Učebnice češtiny pro Němce

Alois Gregor

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

[1]Nová, typograficky velmi pěkně vypravená učebnice kapesního formátu od lipského slavisty a bohemisty Rud. Fischera je podle autorových slov v předmluvě určena všem těm, kdož se doopravdy chtějí naučit jazyku národa, „který ve středu Evropy po staletí zastupuje velkou rodinu slovanskou“. Po stručném výkladu o výslovnosti jednotlivých českých hlásek následuje sedm lekcí obyčejně v tom pořádku, že za česko-německým textem, který má nejčastěji podobu rozhovoru, je uveden slovníček česko-německý, cvičení a mluvnic[97]ké výklady. Autor tu podává stručně, ale výstižně nejdůležitější poučení o tvarosloví, o 2. stupni přídavných jmen a příslovcí, o předložkách, o slovosledu a o videch. Vychází přitom jednak z „České mluvnice“ B. Havránka a A. Jedličky z r. 1960, jednak ze své „Tschechische Grammatik“, vydané v Halle r. 1954. Z praktických důvodů se rozhodl pro rozdělení sloves na šest tříd podle infinitivního kmene. Sluší zdůraznit, že Fischer volí za příklady zpravidla věty velmi vhodné, tj. takové, kterých se vskutku užívá v hovorové češtině.

Fischerova příručka vyhovuje celkem plně svému úkolu být stručným úvodem do studia mluvené češtiny; přesto by bylo možné tu a tam něco doplnit, vynechat nebo zpřesnit. Několik dokladů: Autor se vrací u mužských jmen životných ke vzoru „holub“, který býval v některých našich starších mluvnicích. Jestliže se od něho právem upustilo, byla příčina nepochybně v tom, že 1. a 4. p. jedn. čísla je u něho ve výslovnosti stejný, ale liší se jen v pravopise. Vypustil bych tvar holubové, který se jako obecné jméno v praxi nevyskytuje. U mužských jmen na -r byla by na místě zmínka, že v 5. p. jedn. čísla bývá dílem r (kocoure), dílem ř (bratře). Fischer mohl též konstatovat, že v 6. p. jedn. čísla u neživotných jmen mužských starší koncovka -e (-ě) dnes víc a více ustupuje ve prospěch -u. Tak např. lze slyšet poslední dobou v pražském rozhlase a číst v novinách i v krásné próze tvary jako např. na záhonu, na plotu ap. Neutrum písmě je zastaralé a nežije už ani v knižním jazyce. Fischer uvádí při skloňování číslovky sto s počítaným předmětem toliko dvě možnosti: se sto korunami a se stem korun, nikoli třetí: se stem korunami. K této třetí podobě autor nepřihlédl jistě proto, že je v hovorové řeči vzácná. Na s. 35 chybí upozornění, že v 1. p. množ. je možná koncovka -eme i -em.

Je to opravdu jen několik drobných poznámek, kterých by autor mohl využít při ev. dalším vydání této praktické a užitečné příručky.

---

[1] Wir lernen Tschechisch sprechen. Ein Taschenbuch von Rudolf Fischer, Halle (Saale), 1964, stran 110.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 2, s. 96-97

Předchozí Jaroslav Voráč: Práce o vývoji rodinných jmen v českých nářečích

Následující Walery Pisarek (Krakov), Zdeňka Plošková, Věra Kratochvílová, Alena Šimonková: O jazykovou kulturu v zahraničí