[Drobnosti]
-
Ve zprávě přejaté z Moskvy bylo užito v souvislosti se záznamy seismografů termínu lunotřesení. Vhodnější je mluvit buď o „otřesech půdy na Měsíci“, nebo prostě o „zemětřesení na Měsíci“. V složeném podstatném jméně zemětřesení nepociťujeme význam „Země“ (planeta), nýbrž „země“ ve významu ‚půda‘.
Jak nazývat ženu, která vykonává funkci obchodního rady? Titul obchodní rada je zaveden a ustálen pro označení diplomatické funkce. Analogicky podle označení funkce žen v průmyslu — mistrová — bude vhodné užívat přechýleného titulu obchodní radová.
Slovo dispašér je italského původu, ale do češtiny bylo přejato přes francouzštinu. Dispaš je rozvržení náhrady škody při velké havárii, dispašér je ten, kdo o tomto rozvržení rozhoduje, kdo je stanoví. SSJČ toto slovo neuvádí; v odborných slovnících je psáno s délkou ve shodě s tím, že francouzská přípona činitelských jmen -eur se vyslovuje dlouze a do češtiny se přejímá jako -ér (zatímco obdobná činitelská jména původu germánského mívají příponu zpravidla krátkou; srov. dispečer, boxer, gründer). Podle chystané práce Dokulilovy o jménech konatelských mívají i konatelská jména převzatá z francouzštiny zpravidla dlouhou příponu -ér. Ať už považujeme jméno dispašér za konatelské, nebo (vzhledem k dějovému charakteru jména dispaš) za činitelské, systémová bude jen podoba s příponou dlouhou, dispašér.
U látkového jména líh je v odborném vyjadřování někdy nutno užít i tvarů množného čísla (ve významu druhovém). Vzniká pak otázka má-li se kmenová délka krátit, nebo zachovat. Podle obdobných případů, jako např. sníh - sněhu, vítr - větru, kde všude je v množ. čísle stejná kvantita jako v nepřímých pádech č. jednotného, je i u slova líh v množ. čísle správná podoba se samohláskou krátkou, tedy lihy, lihů, lihům atd. (Délka je v těchto slovech jen ve tvarech s nulovou koncovkou, tj. v 1. a 4. pádě jednotného čísla.)
Národní podnik Pragoděv připojuje k plášťům vyrobeným z polyamidových vláken upozornění, že tyto pláště „mají specielní voduodpudivou úpravu. Aby si uvedenou úpravu udržely, nedoporučují se prát. Procesem chemického čištění se hodnota úpravy ještě zvyšuje“. Snad bychom mohli autorovi letáčku prominout méně vhodnou podobu specielní místo náležitého speciální, ale na většinu čtenářů jistě odpudivě zapůsobí nesprávně utvořená spřežka voduodpudivý (není totiž možné spojení „odpudivý vodu“). Potřebují-li výrobci polyamidových vláken jednoslovné pojmenování pro schopnost materiálu nepřijímat vodu, mohli by užít přídavných jmen nenasákavý nebo nenasáklivý, popř. neprosákavý, když už nevystačí se vžitým označením nepromokavý, nebo se chtějí vyhnout mezinárodnímu termínu hydrofobní. Strojené je vyjádření „procesem chemického čištění“, které chce patrně zvyšovat odborný ráz textu. V tomto praktickém upozornění pro spotřebitele by však bylo jistě vhodnější užít jen 7. pádu: chemickým čištěním … atd. Chceme autorům letáčku věřit, že chemické čištění zvýší hodnotu (nebo spíše kvalitu) úpravy, ale rozhodně by měli přemýšlet také o zvyšování jazykové a slohové úrovně propagačních tiskovin.
Pracovníci ministerstva financí se rozcházeli s redakcí Sbírky zákonů v názoru na pravopis slova vlys. Šlo o přesný popis nové tříkorunové mince, která je na obvodu (na své tloušťce) ozdobena vlisovaným ornamentem. Pracovníci ministerstva tvrdili, že jde o ozdobu, která je do mince skutečně vlisována na razících lisech, že jde o „mincovní vlis“. Příruční slovník jazyka českého však zná jen slovo vlys (v architektuře a v uměleckých řemeslech) ve významu ‚ozdobný (vodorovný) pruh‘. Výraz „vlis“ naše slovníky neznají, kdyby se však vyskytl, označoval by cokoli vlisovaného, tedy např. i obrazec na líci i na rubu mince, nikoli jen proužek na obvodu. Proto bude vhodnější užít při popisu nové mince opisného vyjádření: „po okraji s vlisovaným vzorem…“ apod.
Jméno amerického města Savannah je nesklonné neutrum, ve výslovnosti je zakončeno na samohlásku. Adjektivum se píše savannahský; je to obdobný případ jako u některých jmen německých (např. Karlsruhe - karlsruhský), kde se souhláska h nevyslovuje, a kde tedy není důvodu ke změně h v ž jako u typu Praha - pražský.
Kroužkem faleristů nazvali sběratelé odznaků, řádů, vyznamenání a medailí v Karlových Varech svůj zájmový kroužek při osvětové besedě. Podstatné jméno falerista je odvozeno od latinského phalerae (-arum, f., z řec. ta falara), jímž se označovaly kovové ozdoby, později vyznamenání, medaile apod. I když pojmenování falerista je zatím málo známé, má výhodu ve své stručnosti a vhodně se zařazuje do skupiny pojmenování podobných, jako filatelista, filumenista atp.
Název Staré Město pražské označuje pražskou městskou čtvrť. Proto zde nepovažujeme tvar přídavného jména pražské za rozlišující přívlastek (na rozdíl od takových názvů jako Spišská Nová Ves a Devínska Nová Ves, kde přívlastky Spišská a Devínska mají funkci rozlišit dvě různé obce, a píšeme ho s malým začátečním písmenem. Ve starší literatuře byla grafická podoba tohoto složeného vlastního jména značně rozkolísaná, ale převládalo psaní přídavného jména Pražské s velkým P a podstatného jména město s malým m. Tento úzus, kdy podstatné jméno město se chápalo jako podstatné jméno obecné, jistě souvisel s autonomním správním postavením této části Prahy.
Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 1, s. 62-64
Předchozí Antonín Tejnor: Kabačkový salát
Následující Helena Křížková: Příslovečné určení s významem časové míry ve spojení s dokonavými slovesy