Časopis Naše řeč
en cz

K jednomu typu přívlastkových vět s výrazem jak

Blažena Rulíková

[Drobnosti]

(pdf)

-

Frekvence užívání výrazu jak vzrůstá v poslední době také častějším užíváním přívlastkových vět uvozených tímto zájmenným příslovcem. Nemáme na mysli obecně český typ nahrazující shodné vztažné zájmeno který neshodným jak (To je ten kolega, jak jsem ti o něm vyprávěl) a v spisovných projevech využívaný jako hovorový, ale případy časté dnes v projevech odborných a publicistických, např. „Proti starému romantismu, jak ho známe např. u Máchy, se okolnosti změnily.“ — „Čin, jak ho Šalda chápe, je zaměřen ke společenskému pokroku“ (Plamen). — Podobné příklady uvádí i Fr. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny (II. díl, s. 1167) a označuje je jako ústrojný typ „neshodného jak ho, jak mu…“. O jeho užití pak říká: „Ústrojné je jak ho tam, kde se jak vztahuje na příslovečné určení ve větě hlavní a ho na nějaké jméno ve větě hlavní („Touha vniknouti do života, jak jej utvářilo její utrpení“ = vniknouti do života tak, jak jej…; „kritika poválečného života, jak jej zanechala historiografie“ = života v té podobě, jak…). Bohatší dokladový materiál (opírající se o rozšíření tohoto typu v dnešním úzu) dovoluje nám nyní charakterizovat podobné příklady podrobněji.

Jde o věty rozvíjející substantivum, tedy o přívlastkové věty, a to vztažné, připojené vztažným zájmenným příslovcem jak. Méně často se setkáváme se zdůrazněnou podobou tohoto spojovacího výrazu, se souvztažným výrazem tak jak, který celý vchází do věty vedlejší. Např. „Po mnoho let jsem si hrál s představou, že Falstaff, tak jak jste ho zhmotnil do lojové koule plné dětských rozmarů a stařeckých choutek, zasloužil by si více pozornosti dnešního diváka“ (Host do domu). — „Vlastní téma studie, historie ruské a sovětské poezie, tak jak se promítá do složité osobnosti Majakovského a naopak, nechal jsem stranou“ (Kulturní [55]tvorba). Osobní zájmeno, které se často za výrazem jak vyskytuje (srov. proto i Trávníčkovo označení „neshodné jak ho, jak mu…“) bývá u těch vět, kde rozvíjené substantivum je předmětem přísudku vedlejší věty. Nestojí tedy u výrazu jak vždy. Srov. „Holubova filosofie každodenního, obyčejného života, jak postupně vykrystalizovala z původní pozornosti věnované faktům všedního života, uplatnila se zatím…“ (Plamen).

Chceme-li stručně vystihnout užívání popisovaných vět v dnešním stylu odborném a publicistickém, můžeme říci, že se vyskytují jednak v těch případech, kde volba jiného vztažného výrazu není možná, jednak místo výrazu jaký (případně který a jenž). Srov. „Ředitel školy, jak ho zahrál Sovák, je skutečně velký, satirický typ“ (Plamen). — „Je třeba užít širšího, obecnějšího způsobu natáčení, natáčení umělého, jak je (ale také jaké) známe z hraného filmu (Čs. fotograf). Ojediněle — spíše jako publicistická manýra — se objeví i místo zájmena který, jenž: „Také přes den program většinou žádný — kromě té skrovné čin­nosti, jak o ní píši v předcházejících řádcích (Mladá fronta) — lépe: o níž píši….

Přívlastková věta se vztažným jak se šíří především tam, kde má být vyjádřen dějový charakter přívlastku v jeho procesuálnosti — na rozdíl od těsného připojení dějovým přídavným jménem, které již vyjadřuje přímo vlastnost substantiva („Ředitel školy zahraný Sovákem…“). Při této procesuálnosti nejde však o důraz na objekt činnosti („Ředitel školy, kterého zahrál Sovák…“), ale přímo na kvalitu činnosti („Ředitel školy, jak ho zahrál Sovák,…“). Zde je také jediným možným vyjádřením vedle vyjádření nevětného, např. v provedení, v pojetí Sovákově. Jinou oblast užití představují věty vsuvkového charakteru (např. stylistické poznámky), které se stávají bližším určením substantiva: „Definice konverze, jak jsme ji nahoře podali, je třeba doplnit v tom smyslu…“ (Dokulil, Tvoření slov).

