Z 36. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého
Vladimír Mejstřík
[Drobnosti]
-
S vročením 1968 vyšel počátkem letošního roku 36. sešit SSJČ, zachycující slova význam — zakřiknouti. V našich pravidelných poznámkách upozorňujeme opět na některé úpravy v pravopisné a tvaroslovné kodifikaci jednotlivých slov a zároveň si povšimneme některých slov tohoto úseku slovní zásoby především z hlediska jejich slohového využití.
Převážná většina trojslabičných podstatných jmen s příponou -č odvozených od sloves, která mají dlouhou samohlásku v základu, si délku v základě ponechává; u některých však, jak uvádějí Pravidla pravopisu, délka kolísá. Podle SSJČ k nim přibyla slova zabíječ // řidčeji zabiječ, zaháleč // zahaleč, zaklínač // řidčeji zaklinač. Vedle podoby zabijačka uvádí Slovník též podobu zabíjačka. — Hláskové dublety — na rozdíl od Pravidel pravopisu — zaznamenává na základě bohatého výpisového materiálu SSJČ u sloves zadmýchati // zadmychati (v akad. vyd. Pravidel pravopisu jen dmýchati) a zajíkati se // zajikati se (v tomto případě jde o vyrovnání s dubletami u slov zajíklý // zajiklý, zajíknouti se // zajiknouti se). — Vedle běžné podoby vztyčit uvádí Slovník jako zastarávající i podobu s délkou v základu vztýčit; podobně je tomu u dvojice vytyčit // poněk. zast. vytýčit. — Dvojí podobu najdeme v SSJČ také u slov základka // řidčeji zakládka a Záalpí // řidč. Zaalpí (s odvozeným přídavným jménem záalpský // řidčeji zaalpský).
V duchu Pravidel českého pravopisu počešťuje Slovník pravopis dalších přejatých slov. Z chemického názvosloví je to např. jméno prvku yterbium (dosud psáno s dvojím -tt-, ačkoli už dříve byl upraven pravopis obdobného slova ytrium), z mineralogie witerit (dosud -the-) a vad (vedle wad). Stejně tak bylo počeštěno jméno ozdobného keře vajgélie (původně weigelie) a další výrazy: druh loutky vajang (dříve psáno jen wajang), cizokrajné rostliny jam (původně yam) a juka (dř. psáno yucca nebo yuka). Jak příklady ukazují, okruh počešťovaných přejatých slov se neustále rozšiřuje, nejde už jen o slova běžná u průměrně vzdělaných uživatelů spisovného jazyka. — S dvojí podobou se setkáváme ve Slovníku u názvu moderního tance waltz i wals; toto původem německé slovo (Walzer) bylo přejato do češtiny prostřednictvím anglického jazyka, přičemž východiskem byla jak podoba psaná (waltz), tak i podoba podle výslovnosti (wals [wo:ls]). — Nesklonné slovo whisky má, jak známo, i počeštěnou podobu [306]viska, která se skloňuje podle vzoru „žena“[1]; tato podoba je ovšem omezena na hovorovou oblast. — Dnes stále běžnější slovo worcester zůstává ve Slovníku v původní pravopisné podobě; jeho spisovná výslovnost je ovšem [vorcestr], nikoli s [-č-] nebo s [-s-], jak často slýcháme.
Složitým pravopisným problémem stále zůstává v češtině psaní předložek s a z ve 2. pádě. I zde se řídí Slovník platnými Pravidly pravopisu; snaží se jen omezit psaní předložky s na nutné minimum. Uživatelé Slovníku najdou v lexikografickém zpracování předložky z hojný počet příkladů (v Pravidlech jsou uvedeny jen ty nejtypičtější), někde i s upozorněním na dřívější pravopis: srov. svrhnout z (dř. psáno s, míněno do pravopisné úpravy z r. 1957), vzít, zmizet z (dř. s) pořadu, neztrácet ze (dř. se) zřetele atp.
Až na výjimky (např. vzmužiti (se) i zmužiti (se)) jsou v dnešní češtině dvojice slov se slovesnými předponami vz- // z-, event. s- rozlišeny také věcně významově. Proto musí uživatel pečlivě vybírat pro daný významový kontext z dvojic, event. trojic výrazů: srov. vzmoci se, vzmáhati se s významem ‚vzrůst, vzrůstat, zmohutnět, mohutnět‘, event. ‚zbohatnout, bohatnout‘ (např. hluk venku se vzmáhal, finančně se vzmohl) proti zmoci se, zmáhati se mající význam ‚zdolat, zdolávat, překonat, překonávat něco‘ (příliš se prací zmohl). Podobně je tomu i u dalších výrazů: vzrůsti // zrůsti; vzdýmati (se) // zdýmati (se); vzmocniti // zmocniti; vzniknouti // zniknouti; vzpříčiti (se) // zpříčiti (se); vzpřímiti (se) // zpřímiti (se); vzpružiti (se) // zpružiti (se); vzrušiti // zrušiti. Dále jmenujme vzchopiti (se) // schopiti (se); vzpírati // spírati; vzplanouti, vzpláti // splanouti, spláti; vzdělati // zdělati // sdělati; vzhlédnouti // zhlédnouti // shlédnouti. U původních pravopisných dublet /v/zplápolati a /v/zplesati došlo k zjednodušení pravopisu (na z-). Podobu spínati (se) u slovesa vzpínati (se) hodnotí Slovník podle literárních dokladů jako zastaralou. — Výrazu vzpružina se dnes v technickém názvosloví neužívá; byla dána přednost slovu pružina (něco jiného je ovšem vzpružina v knižním významu ‚vzpruha‘).
