Záhať

Běla Poštolková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Onemocnění označované jako infarkt zná dnes každý. Málokdo však ví, že už přes devadesát let existuje jeho český ekvivalent záhať. V odborné literatuře[1] se ho dosud užívá jako českého ekvivalentu, i když ne tak často jako termínu latinského. Jungmannův slovník slovo záhať neuvádí, ale objevuje se v 5. díle Kottova slovníku z r. 1887 a v dodatcích k tomuto slovníku z r. 1893. Z odborných slovníků je uvádí Ottův zdravotní slovník v obou vydáních (1889, 1900) jako název hlavní, Lékařský slovník z r. 1962 (2. vydání) jako český ekvivalent (stejně jako Příruční slovník naučný, 2. díl, 1964). Avšak nové vydání Lékařského repetitoria má jen název latinský.

V nejstarších dokladech a slovnících[2] je význam slova záhať velmi široký. Rozumí se jím vyplnění a zacpání tkáně nebo orgánu v nejširším slova smyslu, nahromadění určité látky (nejen krve) ve tkáni vůbec. Užívá se jako označení i pro vyplnění a zacpání cév a rozumí se jím někdy trombóza (popř. embolie), někdy infarkt. Ještě 1. vydání Zdravotního slovníku z r. 1889 uvádí jako ekvivalent slova záhať termín trombóza (heslo infarkt neuvádí vůbec). Ottův slovník naučný, ač má podrobně vypracované heslo infarkt (záhať), uvádí ještě odkazové heslo záhať (thrombus) viz thrombosa. Ale již 2. vydání Zdravotního [126]slovníku z r. 1900 oba termíny přesně odlišuje.

Užívání slova záhať jak pro trombózu (popř. embolii), tak pro infarkt souvisí s neustáleností české lékařské terminologie té doby. Skutečnosti věcně spolu spjaté, pro které nebylo ustáleného označení, mohly být lehce zaměňovány. Vyvolávající činitel (vznik trombu nebo embolu) byl označován názvem pro následný stav (infarkt).[3] Dnes se termínu záhať užívá zejména ve spojitosti se záhatí srdečního svalu (infarkt myokardu).[4] Jde tu tedy nejen o zúžení významu slova, ale především o zpřesnění a ustálení jeho významu, tj. o vytvoření skutečného jednoznačného termínu.

V obecném významu není v češtině slovo záhať doloženo, zato však v nářečí se objevuje jako varianta vedle podoby zahata s významem ‚zahrazené místo mezi staveními‘. Ve slovenštině je slovo záhať živé a znamená překážku na menším vodním toku.[5]

Podstatné jméno záhať souvisí nepochybně se slovesem zahatit, tj. zatarasit, zahradit překážkami, s výrazem, který je dnes v češtině již zastaralý (doklady v lexikálním archívu jsou z Palackého, Vocela, Němcové, Holečka a jiných starších autorů). Běžně však užíváme slovesa základního hatit a jeho dokonavé podoby zhatit ve významu přeneseném ‚bránit, překážet v něčem‘, např. hatit někomu plány, úmysly. Tento přenesený význam souvisí se slovem hať, které původně znamenalo cestu přes močálovitou půdu upravenou svazky proutí, větví nebo trámců, později vše, co bylo z podobného materiálu zhotoveno, např. ohrady, hráze, jezy apod.[6] (Ještě dodnes existuje v slovenštině slovo hať ve významu ‚jez‘!) Spojení hatit cestu znamená upravovat, zpevňovat ji hatí, zahatit pak zahrazovat, přehrazovat něco. Ve slovenštině se udržela v tomto významu podoba zahatať (vodu, potok aj.), kdežto podoba zahatiť je ve Slovníku slovenského jazyka označena jako trochu zastaralá. Je tedy záhať něco zatlačeného, tj. zahrazeného, uzavřeného, (srovnej nářeční záhať, zahata), nebo něco, co samo zahacuje, zahrazuje, uzavírá (ve slovenštině překážka na menším vodním toku), anebo to, co zahacením, uzavřením vzniká (v medicíně infarkt). Praví-li tedy odborník, že „uzavřením větve věnčité tepny srdeční vzniká srdeční záhať“[7] nebo „trombosa nebo jiný uzávěr menší cévy může vyvolat rozsáhlý infarkt“,[8] pak pochopíme motivaci, která kdysi vedla k tomu, označit onemocnění vzniklé vytvořením určité překážky v krevním oběhu slovem záhať. [127]Obdobnou motivaci má v latině výraz infarctus. Souvisí se slovesem (in)farcire, tj. ‚cpát do něčeho, pěchovat něčím‘. Infarctus znamenalo nejspíše ‚napěchovaný sraženou krví, a tím působící překážku‘, později ‚stav, onemocnění onou překážkou vzniklé‘.

---

[1] M. Netoušek, Vnitřní lékařství, 4. vydání, Praha 1954, s. 68, 412n, 495n, 741. — B. Prusík a kol., Nemoci končetinových cév v klinické praxi, Praha 1959, s. 39. — Repetitorium praktického lékaře, 2. vydání, Praha 1955, s. 812.

[2] Časopis lékařů českých 2, 1863, s. 94 (záhať dělohy), s. 238 (záhať [thrombosa] žil plicních), s. 239 (krevní infarkt [záhať] v plících).

Časopis lékařů českých 10, 1871, s. 386 (záhať žíly, záhať rodidel). Slovník zdravotní, K. Chodounský, J. Thomayer, Praha 1889. („Záhať čili thrombosa nazývá se sražení krve v cévě.“) Zdravotní slovník, K. Chodounský, J. Thomayer, Praha 1900. („Záhať [infarkt] je nahromadění určité látky ve tkáni; obyčejně to bývá nahromadění krve, které tvoří ložisko ostře ohraničené a opouzdřené klínovitého tvaru. Příčinou záhati krevní jest ucpání malé tepny buď sražením se krve v tepně nebo vmetkem.“)

[3] Trombóza je chorobné srážení krve za živa v cévách, trombus = krevní sraženina. Embolie je ucpání cévy z různých příčin, např. utrženým kusem krevní sraženiny (embolem, vmetkem). Infarkt je podle Příručního slovníku naučného (Praha, 2. díl, 1964) definován jako „místní odumření tkáně z nedokrevnosti při náhlém uzavření přívodní tepny (krevní sraženinou aj.)“.

[4] Lékařské repetitorium, 3. vydání, Praha 1967, uvádí pod heslem infarkt i. myokardu a i. střevní, pod hesly embolie plicnice a flebotrombosa jsou zmínky o infarktu plicním (s. 520 a 600). Všeobecně se však označením infarkt rozumí nemoc srdce.

[5] Slovník slovenského jazyka, 5. díl, Bratislava 1965.

[6] V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého a slovenského, Praha 1957.

[7] Repetitorium praktického lékaře, 2. vydání, Praha 1955, s. 812.

[8] Lékařské repetitorium, 3. vydání, Praha 1967, s. 736.

Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 2, s. 125-127

Předchozí Běla Poštolková: Údaje v litrech se neodečítají

Následující Běla Poštolková: Výrobky zcizené z potravinářských prodejen?