Časopis Naše řeč
en cz

Ulomená haluz

B.

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ulomená haluz. Román. Napsal Stanislav Jarkovský v Praze 1919. Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské. (Zač?)

Městečko Vlastějovice leží na pomezí českomoravském. Tam Stan. Jarkovský má kdesi ukryt pramének, z něhož vydatně čerpá pro své tvoření. Tentokrát vyzrazuje v předmluvě, odkud čerpal látku pro tento svůj román: našel v zásuvce starého stolu psacího uschovaný deník zesnulého svého strýce Jaromíra, profesora. Udělal trefu.

Ulomená haluz není holá historka milostná. Tu jde o větší věc: zobraziti národní přerod synka ze starousedlé české rodiny vlastějovické v Němce a podati takto na jedné figurce obecný obraz pověstného odrodilství českého. Odrození zde způsobila německá škola a německo-židovský obchod v Praze v letech padesátých a šedesátých minulého století. Se dvou světů a dvou dob se tu odhrnuje opona: poznáváme venkovská městečka v první půli 18. století, roztávající prvními paprsky národního uvědomění, a proti nim Prahu napřed v německé kazajce svěrací za Bacha a Päumanna, pak říjnovým diplomem slavící své vzkříšení k novému jarému životu českému. Tam k nám vane kořenná vůně venkova, zde čpí parfum velkého města; tam se tuží naši lidé v práci a dychtění a zůstávají při všech křehkostech svých v základě sympatičtí, zde ne a ne si zachutnati tu smíšenou společnost židovsko-ně[113]meckou, honící se za ziskem, dbalou jen vnějšího dekora, ale uvnitř prohnilou, chtící raději užívati než pracovati. Hrdina románu stojí tu uprostřed těch protiv, zmítán jsa jimi. I měl spisovatel veliký úkol psychologický, aby učinil pravděpodobným ono uschnutí tak nadějné haluze zdravého českého stromu.

Zajímavý obsah oděn tu v zajímavé také roucho. Nikdy posud Jarkovský neposkytl čtenáři takové pochoutky jazykové, jako zde. Zvláště jest radost poslouchati řeč rodičů Svačinových a pana starého, jak přímo jiskří jadrností a barvitostí, jak jest prosycena moudrostí a zkušeností životní. Slyšme aspoň některé obraty, charakterisující způsob mluvy jejich: Milost ze všech lidí blázny činí, ze starých největší. — Rok má krok, přijde prve, než zvíš. — Dluh jídá z mísy a nosí lež na zádech. — Přičinlivost víno pije — Kdo dbá, ten má. — Víno mu hlavu zbilo. — Hlas nabýval jakoby pepřeného zvuku. — Nohy mu chodily po koledě (byl napilý). — Spali jako na vlnách. — Kupec sebe střeže a jiného střiže. — Máslo kraví jest pro zdraví. — Mlynářovo dítě se neutopí. — Kupec jako lovec. — Sklenka vína mysli přidá. — Jen kdo dělá, vydělá. — Z postele ranní skok bývá k bohatství krok — Někdy více dvě oči než dvě ruce vydělají. — Mech se naň lepil (šedivěl). — Dobrota srdce jímá, násilím se nic neujímá. — Z dobrého kořene dobré větve a mn. j.

Naproti tomu nevyhnul se p. spisovatel některým všedním hříchům, proti nimž jak se zdá boj zůstává bez výsledků. Shasnouti lampu, v šenku jsi shasla? říká se vůbec, jakoby se již necítil pěkný rozdíl mezi zhasnouti a zhasiti. Zhasil jsem oheň, ale oheň zhasl. Měkké tahy tváře (lépe: rysy). První poschodí obýval židovský doktor (spr. v prvním p. obýval). Po každé ho obdivovala (m. se mu obdivovala). Slečny přišli ssebou (m. přišly zároveň, nebo s ním). Artur přijda do pisárny vyčíhal chvilku (m. přišed). Tiskové chyby jsme našli jen tyto: Pozdravujou Kharlovi (m. Kharlovy), poprve (m. po prvé), hovor byl promísen (m. promíšen), brejle s kostěnou obrubou (m. kostěnou).

Dobový kolorit zachovává Jarkovský věrně také v mluvě pražské. Tu hovor ještě v letech 60. v mnohých rodinách byl hodně prosycen němčinou. Glaskostn, kuglhupf, hausknecht, ale rychtyg ap. lítalo paničkám z úst bez pocitu poněmčilosti.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 4, s. 112-113

Předchozí Z. (= Josef Zubatý): Cihly

Následující B.: Divoké kvítí

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1