Servis, servisní

Oldřich Uličný

[Drobnosti]

(pdf)

-

V souvislosti s rozšiřováním různých služeb pro opravu strojů a přístrojů (hlavně motorových vozidel, televizorů, chladniček, elektrických přístrojů, topných agregátů apod.) se v poslední době hojněji užívá označení servis a servisní a sousloví z nich utvořených.

Podle Slovníku spisovného jazyka českého je servis opravářská služba pro zmíněné stroje a přístroje a také dílna, opravna pro tuto službu. Srovnáním s výkladem Příručního slovníku (service neskl. f. tech. slang. ‚služba, obsluha zákazníka firmou při dalším udržování dodaného zboží‘) a se staršími, zvl. předválečnými doklady zjistíme vedle posunu pravopisného, tvaroslovného a funkčně stylového především posun významový. Význam slova servis zachycený v SSJČ je obecnější: užívá se ho v platnosti ‚opravářská služba poskytovaná kterémukoli zákazníkovi‘.

Ale význam slova servis se stává ještě obecnějším, je-li ho užito jako motoristického výrazu; označují se jím pak jakékoli, nikoliv jen opravářské služby motoristům. Je pravděpodobné, že tento posun souvisí s dnešním rozšířením souhrnného názvu služba (služby),[1] kam spadají i opravny všeho druhu.

Dnes tedy existuje vedle sebe trojí základní význam slova servis: 1. služba provádějící opravy dodaného zboží, a to v záruční době i po ní, 2. opravářská služba poskytovaná kterémukoli zákazníkovi (většinou jde o běžné opravy, prováděné zpravidla na počkání), 3. služba motoristům vůbec, tj. vedle oprav i údržba, mytí, čištění, poskytování pohonných hmot aj.; protože však u nás většina benzínových čerpadel opravy motorových vozidel neprovádí, užívá se někdy označení servis s významem ‚služby motoristům s výjimkou právě služeb opravářských‘ (srov. servis ve významu ‚benzínová čerpací stanice‘ nebo doklad z Rudého práva: „Pod jednou střechou … budou pohostinské, servisní a opravárenské služby, popřípadě i prodej benzínu…“).

Třetí význam podst. jména servis je omezen na oblast motoristickou (první dva významy jsou ovšem také omezeny vzhledem k druhu opravovaného zboží nemluví se obvykle o servisu hodinářském, servisu fotopřístrojů apod.), ale proniká i do oborů jiných. Svědčí o tom zatím řídce se objevující sousloví opravárenský servis jako souhrnné označení opravářských služeb pro stroje a přístroje kromě motorových vozidel, i název technický servis pro opravnu zemědělských strojů (kde se jiné služby než opravy nepředpokládají). K označení opravárenský servis se uchýlil např. jeden okresní průmyslový podnik v menším místě, který sdružuje opravárenské služby všech typů, a chce proto svá servisní vozidla opatřit méně specializovaným názvem, zahrnujícím označení televizní servis, chladírenský servis aj. Sousloví opravárenský servis místo předpokládaného servis je v platnosti 1 a 2 nadbytečné — doslova má zde význam „opravárenská opravárenská služba“. Užití nadbytečného označení by bylo oprávněno jen tehdy, kdyby se význam 3, tj. ‚služba vůbec‘, rozšířil i do jiných odvětví do té míry, že by bližší určení [185]slova servis bylo dokonce nutné. Zatím však je význam 3 omezen na oblast motoristickou, a i tu je ještě dost kolísání, takže by zatím bylo správné držet se normy a v oblastech nemotoristických označení opravárenský servis nezavádět. Místo toho by bylo vhodné označení servis (např. Servis Okresního průmyslového podniku v N.) popř. i sousloví servisní služba, pokud vedení podniku nechce zůstat u domácí podoby opravářská / opravárenská služba. Přídavné jméno servisní tu má pak ovšem význam opravářský / opravárenský (od významu 1 a 2, takže nejde o podobnou nadbytečnost jako v případě sousloví opravárenský servis; sousloví servisní služba by bylo nadbytečné jen v případě, kdyby výchozí byl význam 3, a je doloženo v souslovích servisní účely, servisní autobus, servisní služba aj.

Kromě toho bývá význam 3 většinou specifikován i jinak, takže vymezení ‚služba pro motoristy‘ je dostatečně zřejmé: např. motoristický servis, autoservis, servis ČSAO, autokempink se servisem apod. Významy 1 a 2 bývají také často vymezeny dalším určením, např. servis Sigma, servis spotřebičů na tekutá paliva, servis elektrospotřebičů apod.

Pokud jde o rod podstatného jména servis, uvádí SSJČ vedle mužského rodu v závorce „též neskl. ž.“. Poněvadž přejetím z angličtiny nemohl být rod substantiva servis ovlivněn a protože ani jiné západní jazyky toto slovo v ženském rodě nemají, nabízí se domněnka, že zde působil původní pravopis service (možná i nespis. písmenková výslovnost), na jehož základě se slovo rodově přiřadilo k typu „nůše“; je také možné, že tu hrál jistou roli rod českého ekvivalentu služba. Dnes je ženský rod u podst. jména servis naprosto neživý, SSJČ to však výslovně nezaznamenává (jde tu zřejmě o kompromis s údaji Příručního slovníku) a uvádí obě rodové varianty za sebou; místo údaje „též neskl. ž.“ by bylo zřejmě vhodnější „dř. též neskl. ž.“.

Nakonec poznámku k domácím ekvivalentům přejatých slov servis a servisní. V Slovníku spisovného jazyka českého se servis vykládá jako opravářská služba — stále více se však ujímá přídavné jméno v podobě opravárenský. Jeho utvářenost je o to zajímavější, že podstatné jméno opravárna je málo frekventováno, takže je tu tendence vydělit jako odvozovací prostředek příponu -árenský. To je způsobeno jistě i tím, že adjektiva opravenský, přímo odvozeného od subst. opravna, se užívá zřídka; tak se vytváří nová dvojice opravna - opravárenský. Na druhé straně k výraznějšímu pronikání adjektiva opravárenský místo opravářský nesporně přispívá skutečnost, že prvním způsobem, užitím přídavného jména opravárenský, se lépe vyjádří institucionálnost poskytované služby.[2]

---

[1] Služby se dokonce octly jako nová právní instituce v novém občanském zákoníku z r. 1964, srov. I. Kabina, K právnej terminologii v nových kódexoch, Čs. terminologický časopis 4, 1965, s. 329.

[2] O poměru podobné dvojice výrazů, subst. strojnictví a strojírenství, srov. článek Fr. Váhaly v Naší řeči 37, 1950, s. 37n. a v druhém výběru Jazykového koutku Čs. rozhlasu, 1955, s. 49n.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 3, s. 184-185

Předchozí Antonín Tejnor: Umění popularizace

Následující Běla Poštolková: Silnice sjízdné ve všech tazích?