K příslovečným spřežkám patří podle Slovníku také výraz zadost, užívaný v poněkud knižním spojení učinit, udělat zadost, řidčeji stát se zadost (např. učinit zadost své povinnosti; snažit se matce udělat zadost).
Z drobných úprav tvaroslovné kodifikace stojí v 36. sešitě za zmínku uvedení hovorových podob infinitivu u sloves vzmoci se (hovor. vzmoct se) a vztéci (hovor. vztéct, obecně vztýct), dále kolísání v rodě u podstatného jména záhumenek (ženský rod záhumenka je u tohoto výrazu řidší).[2] — K ženským jménům zakončeným na -ď, -ť, u nichž dochází v některých pádech ke kolísání mezi vzory „píseň“ a „kost“[3], patří podstatná jména záď a záhať (český výraz pro běžnější lékařský termín infarkt): 2. jedn. a 1., 4. množ. č. zádi [307]i zádě, záhati i záhatě. — Moravské místní jméno Zábřeh se skloňuje podle vzoru „hrad“; v 2. pádě se jako varianta uplatňuje tvar s koncovkou -a (tedy jedu do Zábřehu i Zábřeha). V 6. pádě vedle spisovné varianty se zakončením -u (v Zábřehu) existuje také oblastně moravská podoba zakončená na -e (se střídným -z-, tedy v Zábřeze). — Cizí podstatné jméno yetti, označující tzv. sněžného muže, přibírá podle Slovníku v množném čísle v 1., 2., 3. a 7. pádě ke svému základu pravidelné koncovky mužského životného skloňování, tedy 1. yettiové, 2. yettiů, 3. yettiům, 7. yettii. Pouze ve 4. a 6. pádě jsou dvojtvary: 4. yettie, yetti, 6. yettiech, yettiích, ale i yettich.
Častou předponou, jíž se v současné češtině vytváří prostý dokonavý protějšek k původně obouvidým přejatým slovesům 3. třídy typu „kupovat“, je předpona za-. S oblibou se jí užívá zejména v odborném vyjadřování (srov. zakódovat, zokótovat, zakomorovat, zakrechtovat), ale i neodborně (zakorkovat). Není to slovotvorný způsob neústrojný, i když s prostě zdokonavovací funkcí předpony za- jsme se dosud u domácích sloves setkávali méně často (např. zažalovat, zamést, zazpívat, zavázat). — Za odborný název především technický a stavebnický se považuje dnes často užívané sloveso zabudovat, tj. ‚vestavět‘ (zabudovat motor, skříně do zdi).
Snahou vyjádřit se úsporně, typickou pro hovorové vyjadřování, vysvětlíme existenci jednoslovných pojmenování záchranka (jednak obecně česky ‚vůz záchranné služby, sanitka‘, řidčeji hovorově ‚záchranná služba sama‘: jet záchrankou vedle volat (na) záchranku) a záchytka (‚protialkoholní záchytná stanice‘).[4]
Zajímavé poučení získá uživatel Slovníku, všímá-li si slohového hodnocení některých slov, jejich významů, event. významových odstínů. Z nich vybíráme zejména ty, které SSJČ na základě výpisových materiálů a konzultací s odborníky hodnotí jako prostředky slangového (pracovního) vyjadřování. Užíváme-li výrazů zaběhat (se), zabíhat (se), zaběhnout (se) (a od nich odvozených přídavných jmen zaběhaný, zaběhlý, zaběhnutý) v přeneseném smyslu o činnosti, která se provozem (nebo cvičením) stává obvyklou, pravidelnou, běžnou (např. zaběhnout novou výrobu, sérii), jde o slova slangová. Pokud ovšem u nich jde o význam nepřenesený (daná činnost je spojena se skutečným „běháním“, stálým, pravidelným chodem atp.), považujeme je za prostředky odborné mluvy (zaběhnout motor, vůz, hnací řemeny). — Podobně se projevuje významové rozlišení u sloves zajíždět a zajet rozdílným slohovým hodnocením platnosti těchto významů: V nepřeneseném smyslu (např. zajíždět nový vůz, tj. skutečně s ním jet) Slovník kvalifikuje tato slovesa jako výrazy odborné, kdežto jejich přenesené významy ‚provozem učinit běžným‘ (zajet motor, strojní zařízení, zajíždět (na) [308]novou výrobu) nebo ‚uvést do chodu, rozjet‘ (zajet výrobní program) mají ráz vyjadřování slangového.
