Nový etymologický slovník

Jaromír Spal

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Před 35 lety vyšel první etymologický slovník českého jazyka, jehož autorem byl Josef Holub. Měl populární zaměření a bylo v něm mnoho nedostatků; ty však byly opraveny ve vydání následujícím a pak ještě dokonaleji ve vydání vyšlém r. 1951 za spolupráce s Fr. Kopečným, Teprve po něm následoval etymologický slovník Machkův.

Vydání nového slovníku[1] v odstupu poměrně krátkém je odůvodněno jeho odlišným rázem a zaměřením. Vysvětlují ho autoři v úvodu: „Tento slovník, určený nejširšímu okruhu uživatelů, si vzal za úkol vysvětlit i … slova cizí (v etymologických slovnících často opomíjená) a najít jejich etymologickou souvislost, a to jak mezi sebou, tak i slovy domácími.“ Tento cíl vedl i k rozsáhlému úvodu, který obsahuje přehled „některých cizích slovních základů“, dále „několik poznámek z historické mluvnice“, rozdělení jazyků a výklad o přejatých slovech (prací J. V. Bečky); celkem 63 stran.

Obsahuje tedy slovník slova domácí, přejatá slova spisovná i nespisovná (např. holfald, holt, furt, glanc, pucflek aj.) a cizí slova v užším smyslu — je tu tedy i řada termínů odborných, mezinárodních; všechny ovšem zachyceny být nemohly a oprávněnost výběru bude vždy problémem. Úkol, který na sebe autoři vzali, vzrostl i tím, že u slov cizích se vysvětluje — někdy dost obšírně — význam. A tato rozsáhlost úkolu, ztíženého snahou o stručnost a snad i nedostatkem času, způsobila, že dílo má dosti nedostatků. Velká část jich spadá na vrub zjednodušujícího, a proto často zkreslujícího přejímání z jiných pramenů.

Pokud jde o slova domácí, drží se autoři skoro bez výjimky slovníku Machkova. To zvláště u díla populárně zaměřeného není vadou — překvapuje jen, že nebylo přihlédnuto ke slovníku Holuba—Kopečného. Bez výhrady se přijímají i výklady problematické (bagán, pešek, pohodný, slonbidlo, svítek) a tam, kde Machek uvádí několik možností nebo omezuje výklad slovy „asi, snad“, Holub—Lyer (dále HL) má jen jediný výklad bez poznámky, resp. stylizaci zkreslující: kozodoj, syčák, kotrč (zde říká Machek: „… může být z kostrč (pouhá domněnka!), znamená věc z výčnělky všelijak trčícími“, ale HL: „expresívní obměnou z kostrč na ozna[237]čení trčící věci“) aj. U Machka koláč „se pekl původně veliký … podoby kola“; podle HL „pův. se pekly velké jako kolo“. U Machka borovička je jalovcová kořalka, protože plody se podobají borůvkám, ale v HL mimo to „jalovec se podobá malé borovičce“ (?). O bramboříku praví HL, že květy se podobají bramborovým (Machek správně: hlízy).

Podobně zjednodušeně se přejímají i výklady z jiných pramenů a to vede k formulacím mylným. Např. elipsoid je vykládán jako plocha; je to však těleso čili odborným matematickým termínem „plocha druhého stupně“; tak je to v Příručním slovníku.

K ostatním slovům domácím: Rčení dostal na chrám páně nemá nic společného se zpronevěrou peněz na stavbu chrámu; podle bible tělo je chrám Ducha sv., tedy vlastně „dostat na tělo“. Místní jméno Kbely nevzniklo z názvu plošné míry (o tom Profous, kterého autoři uvádějí v literatuře, ale zde se drží Machka). — Přenesené významy slova kohoutek nejsou podle podoby s kohoutím hřebenem (spíše podle barvy a otáčení jako kohout na střeše). — Kolohnát nemá rozbitou nohu, spíše štípe, seká nohama (dlouhé kroky). — Kozelec není přichýlením ke „kůzle“, ale ke kozlec ‚kozlík‘ — Kucmoch má ch expresívní (srov. kocmoud), ne podle něm. gemacht; kůrovec neničí kůru, ale žije pod ní. — Macarát (slovinsky močerad) má opravdu rád mokro (moču rad), není to jen „lidová představa“. — Obecné jméno makotřas (třese hlavou?) není spisovné. — Turek je dýně, nikoliv kdyně!

