1968) můžeme např. najít hybridní složeniny supravodivost, supravodivý, supramotory. Podrobně se těmito složeninami zabýval V. Mejstřík v čl. Tzv. hybridní složeniny a jejich stylová platnost v NŘ 48, 1965, s. 1n.

Naše řeč, ročník 52 (1969), číslo 5, s. 314-316

Předchozí František Hladiš: Cyklistická stáj?

Následující Z. Hrušková: Záškoláctví a záškoláci

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1