Radíme a kritizujeme

MS, MB, MH, MK

[Drobnosti]

(pdf)

-

K pořádku slov

V denním tisku jsme četli věty: Některé podniky uzavřely dohodu o podílech na docílených výsledcích z cenového vyrovnání. — Množství vypraného prádla pro obyvatelstvo se snížilo o 2 %. V obou větách jsou bohatěji rozvité přívlastky shodné, jejichž základem je přídavné jméno dějového významu (docílených, vypraného), to však je podstatným jménem odtrženo od členů, které je rozvíjejí (z cenového vyrovnání, pro obyvatelstvo), takže obě části rozvitého přívlastku řídící podstatné jméno (výsledcích, prádla) obmykají. Takový pořádek slov je sice možný v některých jazycích cizích, ale není správný v češtině. Jak známo, je třeba v češtině bohatěji rozvitý přívlastek shodný umístit za řídící podstatné jméno celý, nikoli jen jeho část (srov. třeba Kapitoly z praktické stylistiky, 1957, s. 79, nebo Fr. Daneš, Malý průvodce po dnešní češtině, 1964, s. 228n.). Uvedené příklady ukazují, že tento gramatický rys českého pořádku slov je podporován i požadavkem jasnosti a zřetelnosti, tj. požadavkem, aby nevznikla nejistota o vzájemném vztahu větných členů a jejich smyslu. V naších příkladech nelze vyloučit možnost významově nesprávného syntaktického spojení výsledek z cenového vyrovnání i prádlo pro obyvatelstvo místo správného docílených z cenového vyrovnání a vypraného pro obyvatelstvo.

MS

Tři jazykové nedostatky

jsme našli při letmém nahlédnutí do 14. čísla Mladé fronty ze dne 14. ledna 1967. Na předposlední straně jsou čtenáři upozorňováni na film režiséra „A. Cayatteho“ Meč a váhy. Cayatte je jméno francouzské končící na tzv. němé -e a před ním je tvrdě vyslovovaná souhláska. Správná výslovnost je tedy [kajat], nikoli [„kajate“], jež by eventuálně dovolovala užití tvaru „Cayatteho“. Příjmení Cayatte skloňujeme pravidelně podle vzoru „plán“, 2. a 4. pád Cayatta, 3. a 6. Cayattovi, 7. Cayattem, stejně jako třeba jméno známého francouzského herce a režiséra G. Philipa, které by jistě nikdo neskloňoval „Philipeho, Philipemu“ atd.

Projevem rozpaků je, když se v témž čísle objeví tentýž výraz napsaný dvěma různými způsoby, v našem případě Semafor Klub a Semafor-klub. Spojení tohoto typu, pronikající k nám hlavně vlivem angličtiny, nejsou v češtině zatím považována za spisovná, vyhovují však nejen snaze po struč[127]ném vyjadřování (místo Klub, či spíše Spolek přátel Divadla Semafor), ale také touze po jisté exkluzívnosti, nevšednosti, kterou pojmenování Semaforklub proti neutrálnímu Klub Semaforu nesporně má. Označení Semafor-klub můžeme klasifikovat jako volnou složeninu, a doporučujeme proto psát je se spojovníkem (jako T-železo, U-trubice, α-paprsky).

Na závěr malou poznámku: oxid, peroxid, hydroxid a slova od nich odvozená píšeme nyní s i, nikoli s y, jak se to objevilo v rubrice Rady na přání. (Viz NŘ 47, 1964, s. 124n. a také Pravidla českého pravopisu, vydání z r. 1966.)

MB

Do Christchurchu, nebo do Christchurche?

