Časopis Naše řeč
en cz

Katastrofální nebo katastrofické následky?

Alexandr Stich

[Články]

(pdf)

-

Zvýšená frekvence těchto dvou přídavných jmen upoutala pozornost uživatelů jazyka k jejich významové stránce. Objevily se jednak dotazy, zda přídavné jméno katastrofický je správné, spisovné (neuvádějí ho totiž naše starší slovníky, Příruční slovník jazyka českého ani Slovník jazyka českého Fr. Trávníčka [ve vydání z r. 1952]), jednak pochybnosti, jde-li o prostá synonyma, nebo je-li mezi oběma adjektivy významový rozdíl (Slovník spisovného jazyka českého uvádí heslo katastrofický s frekvenční charakteristikou řidč. a vykládá je sémanticky pouze synonymem katastrofální).

Odpověď může dát jednak posouzení významového vztahu přejatých a počeštěných přípon -ický a -ální, jednak zjištění stavu v úzu.

Adjektiva s příponou -ický (ze starořeckého -ikos, popř. z latinizované podoby -icus) jsou v češtině poměrně častá, a to i v poměru k adjektivům s příponou -ální. Zachovávají si přitom velice zřetelně povahu přídavných jmen vztahových, v převážné většině existuje totiž i v češtině k takovému adjektivu běžné, hojně frekventované přejaté podstatné jméno, a v naprosté většině si tato adjektiva zachovávají nocionální ráz, tj. k jejich významovému jádru nepřistupuje hodnotící, emocionální příznak. Proto také většinu těchto adjektiv nelze stupňovat. Významovou pevnost adjektiv na -ický podporuje i to, že se pravidelně tvoří od určitých typů přejatých slov. Zvláště pravidelně se tvoří od substantiv zakončených na -ie: historický, agogický, agonický, anarchický, apatický, se střídáním koncové souhlásky základu: demokratický, epileptický (proti demokracie, epilepsie). Jinou výraznou skupinu základových substantiv tvoří podstatná jména na -ismus (většinou se souběžnou motivací podstatnými jmény konatelskými na -ista): absolutistický, socialistický, kapitalistický, žurnalistický atd. Třetí skupinu základových slov tvoří řecká podstatná jména středního rodu na -ma, u nichž se tvarotvorný kmen rozšiřuje v nepřímých pádech o -t-: dramatický, astmatický, dogmatický, axiomatický. Některé další takové skupiny obsahují menší po[211]čet podstatných jmen; jsou to např. slova zakončená na -za, -ze (s častým střídáním z/t): analytický, hydrolytický, hypnotický, hypotetický (anomální je přídavné jméno prognostický); emfatický, extatický; dozický, bazický. Ale je i značný počet adjektiv utvořených od podstatných jmen, která nelze zařadit do nějaké skupiny: atletický, anekdotický, epizodický, motivický, faktický, neolitický atd. O produktivnosti tohoto způsobu tvoření svědčí adjektiva na -ický utvořená od substantiv vzniklých až v moderní době: žurnalistický, ohmický apod.

Adjektiv na -ický, k nimž základové substantivum v dnešní češtině neexistuje, je jen velice málo, např. autentický, hektický, chronický, lakonický, orfický apod. Je zajímavé, že většina těchto adjektiv ztrácí zároveň rysy adjektiv vztahových a nabývá vlastností adjektiv jakostních (úplně dokončen je tento přechod např. u uvedeného jména lakonický).

Motivovaných přídavných jmen na -ický, která se významově přesouvají do skupiny adjektiv jakostních, je velice málo. A i v těchto případech si tato adjektiva zachovávají možnost vyjádřit i význam čistě vztahový: prozaický má význam 1. čistě vztahový (prozaický žánr), 2. jakostní (prozaický život); stejně tak i adjektiva schematický, typický, tragický.

Skupina adjektiv tvořených příponou -ální (z latinského -alis) má v mnohém vlastnosti právě opačné (jejich počet je menší než adjektiv na -ický). I tu sice existují adjektiva čistě vztahová; zvláště to bývají adjektiva z lékařské oblasti (hormonální, arteriální, embryonální). Pokud jde o povahu základových substantiv, jedinou výraznější skupinu tvoří původem latinská nebo latinizovaná řecká podstatná jména středního rodu na -um (individuální, gymnasiální, teritoriální). Jsou ovšem i jiná motivovaná adjektiva s touto příponou, např.: orchestrální, procedurální, synodální atd.

Důležité však je, že počet adjektiv s příponou -ální, která nejsou z hlediska dnešní české lexikální soustavy motivována, je značný, mnohem větší než u skupiny adjektiv na -ický, a že jsou to navíc právě adjektiva s největší frekvencí: speciální, aktuální, morální, sociální, legální, manuální (s jistým omezením sem patří i adjektiva kriminální, radikální atd.).