Celou řadu výrazů a obratů uvádí 36. sešit z oblasti sportovní mluvy, především ze sportovní publicistiky. Připomeňme si alespoň některé z nich: mužstvo v druhém poločase zabojovalo, zahájit nápor na branku, zahodit vyloženou příležitost, špatně zajet etapu, brankář výborně zachytal, v poslední chvíli zachránil, umět na hosty zahrát. Široká publicita sportovního vyjadřování vede často k tomu, že některé výrazy proniknou do běžně mluveného (nespisovného) úzu (např. zabalit to, tj. ‚něco vzdát‘, vzít protivníka, tj. ‚překonat, předstihnout ho‘, vzít zatáčku, tzn. ‚[ostře] ji projet‘).
Čteme-li politickou literaturu nebo posloucháme-li politické projevy, setkáme se dosud někdy s přenesenými významy slov, které stálým nadužíváním v minulých letech dostaly ráz klišé, přestaly být aktualizací, oživením textu. Stalo se to, jak zase upozorňuje 36. sešit, např. s výrazy: zakotvit vymoženosti revoluce, zakalit se v boji, zainteresovat někoho na problémy, zabezpečit plnění plánu, zablokovat další jednání, zagitovat venkov. Naopak prostředkem v publicistickém vyjadřování nově proniklým (zejména v titulech článků, zpráv) se stalo sloveso zahájit v bezpředmětovém užití s významem ‚začít svou činnost‘ (např. sjezd zahájil, liga právě zahájila).[5]
Knižní ráz mají podle Slovníku také slovesa vznést, vznášet ve spojeních vznést, vznášet dotazy, žalobu, protest a vzdát ve spojení s podstatným jménem dějového významu (např. vzdát někomu úctu vedle běžného uctít, vzdát někomu díky — poděkovat). — Lépe než vzít na něčem účast (významový kalk z němčiny, v nedávné době možná posílený i neústrojným působením ruštiny) je užít spojení účastnit se něčeho. — Jako prostředek především knižního vyjadřování hodnotí Slovník některá ustálená předložková spojení uplatňující se ve funkci nevlastních předložek[6]: srov. vypracovat plán na základě určitých předpokladů, za účelem zvýšení životní úrovně je třeba…; někdy je takovýchto spojení, jak upozorňuje Slovník, užito v konkrétním projevu nevhodně (za účelem oprav zavřeno — místo pro, protože…; za příčinou onemocnění — pro, kvůli). Jiná z těchto spojení uvádí SSJČ pro jejich běžnost bez slohového omezení: např. udělat něco v zájmu pořádku, klidu (samozřejmě vedle udělat něco pro pořádek, kvůli pořádku), vzhledem k těmto okolnostem (pro tyto okolnosti, kvůli nim, se zřetelem na ně).
Na závěr se krátce zmíníme o slovesných vazbách. Sloveso vyžádat si se pojí se 4. pádem (vyžádat si slovo, plnou moc); spojení s 2. pádem má ráz knižní (vyžádat si odkladu). — Zabránit lze něčemu (např. zkáze). Patrně kontaminací s významově příbuzným slovesem zamezit vznikla vazba zabránit někomu něco; SSJČ ji omezuje pouze frekvenčně jako řidší (srov. zabránit [309]vstup z Baara, zabránit pohromy z Golla apod.). — Obdobně se u slovesa zajímat se o něco záměnou s příbuzným slovesem zabývat se něčím objevila vazba zajímat se něčím; Slovník ji hodnotí jako zastaralou (i když se sporadicky vyskytla — patrně vlivem ruštiny — i v nedávných letech).
[1] Srov. K. Sochor, Přejaté názvy nápojů a jejich pravopis, Jazykový koutek Čs. rozhlasu III, 1959, s. 85.
[2] O tom K. Sochor v Jazykovém koutku Čs. rozhlasu II, 1955, s. 109n.
[3] Podrobněji srov. B. Havránek-A. Jedlička, Česká mluvnice, 1963, s. 148.
[4] Tendence k jednoslovnosti bývá nazývána univerbizací. O tom srov. M. Helcl, Univerbizace a její podíl při růstu dnešní slovní zásoby, SaS 1962, s. 29 n., M. Dokulil, Tvoření slov I, 1962, s. 27, 114, A. V. Isačenko, O některých zákonitostech v oblasti pojmenování, Sb. Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Jazyk a literatura III, 1956, s. 17n. aj.
[5] Jako slohově ne dost vhodné pro oficiální vyjadřování hodnotí toto užití slovesa zahájit M. Helcl v Naší řeči 48, 1965, s. 189n.
[6] O funkci a slohové platnosti tzv. nevlastních předložek srov. L. Kroupová v čl. V oblasti, na úseku, v oboru, na poli, Naše řeč 49, s. 210n. aj.
Naše řeč, ročník 52 (1969), číslo 5, s. 305-309
Předchozí Emanuel Michálek: Za akademikem Františkem Ryšánkem
Následující Zdeněk Hlavsa: Jak psát a zkracovat názvy nových institucí
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1