Rozhlasový cyklus pořadů o českém jazyku
Emil Dvořák
[Reviews and reports]
-
15. ledna 1988 zahájil Československý rozhlas dosud největší mimoškolní jazykově výchovnou akci — cyklus pořadů o českém jazyku, určený především pro mládež. Tento cyklus, nazvaný Čeština za školou, daleko předstihuje veškerou pozornost, která byla naším rozhlasem češtině věnována,[1] a to jak soustavností výkladů, tak především rozsahem: půjde celkem o 56 třicetiminutových relací, vysílaných jednou za čtrnáct dní (vždy v lichém týdnu v pondělí 16.00—16.30 hod. a ve volnou sobotu v 9.30—10.00 hod. na národním okruhu Praha a v rozhlasu po drátě). Cyklus je rozvržen na dva a půl roku. Jednotlivé pořady připravují s redaktorem Československého rozhlasu Milanem Navrátilem, vyznamenaným za cyklus o Praze Světlem oděná cenou hlavního města Prahy, pracovníci katedry českého a slovenského jazyka filosofické fakulty University Karlovy, Ústavu pro jazyk český ČSAV i další vědečtí a veřejní pracovníci; vedoucím autorského kolektivu je prof. Karel Hausenblas.
Cílem rozhlasového cyklu o českém jazyku je prohloubit, případně probudit zájem širší veřejnosti, především mládeže, o jazykové otázky a jazykovou kulturu i o další jazykové vzdělávání a zvyšování kultury vlastních jazykových projevů. Autoři pořadů se snaží ovlivnit postoj veřejnosti k jazyku a pokoušejí se nenásilnou formou uvádět na pravou míru některé nesprávné představy o úloze jazykovědy, například o možnostech zásahů do jazyka. Snaží se obrátit pozornost uživatelů jazyka od jevů čistě formálních (dosud přeceňovaného pravopisu aj.) k jazykovým prostředkům, které mají funkci významovou.
Těmito otázkami se budou zabývat jednotlivé pořady nikoli nahodile a příležitostně, ale v soustavném výkladu všech okruhů jazykové problematiky. Rozsáhlý cyklus je rozvržen do dvou částí. V dnešní zprávě si chceme všimnout především části první — 16 relací, které předcházejí před 40 lekcemi věnovanými soustavnému popisu a rozboru současného českého spisovného jazyka (ortoepii, pravopisu, slovní zásobě, tvoření slov, vlastním [182]jménům, tvarosloví, skladbě a slohu). První relace seznámila posluchače rámcově s novým pořadem a jeho posláním a zároveň objasnila i některé nejobecnější otázky jazykového dorozumívání (prof. Hausenblas a doc. Daneš). V dalších pořadech se posluchači seznamují s národním jazykem a jeho rozvrstvením. Po dvou lekcích věnovaných místu češtiny v rodině slovanských jazyků (prof. Dostál a doc. Porák) a jejímu poměru k slovenštině (prof. Jedlička, prof. Pauliny a překladatelka Kintnerová) následoval pořad o spisovné češtině (prof. Jedlička a prof. Hausenblas). Březnové relace byly věnovány místním nářečím, a to nejdříve na Moravě (prof. Bělič, doc. Kopečný a prof. Lamprecht), potom v Čechách (dr. Utěšený, dr. Voráč, dr. Bachman a dr. Jančák). Na tuto lekci navazují pořady o obecné češtině, o zájmovém a profesionálním slangu, o jazyku mládeže, o jazykových stylech a samostatná relace o jazyku umělecké literatury. Dalších 5 pořadů (12.—16. relace) se bude zabývat vývojem českého jazyka od jeho počátků do současnosti; jejich autoři vyjdou z dnešní češtiny a objasní některé jevy, jimž nemůžeme porozumět bez znalosti vývoje jazyka; po tomto uvedení se zaměří na charakteristiku jednotlivých vývojových období.
