F. N.
[Hovorna]
-
Roku 1921 bude tomu sto let, co vyšel první díl Preslova »Kroka«, časopisu, kterému skoro bychom měli záviděti, že mohl u svých čtenářů předpokládati tolik touhy po poučení ve všech oborech; aspoň nevím, který z nynějších časopisů českých by směl přinésti delší pojednání o indické prosodii a metrice vedle přehledů prací astronomických, zeměpisných, chemických atd. Ale nač tam chci upozorniti čtenáře »Naší Řeči«, jest »Lovec anebo Oprava pohřešků proti duchu mluvy českoslovanské«, známá stať Antonína Marka, uvedená těmito slovy: »Chyby buďte vytčeny k výstraze, ale nic k úrazu, jelikož chyba každým vládne, kdokoli chodí pod sluncem. Tímto heslem přikročujeme k odvážnému přetříbení pohřešků spisovatelských nejmenujíce osoby v naději, že dobromyslnou omluvou a domluvou uhodíme k cestě pravější a pooblomíme se v slohu čistějším, aby, vydaří-li se kazitel český, neměl tolik práce v satyrickém mrskání.« Mezi káranými »pohřešky« čteme na 9. místě: »Čiň rozdíl mezi měla, habuit, a mněla, putavit, mezi mně, dativem, a mne, genitivem. Sice tobě vytknou, že mluvnice česká nebyla u tebe [94]ještě noclehem«, a na 10. místě: »Od něj místo od něho dovolují si mnozí: hnedle jakým pak právem?« Budeme moci v jubilejním roce říci, že od té doby česká mluvnice byla noclehem u každého Čecha? A že si již nikdo nedovoluje mluviti a psáti, co bylo před stoletím a po stu letech káráno?
Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 3, s. 93-94
Předchozí K. K.: Snětivý klas v české pšenici?
Následující František Novotný: Z obchodní češtiny