Časopis Naše řeč
en cz

VI. mezinárodní sjezd slavistů v Praze 1968

Alois Jedlička

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Do Prahy se počátkem srpna sjeli slavisté ze 27 zemí světa na VI. mezinárodní slavistický sjezd. Nejpočetněji byli samozřejmě zastoupeni slavisté pořádající země, českoslovenští; velmi početná však byla také účast slavistů ze zemí, v nichž má slavistika starou tradici nebo v nichž se nově intenzívně rozvíjí (více než 50 účastníky byly zastoupeny tyto země: Sovětský svaz, Bulharsko, Jugoslávie, Spojené státy, Rumunsko, NSR, Polsko, NDR, o něco menší byl počet účastníků z Velké Británie a Maďarska, ale i z malé země Dánska přijelo 30 slavistů a poměrně hojně byla zastoupena Kanada; přijeli i slavisté z Japonska, Austrálie a Nového Zélandu). Celkový počet členů byl 1800.

O přípravě sjezdu a o programu jeho jednání jsme již v Naší řeči psali (viz s. 178 tohoto ročníku), dnes se chceme v stručné přehledné zprávě vrátit k jeho průběhu a výsledkům. O publikacích připravených ke sjezdu a sjezdu věnovaných, zvl. pokud se jejich tematika týká vlastního tematického okruhu Naší řeči, budeme čtenáře postupně informovat podrobněji.

Společenský a kulturně politický význam sjezdu byl podtržen tím, že záštitu převzal president republiky Ludvík Svoboda, který přijal členy předsednictva Mezinárodního komitétu slavistů na Pražském hradě. Slavnostního zahájení a ukončení sjezdu se zúčastnili významní představitelé našeho politického, kulturního a vědeckého života, zvláště ministr zahraničních věcí Jiří Hájek, předseda České národní rady Č. Císař, náměstek ministra školství J. Sedlák, náměstek ministra kultury J. Kopecký, předseda Československé akademie věd akad. Fr. Šorm aj. V sjezdových dnech byly uděleny čestné doktoráty Karlovy university vynikajícím slavistům světového jména, W. Doroszewskému (z Varšavy), Vl. Georgievovi (z Bulharska), R. Jakobsonovi (z USA) a V. Žirmunskému (z Leningradu), dalším slavistům byla udělena zlatá plaketa ČSAV „Za zásluhy o vědu a lidstvo“ a byly předány medaile J. Dobrovského jako nejvyšší vyznamenání v oboru jazykovědy a také medaile za zásluhy o rozvoj spolupráce a přátelství s ČSSR. Čestné doktoráty a některá další vyznamenání udělila významným slavistům Universita J. E. Purkyně v Brně (doktoráty svým bývalým profesorům, předsedovi sjezdu [292]B. Havránkovi a prof. R. Jakobsonovi) a Universita Komenského v Bratislavě.

O přímém vědeckém a odborném významu sjezdu s takovou hromadnou účastí, jakou měl VI. mezinárodní sjezd slavistů v Praze a jakou mají v poslední době mezinárodní sjezdy i v jiných oborech, bývají někdy vyslovovány kritické, ba skeptické hlasy. Nelze je jistě přecházet. Ale na druhé straně je stejně potřebí vidět i klady a hodnoty takovýchto svým způsobem manifestačních setkání pracovníků téhož oboru. Je to především soustředěná aktivizace vědeckého zájmu o řešení otázek, které mají být předmětem jednání sjezdu. Výsledky této aktivity jsou zřejmé ze sjezdových sborníků, které jednotlivé země ke sjezdu připravily, i z jiných publikací, které byly sjezdu věnovány nebo které u příležitosti sjezdu vyšly. (Bohužel se z technických příčin nepodařilo ani u nás vydat všechny publikace, které byly ke sjezdu připraveny a které by byly ještě více přispěly k vědecké reprezentaci naší jazykovědy a slavistiky na sjezdu, tak např. nevyšel 1. sešit chystaného Staročeského slovníku.)

Ke kladům patří jistě i orientace po problematice, která je vědecky aktuální a která se v jednotlivých zemích a jejich institucích řeší. Jasný záměr Mezinárodního komitétu slavistů i našich organizátorů sjezdu soustředit jednání na několik málo základních tematických okruhů narazil sice na pochopitelnou snahu pracovníků v některých dílčích okruzích nebo oborech, aby také měli na sjezdu příležitost projednat svou problematiku, domnívám se však, že se podařilo organizačními formami tento rozpor ztlumit.

