Iniciativa Akademie v otázkách jazykové kultury

Jaroslav Machač

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Presidium ČSAV se zabývalo na svém 14. zasedání dne 23. září 1966 současným stavem jazykové kultury. Projednalo a vzalo na vědomí zprávu vypracovanou v Ústavu pro jazyk český ČSAV a předloženou vědeckým kolegiem jazykovědy a přijalo k ní příslušná usnesení.

O vytříbenosti, propracovanosti a bohaté diferencovanosti našeho jazyka, o tom, že je vhodným nástrojem ve všech oblastech společenské činnosti a praxe, nelze pochybovat. Avšak v jeho užívání, ve vlastním fungování jazyka setkáváme se dnes s celou řadou negativních jevů, které nelze odstranit bez zvláštních opatření zásadního rázu. To je hlavní teze projednávané zprávy.

Podrobněji se k tomu uvádí: „Dnešní stav jazykového vyjadřování není po mnoha stránkách uspokojivý. Projevuje se to jak v nižších (i ryze formálních) složkách spisovného projevu, tak zejména v jeho složkách vyšších, ve výstavbě výpovědi a ve slohové vytříbenosti. Rozkolísáno je především povědomí norem v mluvené podobě jazyka a nejistota je i v pojetí norem jednotlivých funkčních stylů.“ Hlavní příčiny tohoto neuspokojivého stavu jsou — podle této zprávy — zejména v tom, že „hlavní faktory ovlivňující kulturu vyjadřování, tj. školy všech stupňů a prostředky hromadného šíření informací, publicistika v širokém slova smyslu (včetně rozhlasu a televize), neuplatňují svůj pozitivní vliv v žádoucím rozsahu a žádoucím způsobem a zčásti působí i negativně. A právě v současné společenské situaci, kdy na jedné straně kvantitativně roste počet aktivních uživatelů spisovného jazyka a na druhé straně se neustále zvyšuje i množství přijímaných jazykových informací, je toto negativní působení tím intenzívnější.“

Hodnocení současného stavu je pak v druhé části zprávy doplněno souhrnným přehledem o bohaté teoretické i praktické činnosti naší bohemistiky na poli jazykové kultury v posledních letech. Zároveň však zpráva upozorňuje, že „přímé působení a vliv jazykovědců na úroveň jazykové kultury a zejména na zvýšení obecné úrovně kultury vyjadřování může mít jen dílčí, omezené výsledky. Bez aktivní účasti širší veřejnosti, a zvláště bez velkorysejšího zásahu centrálních institucí, bez vytvoření potřebných základních předpokladů se současný stav příliš nezmění. Postou[40]pit dále bylo by možné jen tehdy, kdyby otázky jazykové kultury zaujaly náležité místo v naší kulturní politice vůbec.“

Závěrečná část zprávy pak přináší náměty pro zlepšení současného stavu. Presidium ČSAV se při projednávání zprávy vyjádřilo k těmto námětům vesměs kladně a rozhodlo se podporovat je a prosazovat ve spolupráci s příslušnými ústředními institucemi. Tyto náměty směřují zejména k zlepšení úrovně jazykového vyučování na školách všech stupňů,[1] k rozšíření jazykově výchovné činnosti mimoškolní a k zajištění jazykové úrovně hromadně šířených informací.

V okruhu vlastní působnosti učinilo presidium ČSAV iniciativně tato opatření: Uložilo Ústavu pro jazyk český, aby vedle vlastních základních badatelských úkolů prohloubil a zintenzívnil teoretickou i praktickou činnost v oblasti jazykové kultury, a ředitelům a vedoucím všech akademických ústavů a zařízení dalo pokyn, aby vhodnou formou zajistili péči o náležitou jazykovou úroveň všech publikací a periodik vydávaných ČSAV.

Iniciativa Československé akademie věd na tomto úseku je v plné shodě s postavením i úkoly, které této vrcholné vědecké instituci v životě národní společnosti příslušejí. Náš časopis bude uskutečňování uvedených podnětů pozorně sledovat. Vždyť právě Naší řeči — z velké části k otázkám jazykové kultury teoreticky i prakticky zaměřené — náleží při komplexním řešení naznačených úkolů významné místo.

---

[1] Zvláštní podrobný rozbor těchto otázek s návrhy opatření byl vypracován jednak Ústavem pro jazyk český, jednak speciální mezikolegiální komisí. Tento dokument byl presidiem ČSAV projednán v lednu t. r.; Naše řeč uveřejní podstatnou část předloženého rozboru v příštím čísle.

Naše řeč, ročník 50 (1967), číslo 1, s. 39-40

Předchozí Alexandr Stich: Nové vydání Mathesiusovy studie Řeč a sloh

Následující Ivan Lutterer: Třetí konference o slovanské onomastice