Časopis Naše řeč
en cz

Několik poznámek k slovu chachar

V. Měrka

[Drobnosti]

(pdf)

-

[1]Slovo chachar jsem našel před lety při četbě charvátské beletrie a při jejím překládání, a to hlavně v těch dílech, jejichž děj se odehrává v oblastech kajkavského a čakavského nářečí. D. Mirković a po něm J. Skulina[2] uvádějí, že se stejným významem jako na Ostravsku existuje toto slovo také v Pakraci, tedy v městě, jež leží již v oblasti nářečí štokavského. Marně jsem však hledal výraz chachar v novější literatuře slovinské, třebaže je slovinština jazyk kajkavský. Obrátil jsem se proto s dotazem na prof. Viktora Smoleje v Lublani a podle jeho sdělení se slovo chachar vyskytuje i v slovinštině, a to v oblasti východoštýrského nářečí, která sousedí s Charvátskem a Maďarskem.

Podle F. Miklošiče souvisí slovo chachar se středohornoněmeckým hâhaere ‚kat‘. Hâhaere je činitelské jméno vytvořené z reduplikovaného slovesa hâhen (hân), a to z původního *hanhen, příponou -aere, starohornoněmecky -ari. Obdobně jsou tvořena od sloves činitelská a od jmen konatelská jména v slovanských jazycích, jež při výkladu vzniku podst. jména chachar přicházejí v úvahu. Tak v češtině péci - pekař, víno - vinař, v polštině piec - piekarz, mur - murarz i mularz, v slovinštině peči - pekar, miza - mizar, zid - zidati - zidar, v srbocharvátštině čuvati - čuvar, vrata - vratar.

[183]Snad z charvátského nebo slovinského prostředí — když ne přímo z němčiny — dostalo se slovo chachar i do maďarštiny v podobě hóhér ‚kat‘. Podobně jako v srbocharvátštině a v slovinštině není ani v maďarštině sloveso nebo jméno, s nímž by bylo možno podst. jméno hóhér významově spojovat. Maďarština na rozdíl od češtiny a polštiny ponechává slovu hóhér původní význam ‚kat‘.

Také do češtiny a polštiny je slovo chachar převzato, jak nasvědčují některé okolnosti. Konatelská jména mají jak v češtině, tak i v polštině přípony -ář nebo -ař (-arz, -iarz) a jen ojediněle se najdou podstatná jména zakončená na -ar (-ár), např. v hanáckém nářečí sochař ‚hubený člověk‘ i ‚suchá větev‘, v lašském nářečí suchár ‚hubený člověk‘. Jinak jen kolář, kovář, vinař, smolař atd. Podobně v polštně bednarz, chmielarz, kamieniarz, garncarz, farbiarz atd. Přípona -ar je téměř výhradně u slov cizího původu, kafar z německého Kaffer, Käffer,[3] filar ze středohornoněmeckého pfilaere.[4]

Od velkého počtu českých i polských konatelských jmen odlišuje se chachar svou příponou -ar. Čeština v slovech přejatých z němčiny ponechává souhlásku h, např. hofmistr, halíř, hala, háklivý, a stejně je tomu i v polštině, např. halerz, haczyk, hamować, handel. Výslovnost [chachar] je však v podstatě totožná s výslovností tohoto slova v srbocharvátštině. Jak přípona -ar, tak výslovnostní a podle ní i grafická podoba nasvědčují tomu, že slovo je převzato z jihoslovanských jazyků, a to ve významu ‚uličník, dareba‘ atd. jak do češtiny, tak i do polštiny.

Jak se mohlo slovo chachar dostat k nám? Tak jako se dostávají květiny do krajin, kde dříve nebyly. Přenášečem byla šlechta a její služebnictvo, dále učitelé, umělci, obchodníci, řemeslníci, dělníci a konečně i vojáci. V Rakousku a vůbec ve střední Evropě žilo mnoho různých národů a mezi nimi byly dříve živé styky. Ostatně ještě dnes se táhnou slovinské a charvátské vesnice od Jugoslávie až k Bratislavě a za ni. Jen tímto přenášením si vysvětlíme slovo hazuka z italského casacca[5] anebo škarbal v hanáckém nářečí z italského scarpa,[6] výrazy, jež vnikaly z italštiny, která s námi nehraničila, z němčiny a jiných jazyků do domácího jazyka. Významové posuny nejsou u přejatých slov v takovýchto případech ničím neobvyklým.

Z ostravského průmyslového a hornického prostředí se mohlo dostat podstatné jméno chachar do okrajových území polských. Jeho rychlému zdomácnění a rozšíření na Ostravsku, Karvinsku a na pomezí polském mohlo napomáhat laické spojování tohoto slova s citoslovcem cha-cha, se slovesem chechtat se, polsky chichotać (się). I slovinština má sloveso hahljati se. Chacharem bývá nazýván člověk, jenž se všemu vysmívá, ničeho nedbá, nic mu není svaté.

Kdy asi přišlo slovo chachar na Ostravsko? Slýchával jsem je od svého děda (narodil se r. 1809) a od svého otce (nar. 1859), obyčejně ve spojení ostravští chachaři. S rostoucím průmyslem a hornictvím se slovo šířilo a byly vytvořeny i odvozeniny: chacharský, chacha[184]řina, chacharstvo apod. Snad toto slovo žilo ojediněle na Ostravsku už před nálezem uhlí r. 1763 a teprve později se rozšířilo.

Uzavřít můžeme tuto úvahu takto: Je jisté, že slovo chachar není slovo specificky ostravské, poněvadž se vyskytuje, i když v různém významu, v charvátštině, slovinštině, češtině, polštině a maďarštině.


[1] Jako doplnění diskuse o původu jména chachar uveřejňujeme tento drobný příspěvek. Redakce

[2] Josef Skulina, K původu slova chachar, Naše řeč 48, 1965, s. 208n.

[3] E. Berneker, Slavisches etymologisches Wörterbuch I, Heidelberg 1913, s. 468.

[4] Tamtéž s. 281.

[5] Berneker, tamtéž s. 415.

[6] Berneker, tamtéž s. 377.

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 3, s. 182-184

Předchozí JK: Gaučové v pončích

Následující JK: Přebor kopané, nebo v kopané?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1