Časopis Naše řeč
en cz

Vysokotřídní?

Miloš Helcl

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ve zprávách o utkání našich hokejistů v kanadském Winnipegu se objevilo složené přídavné jméno vysokotřídní. Protože jde o slovo nové (i když ze zcela běžných slov utvořené), které nenajdeme ještě v Příručním slovníku jazyka českého VII z r. 1955 a pro něž máme jen dva ojedinělé doklady z protektorátních novin v základním lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český, je třeba se ptát jednak po ústrojnosti jeho utvoření, jednak po jeho významu, jednak po jeho potřebnosti.

Z prvního hlediska, pozorujeme-li slovo vysokotřídní jen čistě formálně, nemůže být proti němu námitek; je utvořeno složením přídavného jména vysoký v podobě vysoko- s podstatným jménem třída a odvozeno příponou -ní. Takto utvořených složených přídavných jmen má náš jazyk velmi mnoho, ať typu kamenouhelný (ke kamenné uhlí), nebo typu zlatovlasý, tj. ‚mající zlaté vlasy‘.

Jinak však tomu je, posuzujeme-li složené přídavné jméno vysokotřídní po stránce významové. Složená přídavná jména prvního typu vznikají totiž z potřeby vyjádřit jako vlastnost něčeho to, co je pojmenováno ustáleným spojením přídavného a podstatného jména, lišícím se svým novým, jednotným významem od významu volného spojení týchž slov. Např. k souslovím kamenné uhlí, vysoká škola, pojmenovávajícím něco druhově jiného než prosté, volné spojení slov kamenný a uhlí, vysoký a škola, vznikají složená přídavná jména kamenouhelný, vysokoškolský, chceme-li oněch sousloví užít jako výrazu vlastnosti přisuzované někomu nebo něčemu (kamenouhelný důl, vysokoškolský student). Výraz vysoká třída však je v češtině neobvyklý[1] a nenabyl nového, speciálního významu, odlišného od základního významu volného spojení těchto slov. Nestal se proto ustáleným spojením, souslovím, pojme[121]novávajícím nějakou novou, jinou skutečnost, nýbrž vyjadřuje — pokud se vlivem ruštiny[2] vyskytne —, jen prosté určení podstatného jména třída přívlastkem vysoký. Proto také k němu netvoříme skládáním jednoslovné přídavné jméno. Nový, jednotný (univerbizovaný) význam původního přívlastkového spojení bývá totiž důležitou podmínkou pro vznik složeného přídavného jména z jeho složek. Tato podmínka však u spojení vysoká třída splněna není a není ani splněna jiná podmínka pro vznik složeného přídavného jména: častost užívání. K složenému přídavnému jménu bylo ovšem možno dospět i jinou cestou, analogickým tvořením podle vzoru z blízkého významového okruhu. Takovým vzorem je složené přídavné jméno prvotřídní, jehož předlohou byla nepochybně německá složenina erstklassig a jež se v našem jazyce, zejména pro oblast obchodu, ujalo, i když při hodnocení, určování stupně jakosti užíváme vyjádření jiného, jak uvedeme níže.

A ještě třetí hledisko, hledisko potřebnosti nového slova. Protože není v češtině obvyklé spojení vysoká třída v novém, od prostého významu určovacího spojení obou slov odlišném významu, nevznikla ani potřeba připojovat je ve funkci shodného přívlastku k nějakému jinému podstatnému jménu, jehož vlastnost z nového významu vyplývající by vyjadřovalo. Chápeme, že v duchu současné tendence k vyjadřování vlastností shodným přívlastkem sáhl autor referátu o zápase k složenému přídavnému jménu.[3] Neuvědomil si však při tom, že každá tendence má své meze, a má je tedy i tato. Při vyjadřování stupně nějaké vlastnosti nebo jakosti, tj. při hodnocení, užíváme totiž stále druhého pádu příslušného spojení přídavného jména s podstatným, nikoli složeného přídavného jména (odborně říkáme, že užíváme druhého pádu vlastnosti). Dáváme tedy přednost vyjádření přívlastkem neshodným, jak dosvědčuje např. spojení zboží dobré jakosti, kvality, nikoli dobrojakostní, dobrokvalitní.

Za pravdu nám dává i stylizace hodnocení téhož zápasu našich hokejistů v Rudém právu 6. ledna t. r.: vzrušující utkání vysoké úrovně. Místo přídavného jména vysokotřídní mělo tedy být v referátech novin užito obdobně spojení výkon vysoké úrovně, hodnoty apod. (nikoli však „vysoké třídy“).


[1] Vyskytne-li se někdy v platnosti hodnotící (pod vlivem ruštiny), není plně spisovný; v slangu pak pro to máme vyjádření pouhým podstatným jménem (on (to) je třída, klasa).

[2] Přídavné jméno vysoký podle Příručního slovníku (VII, 427n.) nemá význam odpovídající třetímu významu rus. высокий v Ušakovově slovníku Толковый словарь русского языка I, 1935, s. 503): имеющий отличные качества достоинства.

[3] Učinil to možná i proto, že v cizojazyčném zpravodajství, jehož při psaní referátu použil, našel složené přídavné jméno.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 2, s. 120-121

Předchozí Zdeňka Sochová: Starší muž se střetl s jedoucí tramvají

Následující Zdeněk Hlavsa: Frankofonní země Afriky

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1