Časopis Naše řeč
en cz

Nová složená slova

Miloš Helcl

[Drobnosti]

(pdf)

-

naší slovní zásoby jsme našli v Zemědělských novinách z března t. r. Jsou to slova malotraktor a monodieta.

Pokaždé, když se objeví nové slovo, a zvláště slovo složené, táží se mnozí čtenáři, je-li správně utvořeno, odpovídá-li „duchu jazyka“ apod. Připojujeme, že důležitým prvkem hodnocení je také potřebnost nového pojmenování, jeho funkční využití, tj. vyjadřuje-li se jím také něco nového, co je třeba i jazykovou formou odlišit od dosavadního způsobu pojmenování.

Podíváme-li se na uvedené nové složeniny z těchto zorných úhlů, zjistíme, že — pokud jde o jejich vznik — děkuje za něj slovo malotraktor patrně našemu domácímu jazykovému prostředí, kdežto slovo monodieta bylo možná přejato už jako hotová složenina. Pokud jde o stránku významovou, o hledisko potřebnosti a o využití funkční, posoudíme každé z obou nových složených slov zvlášť.

Slovo malotraktor je tzv. přívlastková složenina s kmenem přídavného jména malý v první části a zapadá ústrojně do poměrně četné skupiny složených slov takto utvořených, např. Malorus, malosvět; malodráha, malodůl, malopodnik; maloměsto, maloobchod aj. Kdysi jazykové příručky, zejména tzv. brusy, brojily proti složeným slovům vůbec a proti přívlastkovým složeninám zvláště, avšak neoprávněně, neboť mechanicky rozšířily omezení, které se týká přívlastkových složenin s první částí substantivní, jako paromlýn, na přívlastkové složeniny vůbec, ačkoli kmen přídavného jména byl jako první část schopen vytvářet v českém jazyce složená slova už od pradávna. Dosvědčuje to např. Gebauerův Slovník staročeský, zachycující již ze starých památek slova malomoc (vlastně již staroslověnské), malomysl, malodušnost. A stejně mohla vznikat slova složená s kmenem přídavných jmen dobrý, celý, nový, bílý (bělo-), černý a jiných v první části. U mladších složenin typu maloobchod, maloměsto obhájil jejich oprávněnost již před více než třiceti lety Fr. Trávníček[1]. Ostatně i dlouhá řada složených slov s velko- je nezvratnou oporou pro to, že se složená slova s kmenem přídavných jmen v první části tvořila a tvoří v češtině zcela běžně a ústrojně. Proto není možno slovo malotraktor odmítat s odůvodněním, že je tvořeno nečesky, že je to slovo hybridní (tj. zčásti domácí a zčásti cizí, srov. velkofilm, maloburžoazie, jednohektarový aj.).[2] Z hlediska funkčního má malotraktor nárok na přijetí do české slovní zásoby proto, že pojmenovává nový, speciální druh traktoru, vhodný i pro práce v zahradě, k němuž lze připojit i „bohatou škálu nářadí, z větší části neseného“, jak se praví v článku o něm[3]. Není to tedy totéž, co malý traktor, tak jako Malorus neoznačuje totéž, co spojení malý Rus. Skládání slov tu poskytuje jazyku velmi výhodný slovotvorný způsob k vytváření jazykových prostředků vyjadřujících též novou jednotnou formou nový obsah a rozlišujících novou skutečnost od skutečnosti vyjádřené obvyklým shodným spojením přídavného jména se jménem [263]podstatným, spojením užívaným pro prosté vyjádření některé vlastnosti předmětu pojmenovaného příslušným substantivem.

Slova monodieta je užito v témž čísle Zemědělských novin na téže straně v článku Přednosti monodiety u dojnic; vykládá se v něm, že jeden státní statek „zavedl loni v listopadu monodietu kukuřičnou siláží u dojnic“. Zde sice nejde o skládání přídavného jména s podstatným, nýbrž o složeninu číslovkovou, neboť řecké slovo monos znamená ‚jeden‘. Ale číslovkové složeniny jsou rovněž velmi staré a v indoevropských jazycích zcela ústrojné, nelze tedy jejich tvoření ani v nové době odmítat. V tomto případě jde navíc o skládání dvou řeckých základů, a právě v řečtině, jak známo, se složená slova tvoří velmi hojně a snadno. Z řečtiny se pak do různých jazyků, i do našeho, jednak přejímají hotové, jednak se podle nich tvoří z řeckých základů složeniny nové. Tak je tomu též u slova monodieta, utvořeného pro pojmenování nového způsobu výkrmu dojnic, a to jen jedním druhem krmiva, kukuřičnou siláží. I požadavkům slovotvorným, i požadavku funkčního oprávnění tedy nově utvořené slovo monodieta vyhovuje.

Upozornili bychom jen na rozdíl významu slova dieta v této složenině. Je totiž širší, než jej u slova dieta jako lékařského termínu vykládá Slovník spisovného jazyka českého, tj. ‚výživa nemocných podle lékařské rady‘. V řečtině totiž slovo diaita znamenalo mimo jiné též ‚živobytí, strava‘ a tvůrci slova monodieta, znamenajícího ‚výkrm (dobytka) podle určitých zásad‘ se možná k tomuto původnímu řeckému významu vrátili, nepodlehli-li (a to je při minimální znalosti staré řečtiny u nás pravděpodobnější) při volbě tohoto výrazu angličtině, kde slovo diet rovněž znamená ‚strava‘. Obyčejně ho však užíváme o lidech, nikoli o dobytku jako zde a toto „nelidské“ užití nám u toho poněkud vadí.[4] Onen významový posun směrem k slovu ‚výkrm‘ se ostatně projevuje i spojením slova monodieta se sedmým pádem (kukuřičnou siláží), sledujícím vazbu slova výkrm. V češtině se slovo dieta blíže neurčuje sedmým pádem, nýbrž přídavným jménem, jímž se vyjadřuje jednak druh potravy nemocnému povolené nebo doporučené, např. mléčná, neslaná, bezmasá dieta, jednak příčina nutnosti dietně se stravovat označením chorobného orgánu, např. žaludeční, ledvinová, žlučníková dieta. Obdobně bychom tedy u našeho nového slova očekávali spíše spojení kukuřičná (mono)dieta (tak jako mléčná dieta) než plně popisné monodieta kukuřičnou siláží s neobvyklým u slova dieta sedmým pádem. Tato závada ve spojení s podřízeným členem spíše než slovotvorné ustrojení slova monodieta je pro nás signálem jeho ne plně spisovného charakteru, neboť ten sedmý pád při něm ukazuje k vazbě dějového jména výkrm a podsouvá tak trochu plíživě a ilegálně slovu dieta tento nový význam.

Můžeme tedy na závěr říci, že výraz monodieta kukuřičnou siláží přes svůj zdánlivě terminologický charakter se za spisovný odborný název zemědělský plně nehodí, a zůstává tedy jen vyjadřovacím prostředkem pracovním, slangovým.


[1] Fr. Trávníček, Maloměsto a malé město, SaS 2, 1936, s. 21—25.

[2] Také okolnost, že za slovo traktor nemáme náhradu domácího původu, vylučuje vznesení této námitky.

[3] Viz „Na pražském Agrosalónu“, Zemědělské noviny z 11. 3. 1969, s. 5.

[4] Přijímám zde s díky redakční připomínku doc. dr. Daneše.

Naše řeč, ročník 52 (1969), číslo 4, s. 262-263

Předchozí Hana Prouzová: Upozornění cestujícím?

Následující ZH, MK: Radíme a kritizujeme

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1