Anglická podstatná jména typu Beach, tj. zakončená na -ch / sh vyslovované jako [-č / -š] (Palm Beach, Christchurch, Branch, Brush, Clinch ap.) se mohou objevit v českém kontextu v trojí podobě: 1. jako nesklonná (Projížděl se po Palm Beach), ve formě nominativu jmenovacího (Viděl jsem před sebou řeku Clinch), ve shodě se zakončením v 1. pádě čísla jednotného se mohou skloňovat podle některého ze vzorů podstatných jmen mužského rodu. Nominativ jmenovací se vyskytuje zejména v zeměpisných publikacích, kde bývá vždy před vlastním jménem uvedeno druhově zařazující obecné pojmenování (hora, mys ap.). Spolu se způsobem prvním má tu výhodu, že vlastní jméno nijak nepozměňuje, a že je tedy na první pohled patrno, jakou podobu má toto jméno v 1. pádě. Třetí možnost přichází vhod hlavně v případech, kdy je anglické jméno rozvito přívlastkem tvořeným českým adjektivem (Vrátili jsme se z anglického, a ne novozélandského Christchurchu, nebo snad Christchurche?). Naše nerozhodnost, který tvar zvolit, je způsobena tím, že u jmen tohoto typu píšeme na konci souhlásku pravopisně tvrdou a vyslovujeme měkkou (ch - [č], h - [š]); grafická podoba by tedy toto jméno zařazovala ke skloňování tvrdému, výslovnost ke skloňování měkkému. Při skloňování však vycházíme pokud možno vždy z podoby mluvené, nikoli psané, a proto tato jména skloňujeme podle vzoru měkkého („stroj“): 2. p. Christchurche [krajstčérče], 3. a 6. p. Christchurchi [krajstčérči], 7. p. Christchurchem [krajstčérčem].

MB

Náměstek komise?

Stálé zrychlování tempa ve všech oblastech života odůvodňuje snahu po rychlejším sdělování a z toho plynoucí úsilí po větší úspornosti ve vyjadřování. To však nemůže omluvit šetření slovy až k nesrozumitelnosti nebo k směšnosti. Toho dosáhl autor zprávy, že jednání se zúčastnil náměstek komise té a té. Toto spojení se objevuje v poslední době častěji v novinách i v rozhlasových zprávách. Vzniklo nepřípustným vynecháním významově závažného slova předseda v ustáleném spojení náměstek předsedy té či oné státní, vládní, lidové nebo jiné komise. Podobně jako nemůžeme užívat spojení náměstek vlády místo úplného náměstek předsedy vlády, nemůžeme přijmout ani označení náměstek komise, s pochybnou [128]úsporou jednoho slova. Souhlasíme s úsporným vyjadřováním, jsme proti prázdnému slovnímu balastu, ale nelze přitom ze sdělení odstraňovat jazykové prostředky pro porozumění projevu nezbytné a závažné.

MH

Zpracovna

Nedávno se v jazykové poradně ÚJČ dotázal jeden zemědělský pracovník, zda mohou označit přidruženou výrobu JZD, ve které zpracovávají pro další použití odpad, pojmenováním zpracovna. Toto pojmenování jsme jim sice doporučili, upozornili jsme je však na to, že Příruční slovník jaz. čes. je s významem ‚podnik na zpracování něčeho‘ označuje jako slovo řídce užívané. — Skupina pojmenování, která byla utvořena příponou –na od sloves, je sice početná a hojně užívaná, ovšem tato jména, která označují místo děje, vznikla povětšině ze sloves nedokonavých: válcovat - válcovna, rozdělovat - rozdělovna, zotavovat se - zotavovna aj. Ze sloves dokonavých jsou odvozována jen ojediněle; kromě pojmenování zpracovna je ještě doložena ubytovna, zúčtovna a peněžnický termín odúčtovna. Běžnější jsou spíše pojmenování, která mají vedle slovotvorné motivace dokonavým slovesem zároveň motivaci dějovým jménem: přípravna (připravit i příprava), výkrmna (vykrmit i výkrm) aj.

MK

Smog

Toto slovo, s kterým se v poslední době setkáváme na stránkách našich novin stále častěji, vzbudilo pro svůj cizí původ nelibost mnohých čtenářů, kteří neznají jeho význam. Mužské podstatné jméno smog je původem anglické zkratkové slovo, které vzniklo ze základů smoke (tj. ‚kouř, dým‘) a fog (‚mlha‘). Označuje směs mlhy a kouřových zplodin v ovzduší velkých měst a průmyslových center. S tímto významem je také uvedeno v Slovníku spisovného jazyka českého. Protože čeština nemá pro vyjádření významu, který slovo smog označuje, vhodné jednoslovné pojmenování domácího původu, užívá tohoto přejatého názvu; proti jeho užívání nemůžeme mít námitek.

MK

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 2, s. 126-128

Předchozí Vladimír Ženatý: Nový typ jmen koní v chovu anglického plnokrevníka

Následující Slavomír Utěšený: Lašský nářeční slovník ve Slezských písních