U slov cizího původu: Abrahámoviny (50 let) nejsou podle vysokého věku Abrahamova, ale podle místa z bible, kde Židé praví Kristu: „Padesát let ještě nemáš a Abrahama jsi viděl?“ — Angina není zánět hltanu, digitalis nejsou jen sušené listy náprstníku, ale náprstník sám. — Externista není „žák, který nenavštěvuje pravidelně přednášky“, filip — důvtip, ne vtip. — Výraz to je mi fuk spíše souvisí s franc. vulg. je m’en foute („šmafú“) než s fíkem. — Hokus-pokus původně nebyla formule kejklířská, nýbrž patrně zkomolení náboženského „hoc est corpus“, snad protestantský posměšek katolické latině. — Hokynář přece asi bude „opačným přechýlením“ z hokyně (a to z Höckin), Hockener by dalo „hoknář“. — Idiosynkrazie je přecitlivělost na jisté vjemy. — Kaceřovat je prohlašovat kacířem, odpadlíkem, ne přísně kárat. — Angl. cloth je látka, ne šaty (správně u hesla glot), konsternovat není poplašit, ale zmást. — Makista je prý od fr. maquis „macchie, do jejíchž houštin se utíkali bojovníci proti Němcům“, ale ta roste jen ve Středomoří a utíkali se tam vždy lidé, kteří se octli v rozporu se zákonem: odtud maquis = ilegální hnutí. — Paňáca se dá vyložit jen z tvaru bajazzo, nikoli přímo z pagliaccio. — Parmezán je z italského parmesano. — Metrnice má sotva něco společného s Metternichem. Je to žertovné přechýlení („to je metr!“). — Nimrod nebyl babylónský bůh, ale mytický král. — Preclík: tvar brezel nelze vyložit přímo z bracchium. — Preliminář je předběžný výkon vůbec (např. jednání); remis [238]je i mimo šach, ve sportu; sanovat je ozdravit, ne provést nápravu; secese je odštěpení, ne odchod. — Shimmy není „tanec po domácku“ (angl. chemise je spodní prádlo). — Slang není mluva podle povolání (viz sportovní, studentský, vojenský). — Synkretismus je obecně splývání (i v mluvnici). — Šús je z něm. der Schuss — potřeštěnec („šoustnutý“ je pozdní, vulgární obměna), utopie je vysněná země, pak i příběh tam umístěný, teprve druhotně nesplnitelné přání, sen.

Zvláště mnoho omylů je v oblasti sportu, kde se nerozlišuje překlad slova obecného od odborného termínu. Tak faul je nedovolený zákrok, ale angl. foul neznamená nedovolený, nýbrž nečestný. Podobně: back = zadní, ne vzadu stojící, halfback = polozadní, centrehalfback = střední záložník (ne „stojící v polovici mužstva vzadu“), centreforward = střední útočník (forward = kupředu), ne střední přední stráž, groggy není neschopný, ale otřesený; kiks je selhání, ne chyba; klipsny jsou také špičky na šlapadlech kola; cricket vykládají angl. slovníky z fr. criquet (snad onom., angl. crick je křeč ve vazu, ne hůl); crocket je z franc. le croc = hůl, hák. — Penalta je pokutový, nikoli trestný kop; semifinále ani demifinále neznamená poločas, nýbrž předposlední dvě kola v turnajovém systému her. — Forehand není „úder na stejnojmenné straně těla“ (je při něm předek ruky, dlaň, ve směru úderu, kdežto při backhandu — jejž slovník nevykládá — je v tom směru hřbet ruky). — Štulpna není chránič, nýbrž sportovní punčocha.

Také v úvodu jsou nepřesnosti. Řecký (atický) 4. pád množ. je na -ús, nikoli -ons (s. 23); změny ie > í a é > í měly být odděleny. Výklad aj > ej je zastaralý. Nezřetelný je výklad o praslov. přesmykování; diagram palatalizace (s. 27) je nepřehledný a mimo to tam chybí nj > ň (vonja — vóňa).

Rozsah etymologických výkladů je rozdílný: někde jde až do indoevropštiny a praevropštiny, jindy je nadmíru lapidární. Například klacek z něm. Klotz — bez dalšího výkladu; často také pouhá poznámka „všeslov.“.

Že se neoznačuje výslovnost, je dáno snahou o úsporu místa, ale v publikaci populárního zaměření je to škoda. Laik např. neví, že chaise longue je populární šezlón a že šarže souvisí s chargé.

Některá nedopatření nelze vysvětlit než spěchem: tak např. u hesla díže: „z angl. hlaef-dige > hospodyně“; třešeň: „psl. čerša z lat. cerasus prostřednictvím románským“; soumar: „soum (nyní Saum) = nákladní sedlo“ (dnešní Saum však znamená ‚okraj‘). Podobné nedopatření je u hesla metla, vynechané řádky u pedagog a injektor. To už je věc korektury; sem patří i stečení města (113), duma m. guma, Kraguljeuac m. Kragujevac (s. 22).

Je možné, že při podrobné revizi by se ve slovníku našly ještě některé nedostatky jiné; a přesto je možno říci, že se zřetelem k celkovému rozsahu jsou to drobnosti. Je to práce spíše kompilační, a přece svým způsobem průkopnická. Snad si nabrala úkolů trochu mnoho: vyložit beze zbytku celou zásobu jazyka, podat vysvětlení cizích slov jak po stránce věcné [239](a zde bude mít leckdy cenu i pro odborníky), tak i tvarové (zde především pro mladší generaci, nemající klasické vzdělání) a konečně vůbec popularizovat etymologii. Bude asi nutno některý úkol omezit, jiný doplnit, prohloubit; a někde odstranit nedopatření. Snad by nám jeho nové vydání mohlo přinést slovník etymologicko-výkladový.

---

[1] Josef Holub - Stanislav Lyer, Stručný etymologický slovník jazyka českého, Praha 1967, 527 stran.

Naše řeč, volume 51 (1968), issue 4, pp. 236-239

Previous Jaroslav Bauer: Monografie o vývoji českých infinitivních vět

Next Jaroslav Machač: Poslední svazek sborníku Voprosy kuľtury reči