Abychom dali i širší odborné veřejnosti možnost učinit si představu o jednáních sjezdu, pokusíme se stručně charakterizovat jejich vědeckou náplň.

Jazykovědná tematika byla soustředěna do šesti základních okruhů: 1. Fonologická a morfologická struktura slova v slovanských jazycích a její historický vývoj. 2. Typy větné stavby v slovanských jazycích a jejich historický vývoj. 3. Problémy historickosrovnávací a typologické analýzy slovanského lexika. 4. Otázky standardizace slovanských spisovných jazyků. 5. Úkoly a perspektivy dialektologických výzkumů slovanských jazyků. 6. Problémy jazykových kontaktů mezi slovanskými jazyky navzájem a mezi slovanskými a neslovanskými jazyky.

Tematika lingvostylistická, která je zvláště u nás prohloubeně a z nových hledisk propracovávána, byla — jako už na dřívějších sjezdech — zařazena do samostatné sekce literárně lingvistických problémů. Toto organizační začlenění omezuje jazykovědnou stylistiku na sjezdových jednáních příliš na zkoumání jazyka a stylu umělecké literatury, a to není zcela v souladu s naším obecným širším pojetím stylistiky jako disciplíny jazykovědné. Je příznačné, že dílčí tematika této sekce, týkající se problémů stylistiky spisovného jazyka a jazyka umělecké literatury, byla uvedena základními referáty českých lingvistů, K. Hausenblase a M. Jelínka.

[293]Naproti tomu je třeba uvítat, že byla jako jeden ze základních okruhů lingvistické sekce zařazena tematika standardizace spisovných jazyků. Jde o tematiku, která je těsně spjata s pražskou jazykovědnou školou a která je dnes i v jiných zemích vědecky aktuální a budí zájem mnoha lingvistů. Referáty týkající se obecné problematiky, otázek spisovného jazyka, jeho normy a společenských aspektů byly rovněž vypracovány českými jazykovědci, Fr. Danešem a Al. Jedličkou. Na programu byly dále referáty týkající se vzájemných vztahů slovanských spisovných jazyků, v nichž D. Brozović nově osvětlil typologické vztahy slovanských spisovných jazyků, R. Auty (Velká Británie) tentokrát probral dílčí pravopisnou problematiku v období národního obrození a I. K. Bilodid kontakty ukrajinského jazyka s jinými slovanskými jazyky. Při studiu jednotlivých spisovných jazyků slovanských a jejich vývoje je důležitý pohled konfrontační, zatím ovšem málo zastoupený. Umožní jej však zpracování významných vývojových etap jednotlivých spisovných jazyků slovanských; výsledky svých bádání v tomto okruhu přednesli na sjezdu L. Andrejčin (o specifických rysech při utváření současného spisovného jazyka bulharského) a L. Jonke (o vývoji chorvatskosrbského jazyka v první polovině 20. století).

V rámci základní jazykovědné tematiky projednávané na sjezdu našly své místo i některé dílčí problémy, na něž se soustřeďuje trvalý nebo i aktuální zájem badatelů (např. problematika akcentologická, problematika pořádku slov, slovotvorný rozbor, složení slovní zásoby, etymologie, otázky sémantické aj.). Některé z nich pak byly projednávány v samostatných podsekcích, které měly pevně vymezenou tematiku, ať už tradiční, jakou je pro slovanské jazyky problematika slovesného vidu, nebo problematika podřadného souvětí (s účastí českých lingvistů), anebo novou, jak ji představují problémy strojového překladu, popř. problematika překladu vůbec zastoupená v sekci literárně lingvistické.

Jiným kladem sjezdu, často zdůrazňovaným, byla osobní setkání i kontakty představitelů a členů různých institucí. I ta byla spojena s možností otevřené výměny názorů, s ujasňováním a konfrontací metodologických východisk i s přímým a podrobnějším seznámením s konkrétními výsledky práce jednotlivých pracovníků a příslušných institucí.