Forma půlhodinového rozhovoru odborníků s redaktorem (vysokoškolsky vzdělaným bohemistou) a zvláště určení pořadů pro posluchače především z řad mládeže si vynucují i zvláštní metodiku přípravy jednotlivých pořadů i celého cyklu. Autoři usilují především o životnost, aktuálnost i „rozhlasovost“ — jak výrazně napovídá již název cyklu Čeština za školou. Domnívám se, že úspěch pořadů bude záviset na netradičním pojetí jednotlivých témat. Autoři se vyhýbají mentorskému poučování a především častému zakazování a odsuzování. Usilují o aktivitu svých posluchačů, podněcují je k tomu, aby zaujímali k vykládané látce stanovisko a konfrontovali je s názory odborníků. Proto ve výběru látky i jednotlivých příkladů soustřeďují na materiál mládeži blízký. Již v prvních lekcích vycházeli autoři například často z oblasti sportu (slovenština ve sportovních reportážích, běžně známá slova palica, preteky aj.). Vhodně přihlížejí i k zájmovým okruhům pravidelných posluchačů rozhlasu a televize a navazují na oblíbené pořady. Tak hned v první relaci ukázali funkčnost jasného a jednoznačného vyjadřování na nemilém nedorozumění, které vzniklo při rozhlasové soutěži Sedm jednou ranou: spor pramenil z nepřesně formulované otázky.[2] Jindy ilustrovali znalost slovenštiny u Čechů na pořadu Desetkrát odpověz. Již jsme připomněli význam příkladového materiálu, pokud možno nevšedního a vyvolávajícího zájem posluchačů. Za zvláště vítaný prostředek tu považuji humor, vtip; znamenitě jím oživili svůj pořad autoři relace o moravských nářečích, a to ve volbě dokladů i ve vlastním podání.
První dopisy posluchačů naznačují, že pořad bude mít živý ohlas — a že se okruh posluchačů zdaleka neomezí jen na mládež, a dokonce ani ne [183]jenom na území republiky. Potěšující je i zájem o častější vysílání jednotlivých relací i o zasílání jejich textů. (Pracovníci Rozhlasu nemohou zatím texty rozesílat — jde o bezprostřední rozhovory; uvažují však o jejich zpracování a knižním vydání.) Z několika dopisů se ozývá i obava o osud češtiny; někteří posluchači se domnívají, že je ohrožena jednak pronikáním prvků obecné češtiny, například do textů populárních písní, jednak častým užíváním cizích slov. Posluchačka z Prahy se domnívá, že „už je nejvyšší čas české řeči se ujmout“, a posluchač z Kralic na Hané svůj rozhořčený dopis dokonce uzavírá slovy: „Ani Germáni za 300 let náš jazyk nezmrzačili jako naše soi-disant inteligence!“ Autoři dalších pořadů budou mít jistě dost příležitostí, aby objasnili, jaký je skutečný stav současné spisovné češtiny a jaké jsou její vývojové tendence a perspektivy. Naproti tomu v jiných dopisech se objevují i vážné podněty k dalšímu zamyšlení, užitečné i pro jazykovědce.
Věříme, že se tomuto pořadu o českém jazyku podaří udržet zájem široké veřejnosti po celou dobu vysílání a že tak přispěje k zvyšování jazykové kultury způsobem opravdu nevšedním.
[1] Pravidelná pětiminutová vysílání Jazykového koutku od r. 1946, zprvu každodenní, nyní jednou týdně, relace Jazykové poradny, Náš jazyk mateřský, cyklus z látky základní devítileté školy, zaměřený na pomoc těm, kteří se chystali k dálkovému studiu na školách 2. cyklu, v poslední době i v pořadech Mikrofóra a v Besedách u kulatého stolu.
[2] Viz Naše řeč 50, 1967, s. 247n.
Naše řeč, volume 51 (1968), issue 3, pp. 181-183
Previous Jaroslav Kuchař: K nastávajícímu sjezdu slavistů v Praze
Next Teodora Alexandru (Bukurešť): O rumunské bohemistice
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1