Dějové bližší určení substantiva s důrazem na kvalitu děje vyjadřuje pak velmi často určení substantiva ve významu „v té podobě, jak…; v tom pojetí, smyslu, jak…; v tom rozsahu, jak…“, i když první část souvztažného výrazu většinou není vyjádřena. Např. „Je zajímavé, že tento požadavek poměrně dobře plnila naše nejstarší klasifikace souvětí podřadného, jak ji najdeme především u Zikmunda“ (Sovětská věda — jazykověda) — tj. v té podobě, jak…; „Pro nás je rozhodující pouze to, že slovotvorná analýza, tak jak jsme ji vymezili, není totožná s analýzou slova na morfémy…“ (Dokulil, Tvoření slov) — tj. v tom pojetí, jak…; „Bereme-li za základ země koruny české, jak je ustálil Karel IV., vidíme, že…“ (Havránek, Studie o spisovném jazyce) — tj. v tom rozsahu, jak… Najdeme však i příklady explicitního, slovního vyjádření vztahu. Např. „Místo učení o znaku, především v té podobě, jak bylo vypracováno Heideggerem,…“ (Filosofický časopis) nebo „Je otázka, můžeme-li vypouštění přípony považovat za postup formativní v tom smyslu, jak jím je připojování kmenotvorné přípony…“ (Dokulil, Tvoření slov). Toto explicitní vyjádření je důležité především pro styl odborný, kde snaha po přesnosti a výstižnosti se uplatňuje též při vyjadřování vztahů.

Příklady také ukazují, že o vhodné užití přívlastkových vět se vztažným jak jde jen tehdy, je-li dějové bližší určení [56]substantiva skutečným omezením rozsahu substantiva a je-li ve vztahu k celému sdělení. Např. „Čin, jak ho Šotola chápe, je zaměřen ke společenskému pokroku.“ V jiných případech se stává užití jen stylistickou manýrou, která může dokonce svést k nesprávnému užití — „Cvičení dorostenek, jak je zachytil F. Chlípek, bylo jedno z nejpěknějších“ (pod fotografií v Rudém právu). — „Seznámili jsme vás s usnesením, jak o něm jednal na poslední schůzi ústřední výbor“ (Rozhlas). Zvláště věty, které jsme označili po stránce významové jako věty „vsuvkového charakteru“, bývají často takto nesprávně připojeny k substantivu, aniž vyjadřují jeho bližší určení. Např. „Časopis dostal ustálenou tvář, jak se o ní výše zmiňuji“ (Novinář). „V druhé polovině 19. století mladší sociologická generace zůstala věrna tradicím, jak jsme je svrchu charakterizovali“ (Dějiny a současnost). Jde pravděpodobně o vliv vsuvkových vět s výrazem jak, které odkazují na obsah celé věty (jak jsem již řekl, jak jsme již uvedli, jak o tom píši apod.).

Ve stylu odborném a publicistickém najdeme dnes nezřídka i přívlastkové věty s výrazem jak místo shodného jaký: „I toto heslo se zcela zásadně odlišuje od plánů obnovy ČSR, jak je (jaké) zastává buržoazní emigrace“. A přitom nepůsobí lidovým charakterem jako stejně formulované věty v beletrii, i když starší, srov. „Vojenský bílý frak s červenými výložky, jak je nosila rakouská pěchota“ (Jirásek — příklad je převzat ze skript J. Bauera a M. Grepla Skladba spi­sovné češtiny). Je tomu tak proto, že i v těchto případech dovoluje významová stránka interpretovat vztah přívlastku k substantivu „v té podobě, v tom pojetí, jak…, v tom smyslu, jak…, v tom rozsahu, jak…“ Např. „Vychází ze zpracování úplného slovního materiálu, jak jej poskytují naše nové lexikografické práce, zvláště…“ (Naše řeč). Přívlastkové věty s jak zde představují stylistickou variantu vyjádření přívlastkových vět s výrazem jaký, variantu, která se vyhýbá skloňovanému tvaru jaký (a ústup tohoto zájmena v odborném stylu můžeme pozorovat!) a podporuje pestrost a osobitost u velmi často užívaných vět vztažných. Je možné, že tu působí také stírání významového rozdílu mezi zájmeny jaký a který.

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 1, s. 54-56

Předchozí Slavomír Utěšený: Pestrý hmyz s pestrými názvy — ruměnice pospolná

Následující JK: Prodej suvenýrů nebo „souvenirů“?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1