Cihly

Z. (= Josef Zubatý)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

A. V. Frič: Cihly. Přírodovědecké studie z dob censury. S kresbami prof. Jos. Konůpka. Nákladem Tiskařské a vydavatelské společ. v Přerově. Vytiskl Jar. Strojil v Přerově. Za 3 K, str. 64.

Sebráno zde několik obrázků, jimiž p. spisovatel v minulém roce zkoušel vtip c. k. rakouské censury. Čtli jsme na př. v »Nár. Listech« o divných způsobech paraguayských, zdály se nám tak povědomé, ale c. k. censura, ač by měla tento kousek znáti ze svých vlastních dějin, pomyslila si, že Paraguay je až někde v Trantárii a článeček propustila. Anebo vyšla v »Cestě« botanicko-psychologická studie o rostlinách masožravých, při níž čtenáři hrůzou vstávaly vlasy (měl-li jaké) nad ukrutností vzácné a málo známé rostliny Liberta sanguinea, jejíž potravou je krev a jíž někdy dostačí krev jednotlivce z rodu »velikých zvířat«, aby již vyrazila v několika hodinách a přinesla užitek »nezměrný«; jen pan c. k. censor ve své dojemné nevinnosti nábožně se obdivoval velikosti té Boží přírody a snad si při své péči o blaho státu i spokojeně šňupl, že se čtenářstvu místo všelijakých špatností dostává čtení tak poučného. A tak dále; na konec jsou dvě stránky satirických veršů již z dob republiky.

Drobné tyto věci čtou se dobře a čtenáře dobře pobaví. Jsou také psány slohem svižným, jak žádal jejich účel. Ale při p. spisovatelově lásce k vlasti, o níž by nepochyboval nikdo, ani kdyby nebylo věnování, v němž se hlásí ku povinnostem »rodu Fričů«, přáli bychom si, aby dbal také trochu více správnosti a krásy svého rodného jazyka. Ráz knížky snad omlouvá lidové tvary vemou 11, upéct 12, rekrutírovat 14, brabenec, brabeneček 23 n., ale nic nedovede omlouvati mluvnických chyb jako nesmí (mn. č., 13), mně (4. p., 16), vůdče (5. p., 61), ho (4. p. stř. r., 39). Naproti tomu i p. Frič si libuje v domnělých krásách dnešní spisovné mluvy, jako je slovo bezvýsledný (erfolglos) m. marný 16, nezměrný m. nesmírný 26, prvotřídní (erstklassig 51); mluví o několika »týdnech« (38, 48) místo nedělích, jak říká náš lid (kdypak se již dočkáme [112]tvarů šestitýdní, šestitýdenka m. starého šestinedělí, šestinedělka?), píše nabéřu (19). Kartám se u nás vždycky říkalo karty; ale protože Němci mají karty rozličné (my leda potomka obyčejných karet v kartách vykládacích) a protože bývaly na našich obchodech německé nápisy Spielkarten, p. spis. poslušně píše o »hracích kartách« 13 (kdybych natáhl ruku, nahmátl bych »Přehlednou mapu« kteréhosi panství, »přehlednou« ne proto, že by byla přehlednější než kterákoliv jiná, ale protože zářilo jejímu původci na mysli něm. Übersichtskarte). To se rozumí, také p. Fričovi komise »sestává« (besteht) z tolika a tolika lidí, ač by v ní ti lidé také mohli býti (14), »od přesných přístrojů závisí mnoho« 31 (místo na přístrojích), na téže stránce 31. čteme sloveso použíti jednou s 4., hned potom se 2. pádem, dobýti se 4. p. 41, a takových jazykových nedbalostí bychom nasbírali ještě dost. Kdy si naši spisovatelé budou vědomi, že máme nejen jazyková práva, ale i jazykové povinnosti?

Rádi bychom věděli, proč p. Frič píše sextand m. sextant 18, proč aeneroid m. aneroid (několikrát 31—33, tedy to není chyba sazečova)? Konekce 60 je, čemu se takto říkává konexe (konnexe), jako se anexi u nás říká anekce.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 4, s. 111-112

Předchozí František Bílý: Z mých vzpomínek na Jana Gebauera, III.

Následující B.: Ulomená haluz