Přímá a bezprostřední spolupráce při promýšlení obecných otázek a koordinace pracovních programů i při řešení konkrétních úkolů mezinárodní povahy je umožněna především činností komisí, které při Mezinárodním komitétu slavistů pracují a které se scházejí na pracovních zasedáních i v období mezi sjezdy. V těchto mezinárodních komisích pracují zástupci národních komisí ustavených především ve slovanských zemích a také někteří slavisté pracující na dané problematice v zemích neslovanských. Ke komisím, z nichž jsme hlavní vypočetli ve zprávě o přípravě sjezdu (s. 178), [294]přibývá nově ustavená komise lexikologicko-lexikografická; předběžně uvažovala skupina slavistů i o návrhu na ustavení komise pro studium spisovných jazyků slovanských.

Tak jako na předchozích sjezdech byla v rámci sjezdu uspořádána výstava slavistických publikací z jednotlivých zemí za léta 1963—1968. Výstavu obeslalo 18 zemí a bylo na ní skoro 4 000 publikací.[1] Funkci orientovat po nové slavistické produkci mají i bibliografické sborníčky, které připravily slavistické instituce v některých zemích (k filosofické fakultě pražské, která připravila takovýto sborníček už k sofijskému sjezdu a nově i k sjezdu pražskému, přibyl bibliografický svazek Ústavu pro jazyk český ČSAV a z cizích zemí sborníček sofijské university). Bylo by užitečné, kdyby se k příštímu sjezdu počet těchto dílčích bibliografických sborníčků ještě více rozšířil. Stejný informační a orientační úkol má i publikace Slovanská filologie na Karlově universitě, kterou za hlavní redakce J. Kurze vydala ke sjezdu Universita Karlova. Sborník obsahuje přehledné souhrnné výklady o vývoji jazykovědné a literárněvědné slavistiky v obdobích do r. 1918, mezi oběma světovými válkami a v současné době. V druhé části se podává přehledná charakteristika činnosti slavistických oborů na Karlově universitě po r. 1945 a dále soupis jejích slavistických kateder. Jsou připojeny i medailónky o činnosti jednotlivých profesorů a docentů z řad slavistů Karlovy university působících zde od r. 1945.

Celý průběh jednání slavistického sjezdu bude dokumentárně zachycen v publikaci Akta VI. mezinárodního sjezdu slavistů v Praze, která vyjde za podpory UNESCO. Obsáhne zprávy o plenárních zasedáních sjezdu, soupis přednesených referátů, příspěvků a sdělení, resumé diskusních vystoupení, zprávy o zasedání mezinárodních komisí a soupis účastníků sjezdu.

VI. mezinárodní sjezd slavistů v Praze se skončil. Výtěžky práce za předchozí období, obsažené ve sbornících a publikacích věnovaných a předložených sjezdu, i výsledky sjezdových jednání budou jistě ovlivňovat další činnost slavistických institucí i jednotlivých badatelů při řešení problematiky i při hledání nových cest. Budou se tyto výsledky i hodnotit, stejně jako se už dnes hodnotí vědecká i společenská organizace sjezdu i celkové ovzduší, v kterém sjezd pracoval. První slova díků a chvály zazněla už na slavnostním závěrečném zasedání. Byla vyslovena našimi starými zahraničními přáteli, Romanem Jakobsonem a Bratkem Kreftem, kteří se zároveň vyznali ze své neutuchající lásky k Praze a k celé naší vlasti. V osobních rozhovorech jsme mohli slyšet i slova uznání o organizaci sjezdu, o kterou se zasloužilo pracovní byro sjezdu vedené předsedou sjezdu a Mezinárodního [295]komitétu slavistů B. Havránkem i členové všech pracovních sjezdových komisí, od představitelů té země, které bylo podle rozhodnutí Mezinárodního komitétu slavistů svěřeno uspořádání příštího slavistického sjezdu. VII. mezinárodní sjezd slavistů se bude konat ve Varšavě v r. 1973.


[1] Většina exponátů byla vystavujícími zeměmi darována československým slavistům; jako celek budou umístěny v Slovanské knihovně v Praze, největší samostatné slavistické knihovně na světě. Bude vydán také katalog výstavy, který bude mít velkou hodnotu bibliografickou.

Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 5, s. 291-295

Předchozí František Daneš: Dostal jsem přidáno a podobné pasívní konstrukce, II

Následující Jiří Kraus: Stroje v jazykovědě