Zároveň s tím (a patrně i v souvislosti s tím) přídavná jména s příponou -ální ztrácejí vztahovou povahu a nabývají vlastností jakostních adjektiv poměrně mnohem častěji než adjektiva s příponou -ický. Týká [212]se to např. nemotivovaných adjektiv banální, fatální, kolosální, teatrální atd., ale v hojné míře i adjektiv motivovaných, jako bestiální, epochální, fenomenální, geniální, muzeální, triumfální atd. Některá adjektiva, jako např. provinciální, muzeální, triumfální, mohou mít význam obojí, a teprve v kontextu se jeden z nich uplatní (čistě vztahová jsou např. adjektiva ve spojeních provinciální zřízení, muzeální sbírky, triumfální oblouk; jakostního významu nabývají ve spojeních jako provinciální úroveň, muzeální pojetí, triumfální úspěch atd.).

Tento rozdíl se výrazně projevil i ve dvojici katastrofální — katastrofický. Starší z nich je adjektivum katastrofální[1]; to však nabylo výrazné povahy adjektiva jakostního. Ale jazyková praxe potřebovala i adjektivum čistě vztahové, a zřejmě z této potřeby vzniklo sekundární přídavné jméno katastrofický[2]. V základním lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český je toto přídavné jméno doloženo poprvé k r. 1903 (M. Marten v Moderní revui: katastrofické rozrušení). To je však doklad úplně izolovaný, častěji se začalo adjektivum katastrofický objevovat v třicátých letech a rozšířilo se v letech čtyřicátých. V naprosté většině dokladů se toto přídavné jméno objevuje jako čistě vztahové, a to ve spojení s významově vymezeným okruhem podstatných jmen (je to jednak katastrofická teorie, tj. Kantova—Laplaceova kosmogonická teorie a teorie kataklyzmat, jednak spojení jako třídní katastrofické rozpory, katastrofická revoluce, katastrofické rozpory, katastrofický rozpor kapitalismu apod.). Ve všech těchto případech je zřejmé, že jde o kontexty, v nichž je užití adjektiva katastrofální nemožné, a to právě pro jeho hodnotící významový příznak. I jiné kontexty, doložené v archívu ÚJČ, tuto významovou povahu adjektiva katastrofický potvrzují, např. katastrofické vidění světa, katastrofické události dějin apod. Jen v jediném dokladu se užívá tohoto přídavného jména jako synonyma jakostního adjektiva katastrofální: „Řada neúspěchů, z nichž některé byly katastrofické, … dovedla R. Schumanna k šílenství“ (Rudé právo, 1956).

[213]Jak je vidět, znepokojení čtenářů a posluchačů nad užíváním adjektiva katastrofický jakožto jakostního (tj. synonyma domácích slov hrůzný, strašný, úděsný) bylo odrazem dobrého citu pro jemné významové rozdíly v jazyce a upozornilo na jazykové rozdíly, které dosud česká lexikografie nezaznamenala. Respektování rozdílu mezi oběma adjektivy je, zvláště v intelektuálních spisovných textech, jazykové komunikaci na prospěch.[3] Tento významový rozdíl spočívá v tom, že přídavné jméno katastrofický je vztahové adjektivum, tj. znamená „týkající se katastrofy, vztahující se ke katastrofě“ a nevyjadřuje hodnotící postoj autora projevu k vyjadřované skutečnosti, zatímco adjektivum katastrofální se změnilo v jakostní přídavné jméno, lze je proto stupňovat, a vyjadřuje citově zabarvené, negativní hodnocení s významem intenzity (podobně jako jeho česká synonyma hrozný, strašný, děsivý).


[1] V staré řečtině ani v klasické latině se od podstatných jmen katastrophé, popř. catastropha, adjektiva netvořila. V nových evropských jazycích se uplatnila buď podoba vycházející z přípony -ikos (-icus), např. angl. catastrophic, fr. catastrophique, rus. katastrofičeskij, nebo podoba opírající se o příponu -alis, např. něm. katastrophal. Ve španělštině existují podoby dvě, catastrofico i catastrofal, a to bez výrazného významového rozlišení. Také polština má dvě adjektiva, katastroficzny a katastrofalny, s náznakem významového rozlišení obdobného češtině.

[2] Nelze popřít, že při vzniku a rozšíření spolupůsobil i vliv jiných jazyků, v počátcích zvl. francouzštiny, dnes snad i ruštiny; tento vliv však nebyl určující.

[3] Připomeňme, že existuje i případ, kdy je vzájemný významový poměr adjektiv utvořených z téhož základu příponami -ický a -ální právě opačný — jde o dvojici kategorický a kategoriální. V této dvojici je vztahovým přídavným jménem adjektivum kategoriální (tj. ‚vztahující se ke kategorii, základnímu pojmu‘), zatímco adjektivum kategorický je jakostní, znamená přibližně totéž jako jeho česká synonyma určitý, rozhodný, bezpodmínečný.

Naše řeč, ročník 52 (1969), číslo 4, s. 210-213

Předchozí Ivan Poldauf: Máme v češtině harmonii samohlásek?

Následující Slavomír Utěšený: Od Šumavy k Tatrám

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1